Čtvrtek 30. května 2019

Stejně jako včera jsem se v noci asi jednou, dvakrát probudil, ale jinak jsem spal do šesti. Po ranní hygieně jsme vyšli z hotelu již v půl osmé a cestou na autobus jsme se zastavili do nedaleké kavárny na snídani - dal jsem si horkou čokoládu s výborným croissanem, ve kterém bylo rajče, pravá šunka a mozarella. Bylo to vynikající!

 

 

 

Po snídani jsme došli na zastávku autobusu, který nás vzal na místo konference. Po předchozích deštivých dnech bylo dnes celý den slunečno a příjemných dvacet stupňů. Využil jsem toho a z okna autobusu jsem zkusil vyfotit protější kopec s domky a během coffee breaku pohled na město z terasy univerzity.

 

 

 

 

Během dneška jsem se zúčastnil nejdříve sekce lékařských knihoven a poté sekce na informační vzdělávání. Program končil někdy ve dvě odpoledne, načež jsme zamířili zpět na autobus, kterým jsme sjeli do centra. V autobuse jsme potkali tři kolegyně ze Srbska, tak jsme se pustili spolu do řeči, inu Slovan k Slovanu sedá.
Po příjezdu do centra jsme zamířili na oběd do restaurace, kam již chodíme třetí den. Dal jsem si sýrovou pizzu, která byla opravu výborná. Opět nás obsluhoval číšník jako v předchozích dnech, takže ten už se z dálky smál, když nás viděl. A ještě víc se smál, když jsem mu při odchodu terminátorovým hlasem řekl "In the evening we´ll be back!"

 

Po obědě jsme se vydali do Medičejského paláce. Jak je obecně známo, byl to zdejší významný rod a tomu i odpovídal luxus jejich paláce. V prvním patře jsme prošli jejich honosné komnaty. Hned první - modlitebna - měla překrásné zdi vyzdobené různými výjevy. V dalších místnostech byl luxusní nábytek a zdi do detailů buď vyzdobené různými kresbami, nebo i různými sousošími či vytesanými ornamenty.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po prohlídce patra jsme sešli do podzemí, kde bylo možno vidět trochu archeologických nálezů jako např. bývalou studnu či část pece.

Z Medičejského paláce jsme se pak pomalu vydali do muzea s vynálezy Leonarda Da Vinciho. Cestou jsme se zastavili v pár krámcích a když jsme konečně došli na místo, zjistili jsme, že jsme muzuem zaměnili za jiné. Tak jsme začali hledat to pravé a to bylo peklo. I s mapou v mobilu kvůli výpadkům signálu se nám nedařilo nalézt správné ulice. Centrum Florencie je plné různých spletitých uliček, v mapách ale ne vždy je vše do detailů popsáno... Nakonec jsme ale muzeum našli. Muzeum není nijak rozlehlé, ale mají tam tu zmenšeniny, tu věrné kopie Da Vinciho vynálezů. A byť to bylo skromné muzeum, líbilo se nám, protože nejenže jsme si uvědomili, co vše se snažil vynalézt, ale některé vynálezy jsme si mohli i prakticky vyzkoušet.

 

 

 

 

 

 

 

 

Z muzea jsme se pomalu vydali zpět do restaurace, protože nezdálo se to, ale již bylo po šesté večer. Cestou jsme se ještě na chvíli zastavili do irské hospody na pivo (tam nás pobavilo, že irská hospoda, ale na stropě pověšena i britská vlajka - vidět to nějaký Ir, tak by jim asi něco řekl od plic). Pak jsme již pomalu došli do restaurace a jak nás ten číšník viděl, dostal záchvat smíchu. Objednali jsme si, já si dal boloňské špagety. Zdrželi jsme se tam něco přes hodinu a když jsme řekli, že budeme platit, číšník každému z nás jako pozornost podniku přinesl malého panáka citronového likéru a se slovy, že neví, jestli se s ním zítra uvidíme, nám podal ruku, že jej těšilo, že jsme k nim stále chodili (a plánujeme tam jít i zítra). Jako potěšilo to a je fakt, že jsme tam byli opravdu spokojeni.
Poté, co jsme se rozloučili, zamířili jsme k hotelu. Cestou jsme se stavili ještě v obchodu koupit si něco na pití a pak již šli přímo na hotel.