Sobota 27. dubna

Do odjezdu mám dovolenou a chci to vzít na klid. Dnes jsem byl domluven se Susan, že mne vezme do Wanuskewin Heritage Park. Jedná se o asi 7 km od města vzdálený areál, kde původně žili Indiáni. Susan mne vyzvedla v hotelu v 10.30 a asi tak za čtvrt hodiny jsme byli na místě. Protože otevírali až v 11, tak jsme si zatím prohlédli bizoní sousoší před vchodem. Po otevření jsme si koupili vstupenku a v 11.30 se vydali na komentovanou prohlídku. Průvodkyně nás vzala k místními amfiteátru, kde v létě bývají divadelní představení, týpím, ve kterých v létě pořádají různé akce pro mládež, ale i pod stráň, kam Indiáni naháněli bizony, a blízkou pláň, kde zpracovávali bizoní maso a kůže. Za ta staletí se tam toho dělo tolik, že průvodkyně jen trochu rozhrábla půdu a už našla úlomky bizoních kostí.

 

 

 

 

 

Co bylo velmi zajímavé, tak vysvětlení, jak Indiáni lovili bizony. Již od narození měli v kmeni určené dítě, které od malička vychovávali k tomu, že bude něco jako bizoní návnadou. Od malička byl takový kluk trénovaný na odolnost a zejména rychlost. Při lovu bylo jeho úkolem mít na sobě bizoní kůži a vydávat se za mládě, tj. musel se opatrně vplížit do stáda a dokonce s ním chvíli žít, aby si stádo myslelo, že je skutečně bizoní mládě. Když nastal lov, jeho úkolem bylo sehrát roli bizoního mláděte, které se zaběhne ze stáda. A některá z bizoních matek instinktivně jej půjde chránit, čímž se odloučí od stáda a Indiáni ji snadněji uloví. Dalším způsobem bylo nahnání bizonů na úpatí stráně, ze které spadali dolů a tam je Indiáni dobili. Co nám průvodkyně říkala, tak lov byl vždy velmi nebezpečný.

 

 

 

 

 

 

 

 

Po prohlídce areálu jsme se vrátili do návštěvnického centra dát si bizoní burger. Byl opravdu výborný, maso má jakoby kořeněnou chuť, no opravdu výborné.

 

Po obědě jsme v návštěvnickém centru šli do kruhové místnosti na ukázku stavby týpí. Protože se k tomu nikdo neměl, tak jsem se na vyzvání slečny zapojil a pomohl jí týpí stavět, respektive po přidání jednotlivých dřevěných tyčí jsem vždy vše svázal. Slečna nám přitom říkala, že při stavbě týpí se dodržoval postup obcházení týpí a postupné přidávání dříví ve směru hodinových ručiček kopírujících směr slunce. Stavba tedy měla svou symboliku, jestli jsem správně rozuměl, bylo i určeno, které tyče postaví děti, které dospělí a které starci.
Po postavení týpí jsme se ještě podívali na indiánský tanec, respektive zdejší mladá Indiánka v pestrých šatech nám na dvě indiánské písně ukázala improvizovaný tanec. Bylo to fyzicky náročné, protože po skončení byla vždy notně zadýchaná. V závěru nás vyzvala, abychom se chytili za ruce, utvořili kruh a rovněž tancovali. V podstatě šlo o kroky doleva a tak jsme se všichni postupně pohybovali v kruhu (tím tanec nebagatelizuji, jen že to nebylo nic složitého a že i dřevo jako já bylo schopno ten pohyb zvládnout).

 

 

 

 

V centru jsme se zdrželi zhruba do tří odpoledne. Pak mne Susan zavezla do centra města. Rozloučili jsme se, poděkoval jsem jí za celý týden a bylo. Tak to prostě je, že najednou je konec, rozloučení a klidně se může stát, že už dotyčného nikdy neuvidíte... Po rozloučení jsem se šel podívat do zdejšího obchodního centra. Chtěl jsem si koupit něco k večeři, ale oni tu snad fakt nemají klasický obchod, jak jsme zvyklí. V celém centru byly v podstatě jen módní obchody a fast foody. Narazil jsem aspoň na knihkupectví a v něm neodolal dvěma komiksům, ale pak jsem již zklamaně vyšel zpět na ulici. Rozhlédl jsem se a kolem v podstatě jen administrativní budovy. Zítra si město snad po návštěvě muzea trochu prohlédnu, ale už když jsme jím projížděli se Susan, obávám se, že fakt je v podstatě jen jeden úřad vedle druhého...

 

 

V centru jsem nějak našel autobusovou zastávku a z ní jel autobusem na hotel. Asi dvě stanice předem jsem zahlédl malý kiosek, tak jsem vystoupil a šel si tam koupit něco k večeři. Od tam jsem už asi těch 400 metrů došel pěšky, ale ulicí se proháněl chvílemi tak silný vítr, že už jsem toho začínal mít plné zuby. Však jsem také po příchodu na pokoj hodil věci do ledničky, natáhl si plavky a šel do bazénu, kde jsem pobyl víc jak hodinu. A pak už na pokoj koukat na hokej, ale nějak se dnes to seká...