Irsko - výlet do Corku a Dublinu
Pondělí 4. července 2016
17:06 GMT
Dnešní ráno přineslo s sebou nepříliš příjemné počasí. Bylo zataženo, pofukoval vítr a na Cork padla mlha. Rozhodl jsem se proto namísto výletu mimo Cork zůstat ve městě, abych se v případě zhoršení počasí mohl dostat rychle na pokoj. Pěšky jsem seběhl do centra a ulicemi Corku se pomalu vydal k St. Fin Barre's Cathedral.
Vznik katedrály St. Fin Barre's Cathedral se datuje do 7. století, byť však dnešní podoba chrámu je z druhé poloviny 19. století. Na cestě do katedrály jsem si udělal pár fotek města, když tu začal padat slabý déšť (ale skutečně velmi slabý, ani nemělo smysl vytahovat deštník; jak rychle déšť přišel, tak rychle i odešel). Vzal jsem proto zavděk možností jít dovnitř katedrály, kam jsem vstoupil zrovna ve chvíli, kdy se tam nějaký pěvecký sbor chystal na zkoušku. Nebyl jsem sám, kdo se posadil do lavic a zkoušku si poslechl. Sbor byl asi ze dvou třetin ženský a z třetiny mužský a zpívali jak chrámové chorály, tak i např. Ave Maria nebo od Leonarda Cohena Hallelujah. Během zkoušky jsem si katedrálu prošel a pořídil i několik fotografií. Sedl jsem si pak do pravé části chrámu a dál poslouchal zkoušku. Přitom jsem si všiml, že vepředu je televize, kde se ve smyčce zobrazovaly fotografie mužů z Corku a okolí, kteří se zúčastnili první světové války. Vzhledem k tomu, že se této války zúčastnil můj pradědeček, tak mne to samozřejmě oslovilo. Bylo opravdu smutné sledovat jména a tváře mužů, kteří během války padli, nebo byli zraněni. Byli ta mi tací, kteří padli doslova na konci války, např. 30 října...
Zkouška v katedrále St. Fin Barre's Cathedral
Asi tak po hodině a půl poslechu jsem se zvedl a pokračoval dál v procházce městem. Když jsem vyšel před katedrálu, všiml jsem si před ní panelu, z něhož jsem vyrozuměl, že je to průvodce městem po určité trase. Součástí panelu byl i ukazatel směru, tak jsem se rozhodl po něm jít, protože směřoval ke zdejší pevnosti Fort Elizabeth. Když jsem přišel k pevnosti, zjistil jsem, že naneštěstí je v pondělí zavřena. Pokračoval jsem proto po trase dál, procházel různými uličkami, než jsem se dostal k Red Abbey Tower, jak se jmenuje věž z cca 17. století.
Od věže mne pak ukazatele přivedli k Holy Trinity Church, kde modře značená procházka končila.
To už se mezitím počasí umoudřilo a vylezlo i slunce, které se udrželo až do odpoledne. Abych si na chvíli odpočinul, sedl jsem si před stánek stojící opodál od Holy Trinity Church na Grand Parade a dal si kávu Americano. Byla dobrá (a bez řečí), ale na kávu od paní Magdy to nemělo!;-) Při popíjení kávy jsem si všiml, že hned naproti je zdejší veřejná knihovna, u které mne zaujala její otevírací doba: Pondělí až Sobota 10:00 až 17:00. :-D
Odpočinuv si, vydal jsem se ke zdejší řece. Cestou jsem procházel různými uličkami a narazil jsem dokonce i na podnik Zanzibar (hned jsem si vzpomněl na Díky za každé nové ráno). Když jsem přišel k řece, všiml jsem si, že zde začíná červená turistická trasa. Než abych bezcílně chodil městem, vydal jsem se tedy po ní. K jako první zaznamenání hodné pamětihodnosti mne nejdříve přivedla k muzeu másla. V tomto skromném muzeu o třech místnostech ve dvou patrech bylo ke zhlédnutí video o rozvoji průmyslové výroby másla v Irsku zejména v 50. a 60. letech. Kromě toho byly v muzeu různé předměty na výrobu másla z 19. a 20. století (máselnice, stloukadla apod.), dokonce zde měli i dvě nádoby ze středověku, které byly nalezeny při archeologických průzkumech.
Od muzea mne trasa přivedla k St. Anne´s Church, kostelu, před kterým právě probíhalo focení nějakého muzikanta (přiznávám, nevím, kdo to byl, ale z dění kolem jsem pochopil, že tu fotí profíci).
Od tohoto kostela jsem se uličkami dostal k další zdejší katedrále, a to Cathedral of St. Mary and St. Anne, od níž pak trasa vedla po Shandon street zpět k řece.
Zde jsem se rozhodl zajít do dvou obchodů s komiksy, které měly být poblíž. Podařilo se mi ale najít jen jeden, ale nic mne tam nezaujalo. Zašel jsem si tedy nakoupit do zdejšího Lidlu, odkud jsem zamířil na Abrakebabra na kebab s hranolky. Pak už jsem zamířil na autobus a zamířil na pokoj...
