Irsko - výlet do Corku a Dublinu

Neděle 3. července 2016

6:15 GMT

Noc jsem strávil spánkem spravedlivých, postel je velmi pohodlná, spalo se mi skvěle. Jen je v pokoji trošku chladno, ale je tu přímotop, tak si chvílemi přitápím. Inu ostrovní země, i při mé návštěvě Anglie v r. 1996 bylo v pokoji chladněji, všude pootevřená okna, no je to změna po těch třicítkách v Brně. Nyní se dívám z okna, že je venku nebe bez mráčků, i podle předpovědi by přes den mělo být spíš slunečno se sem tam mrakem. Asi toho využiji a sjedu do Kinsale, což má být nedaleké městečko, které podle fotek na internetu vypadá malebně. No ještě se poradím s Emilií, jak se tam dostat a tak...

17:46 GMT

Tak nakonec jsem se s nikým neradil, neb jsem se s Emilií nepotkal, a zvládl to sám. Kolem osmé jsem vyšel z domu a zjistiv, že v neděli jede od domu první autobus až někdy v deset, vzal jsem to pěšky do centra. Je to z kopce tak deset minut chůze a silnice vede přímo na autobusové nádraží.

 

Na nádraží v automatu jsem si koupil zpáteční jízdenku do Kinsale a půl hodinu zbývající do odjezdu strávil procházkou blízkými ulicemi.

 

 

Autobus vyjížděl v devět a necelou hodinu trvající cesta byla opět jízdou mezi zelenými poli, pastvinami a lesy. Autobus cestou minul i něco, co vypadalo jako vyschlé koryto řeky, přičemž se však při zpáteční cestě ukázalo, že to byla klikatící se zátoka právě v době odlivu, protože odpoledne již byla opět plná vody.

Kinsale se ukázalo skutečně jako malebné přístavní městečko (ústí do něj řeka Bandon i část Atlantiku) plné drobných uliček s pestrobarevnými domy. Po příjezdu jsem se asi půl hodiny zdržel v přístavu, odkud se dalo vyfotit panorama městečka i přístav různých jachet. V době mého příjezdu kolem desáté dopolední byl všude krásný klid, jen sem tam pár pocházejících turistů, nebo pár hostů v nedalekých bistrech a restauracích. Celým okolím se pak prolínala lákavá vůně slané vody a vařeného/pečeného jídla.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po nafocení přístavu jsem bezcílně bloudil uličkami. Nikam jsem nespěchal, co mne zaujalo, jsem si vyfotil. V jednom obchůdku jsem si koupil něco na pití a kousek osvěžujícího jablečného koláče. Jak jsem tak bloudil a jedl, narazil jsem najednou na Desmond Castle, což je malý zámek postavený údajně kolem r. 1500 n. l. Dnes tento zámek slouží jako muzeum vína, přičemž ale část expozice se věnuje i jeho někdejší funkci těžkého žaláře pro Španěly a Francouze zajaté v různých bitvách během 17. století. Podle informací v muzeu zde vězni zažívali skutečně krušné chvíle, měli na sobě jen otrhané šaty, trochu slámy jako lůžka, kolem běhali krysy a nejednou se mezi vězni šířily různé nemoci, na které umírali. Jednou dokonce zachvátil zámek požár, při kterém cca 50 vězňů uhořelo. Všechno toto bylo uvedeno na informačních panelech na různých místech zámku, kde byli figuríny vězňů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedna z místností zámku pak byla tím muzeem vína, kde bylo popsáno, jak Irsko čile obchodovala zvláště se Španělskem a Francií v oblasti vína. V místnosti je uloženo i několik lahví vína s popisem jejich původu. O českých a moravských vínech kupodivu ani slovo, jen v mapě světa uprostřed místnosti byla i česká vlaječka coby vyznačení jednoho z míst, kde se víno pěstuje.

 

 

Po prohlídce muzea jsem pokračoval v bloudění uličkami Kinsale. Nevím ani proč, ale dostal jsem chuť stoupat ulicemi výš a výš. Pomalu jsem postupoval nahoru, než jsem u jedné uličky narazil na směrový ukazatel k místní radnici. Vydal jsem se tedy k ní a naskytl se mi pohled na starší budovu, před níž byl krásný pestrobarevný park s pár lavičkami. Kromě jednoho pána, který si na lavičce četl, tam nebyla ani noha, přitom byl od tam krásný výhled na celé městečko. Asi tak na půl hodiny jsem se tam posadil a relaxoval. Kolem byl klid, k tomu krásně slunečné počasí a příjemných tak 20-22 °C. Prostě pohodička (a pán z lavičky zatím někam odešel).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po této přestávce jsem pokračoval dál. Kolem radnice jsem po schodech vystoupal opět výš, odkud jsem se po silnici nedostal v podstatě do zcela nejvýše položené ulice. V ní jsem objevil malý výklenek s lavičkou, odkud byl pohled na střechy domů s přístavem v pozadí. Na lavičce seděl ten pán, který původně byl u radnice. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov, že je to krásný výhled a že kupodivu sem moc turistů nechodí.

 

 

 

 

Pak jsem již scházel pomalu dolů, když tu jsem si všiml, že jakoby naproti radnici by nějaký kostel. Nesešel jsem tedy zcela dolů, ale zkusil k tomu kostelu dojít horními ulicemi. Kostel byl právě v rekonstrukci, tak jsem jej jen tak obhlédl a definitivně sešel dolů. To už bylo kolem půl druhé a střed města byl plný turistů. Cestou jsem narazil na malý krámek, kde prodávali různé mléčné koktejly. Objednal jsem si jeden s názvem Snowball – jak jsem vyčetl z nápojového lístku, byl to mix zmrzliny z bílé čokolády, banánu a nějakého jogurtu. Sedl jsem si s drinkem na lavičku, pomalu popíjel a sledoval okolní cvrkot, prostě relax.

 

 

 

 

 

 

Kolem druhé odpolední jsem se pomalu vydal na autobus, který měl ve tři jet zpět do Corku. Cestou jsem se stavil do jednoho bistra a dal si hamburger Dinos. Pak už jsem šel na zastávku, kam chvíli po třetí hodině přijel autobus.

 

 

Mého kamaráda Vladimíra bude zcela jistě zajímat, že jsme cestou do Corku minuli vozovnu DpmC, tj. Dopravní podnik města Cork (pokud mu chybí troleje, může si je v Malování přidat).

 

Po příjezdu do města jsem si zašel nakoupit do Tesca a jel zpět na pokoj, už jsem toho dnes nachodil dost a dost.