Neděle 28. dubna

Nevím proč, ale pořád se mi tu nespí dobře. Postel je pohodlná a v podstatě zaberu hned, ale v noci se pokaždé tak třikrát až čtyřikrát probudím a hned zase zaberu. Takže i dneska to bylo všelijaké, ač jsem definitivně vstával skoro v sedm. Asi do devíti jsem relaxoval, pak jsem se pomalu oblékl a vydal se podél řeky do zdejšího muzea rRemai mModern. Jak ráno, tak po celý den foukal studený vítr, takže opravdu to tu na nějaké moc procházení se není. Podél řeky se vine park s cestami, po kterých mne míjeli běžci. Každý mne pokaždé pozdravil, tak jsem se snažil rychle odpovědět. Takto pomaličku jsem podél řeky došel ke zmíněnému muzeu.

Samotné muzeum má kromě přízemí tři patra, ale expozice jsou jen ve druhém a třetím, protože ve čtvrtém jsou administrativní prostory a v přízemí se nachází muzejní obchod, restaurace, pokladna a skříňky s toaletami. Přesto jsem se v muzeu zdržel téměř tři hodiny, protože venkovní počasí mne zpět ven vůbec nelákalo.

Nejdříve jsem vyjel do třetího patra, kde jsem si prohlédl výstavu asi 20 litografií Pabla Picassa a asi šest jeho keramik.

Hlavní prostor třetího patra však byl věnován Rebecce Belmorové zaměřující se především na performance upozorňující na nějaký společenský jev. Kupříkladu v jedné velké místnosti byl obrovský čtverec jakoby z péřové deky a na něm bílá židle se zkrvaveným opěradlem. Dále v ní byla dvě plátna, na která byl dokola pomítán krátký film, jak žena a muž utíkají z chaty, ale muže zastřelí. Jednalo se o přehrání skutečného příběhu, kdy někdo přepadl dům s manželi, kteří se pokusili utéci, přičemž muž byl zastřelen a žena nějakou dobu držena v zajetí. V jiné místnosti zas ve smyčce hrálo skoro půlhodinové video, ve kterém Rebecca Belmorová začne na ulici umývat vodou takový plácek tak 3 x 3 metry, pak po něm rozháže květiny a začne vyvolávat jména žen, která má napsána na obou rukou, přičemž strhává ústy z květin lístky a kvítí. Po chvíli požádá jednoho z přihlížejících o pomoc se zapalováním svíček, aby následně na různých místech kolem plácku si začala přibíjet šaty hřebíky na okolní sloupy a hned je zase vytrhává. Celé dění mělo upomenout na americké ženy, které beze stopy zmizely (zřejmě uneseny).

Ve třetím patře bylo moderní umění různých autorů, kupříkladu sérií sebeportrétů Suzy Lake chtěla poukázat na to, že jak se ženy malují, mění často zcela jejich přirozenost a vypadají spíš jako klauni.

Po prohlídce výstavy jsem se krátce stavil do muzejního obchodu, ale nic mne tam nezaujalo. Vyšel jsem tedy z muzea a zamířil na oběd do Midtown Plaza, kde jsem si u Korejců dal hovězí s rýží a nudlemi. Midtown Plaza je něco jako naše Vaňkovka, ovšem s obrovským rozdílem týkajícím se celého Saskatoonu. Nikde tady není klasický obchod, jako máme např. Tesco, Lidla apod. Buď tu jsou jako v USA malé obchůdky na rohu, ale ve značně menším počtu než v USA, nebo nic, respektive až na okraji města je Wallmart apod. Schválně jsem se na to v týdnu ptal Susan a potvrdila mi to. Takže koupit si tady něco k pití nebo aspoň něco k zakousnutí, tak aby člověk chodil hodiny po městě. Však jsem nakonec po obědě sedl na autobus a jel na univerzitu, protože tam byla jistota otevřeného malého obchůdku.

Z univerzity mi za čtvrt hodiny jel autobus na hotel, kde jsem si po příjezdu na recepci vyřídil potvrzení o zaplacení a ujistil se, že mne v úterý ráno hodí zdejší shuttle servis na letiště. Vše vyřídiv jsem zašel na pokoj dát si nákup do ledničky a pak už jsem šel padnout do bazénu, kde jsem vydržel v podstatě dvě hodiny.
Vlastně ani nevím, co zítra dělat. Tady opravdu není kam jít. Uvažoval jsem o zajití do kina, ale všechno je až večer, a to se chci balit. Vidím to tak, že se asi ještě nějak projdu kolem řeky, zajdu si někam na oběd a pak už na hotel do bazenu a zvolna se balit...



Předchozí strana        Úvodní strana        Následující strana