Středa 24. dubna

Ráno jsem se probudil se zjištěním, že Sharks otočili zápas z 0:3 na 5:4. Asi jsem neměl jít spát... Každopádně dnes jsem již spal v podstatě normálně a probudil se někdy před pátou. Protože oproti jiným dnům dnes mám program posunutý o hodinu, mohl jsem ráno déle lenošit. Před devátou jsem se oblékl a jel na univerzitu. V tamějším kiosku jsem prodavačkám zamotal hlavu, když jsem dobití kreditu na šalinkartu platil stodolarovkou. Tak brzy ráno ještě neměly nazpátek, tak musely jít někam rozměnit.
Vše se ale nakonec vyřešilo a tak jsem mohl zamířit na setkání skupiny Student Learning Services (SLS). Jedná se o skupinu osob různých profesí na univerzitě, jejímž cílem je poskytnout studentům podporu při rozvoji základních akademických dovedností jako jsou získávání informací, psaní odborných textů, ale i zpracovávání dat, řešení různých problémů, rozvoj kritického myšlení apod.
Strávil jsem tam téměř celou hodinu, ale protože jsme skončili trochu dříve a vznikla mi rezerva na přesun do jiné knihovny, zalezl jsem si do kouta ve zdejším informačním centru začerstva si poznamenat postřehy ze setkání se SLS.

 

Po této pracovní přestávce, abych použil zajímavý oxymorón, jsem zamířil do lékařské knihovny za Meggan, která se specializuje na informační vzdělávání. Když jsme končili náš rozhovor a sklouzli k neformálnímu povídání, zmínila mi zajímavost, a to že pod kampusem je údajně síť tunelů spojujících jednotlivé fakulty, aby zejména v zimě se zde mohli učitelé a studenti pohybovat suchou nohou.
Protože po setkání s Meggan jsem měl hodinu pauzu na oběd, zamířil jsem do zdejší podzemní jídelny, no něco jako v Campus Square, tj. různá bistra. Abych ukázal food police, že to není problém, objednal jsem si veggie burger s hranolkami. No sice jsem food police sdělil, že je to jako kousání do prázdna, ale ve skutečnosti s burgerem jsem si dal i okurku, rajče a cibuli a tam chuť byla.

 

Po obědě jsem zvolna zamířil na zemědělskou fakultu. Cestou jsem si sedl na lavičku v jednom z parků, které vyplňují prostor mezi jednotlivými fakultami. Na zdejším kampusu je hezké, že budovy jsou vcelku blízko a spojeny mnoha chodníky lemovanými travnatými plochami a stromy. Pokud někde vede silnice a jede auto, je vždy připraveno dát pěším přednost, i když na silnici není zebra.

 

 

Na zemědělce mne čekalo velmi příjemné setkání s Virginií, která se velmi ochotně se mnou podělila o zkušenosti s propagací knihovny jako pomocníka ve vědě a výzkumu. Strávil jsem u ní téměř celou hodinu, načež jsem již musel vyrazit do zdejšího centra Canadian Light Source. Upřímně nikdy mi fyzika nešla, takže jsem se v tom ztrácel, ale pochopil jsem, že jde o zařízení umožňující vyvinout téměř rychlost světla, díky čemuž lze do detailů zobrazit struktury různých předmětů. Vědci tak mohli odhalit, proč třeba některé plodiny nerostly, nebo přesněji zobrazili těla živočichů apod.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prohlídka mne vcelku unavila, protože to bylo více jak hodina stání a to mne čekala ještě cesta zpět přes celý kampus, však mám skoro zase 7 kilometrů. Šel jsem totiž zpět do lékařské knihovny za Susan, která mne vzala do zdejšího klubu na drink. Jednou za čas se takto někteří knihovníci tak na hodinku scházejí k neformálnímu setkání. Nakonec nás tam bylo pět a fakt jsme se skvěle bavili a zasmáli, no byli jsme tam skoro hodinu a půl. Během setkání jsem z místních pivovarů ochutnal světlé a tmavé pivo. Nebyla špatná, to světlé bylo trošku vodnatější, ale tmavé bylo hutné, připomínalo Guiness.
No a než mi přijel autobus, tak na hotel jsem se dostal někdy po šesté večer. Takže jsem dnes vypustil bazén a šel se dívat na hokej. Bazén si vynahradím zítra, kdy mám krapet kratší den... a také mne čeká moje vlastní vystoupení s prezentací...