Irsko - výlet do Corku a Dublinu

Sobota 2. července 2016, 11:19 CET

Tak zase na cestách. Ani nevím, jak mne napadlo Irsko, když původně jsem uvažoval o Holandsku. Buď jak buď, nějak mne to nakonec začalo táhnout do Irska. Původně jsem uvažoval o Dublinu, ale na radu Lukáše, kolegy z práce, jsem k Dublinu přidal i Cork. Zjistiv, že nejbližší letiště nabízející levný let do Dublinu je v Bratislavě, jsem si naplánoval cestu, zamluvil si přes Airbnb ubytování nejprve v Corku a pak v Dublinu.

Dnes ráno kolem půl deváté jsem vyrazil z Brna do Bratislavy vlakem. V Praze se musela konat nějaká akce, protože vlak byl v podstatě plně obsazen, dokonce jsem musel jednoho mladíka požádat, aby mne na mnou rezervované místo pustil. Vzhledem k tomu, že to byli cizinci nerozumějící česky, těžko říci, jestli jeli z včerejšího pražského koncertu Lucie, či jiné akce, každopádně jich bylo asi deset a dospávali, co mohli.

Do Bratislavy přijel vlak načas, tak jsem se – a zde vsuvka pro mého kamaráda Vladimíra – šel vozit, neb z konečné na nádraží jsem jel autobusem 61 přímo na konečnou na letišti. Netušil jsem, že i Bratislava má jako v Brně zóny 100 a 101 pro město. :-) Na letišti proběhla kontrola v podstatě bez potíží, jen jsem musel z baťůžku vytáhnout i tělo foťáku a objektiv, které jsem měl jinak uprostřed bezpečně obalený oblečením. Takže po kontrole jsem mohl do baťůžku všechno skládat jako puzzle od znovu. :-)

Nyní čekám na svůj let. Byl bych přidal nějaké foto z letiště, ale je tu zákaz focení. Předtím jsem na bratislavském letišti nebyl, čekal jsem velikost jako v Praze, ale je to tu spíš jak v Brně, i větší klid tu je...

 

 

 

 

 

 

 

16:31 GMT

Sedím na letišti v Dublinu v autobuse směr Cork. Let trval téměř tři hodiny, ale uteklo to vcelku rychle. Vedle mne seděl příjemný pár z Valašských Klobouk, který jel na svatbu své dcery. Cestou jsme si povídali a z mého pohledu skutečně podstatná informace od nich je, že ve Valašském království nic nového.;-) No možná podstatnější je, že jsme zjistili, že máme spolu letět zpět i v pondělí 11. 7., tak bychom se pak měli na letišti vidět. No, uvidíme, jestli nám Ryanair znovu nalosoval místa u sebe.

Po přistání velká změna, oproti slunci a cca 30 °C v Bratislavě je v Dublinu oblačno a příjemných 18 °C. Kdyby takto vydrželo celou dobu počasí, tak by to bylo super a i nějaká ta fotka by se mohla povést. Jinak z letadla na autobus je to tu tak kilometr útrobami letiště, ale s Valachy jsme to v pohodě zvládli, oni stihli autobus a já na ten svůj ještě čtvrt hodiny čekal.

No autobus se právě rozjel, čeká mne cca tři a půl hodiny cesty, tak se jdu kochat krásami Irska (sotva jsem se podíval z okna, tak asi padesát metrů nad námi prolétlo přistávající letadlo... :-o).

20:15 GMT

Zeleň, zeleň, zeleň a zase zeleň. Cestou do Corku nebylo kolem silnice vidět nic jiného než krásně zelené pastviny a s výraznou převahou dozelena zbarvené listnaté stromy. A nad tím vším ohromné mraky. No prostě paráda.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cesta autobusem byla klidná a plynulá, vůz byl zaplněn jen z poloviny a do Corku dokonce dorazil o 45 minut dříve. Po příjezdu jsem rychle našel zdejší autobusové nádraží, naneštěstí však tam byly informace zavřeny. Nebyl jsem si totiž zcela jistý, jak je to přesně s jízdným, ale potkal jsem tam dvě dívky, které mi ochotně vysvětlily, že se platí hotově u řidiče. Horší to bylo s nalezením zastávky. Potřeboval jsem najít zastávky autobusů 207 a 208, ale ty na autobusovém nádraží byly jen pro opačný směr, než který jsem potřeboval. Asi po pěti minutách zbrklého pobíhání sem a tam jsem až o cca 300 m dál na St. Patrick's Street našel zastávky, z nichž autobus jel mým směrem. Řidič byl velmi ochotný a zjistiv, že jedu poprvé, sám se mi nabídl, že mne upozorní, kde mám vystoupit, a také se tak stalo. Přitom jsem si všiml, že tu při vystupování vždy řidiči poděkují. Hezký zvyk...

Do domu mé hostitelky Emilie je to od zastávky jen asi 200 metrů a dorazil jsem do něj právě, když se vracela domů. Přivítali jsme se, ukázala mi, kde najdu pokoj, kuchyň atd. Protože měla zrovna návštěvu kamarádky, jejíž děti s Emiliinou dcerou byly rozdováděné, a já byl po celodenní cestě unaven, zapadl jsem do pokoje, dal si sprchu, zkoukl druhý poločas Německa s Itálii (hoši, hoši, proč jste si ten postup tak zbytečně komplikovali:-)) a šel spát.