Den osmnáctý – 12. května

Ranní stav tachometru: 10679

Dnešní den byl skutečně nabitý. Dopoledne jsme z Page zamířili do národního parku Zion, kde nás uvítaly nádherné obrovské skalní útvary, u nichž byly krásně vidět jejich sedimentální vrstvy. Skály nás doprovázely na cestě do centra pro návštěvníky, jejíž součástí je i průjezd asi míli dlouhým tunelem ve skalách – neuvěřitelný zážitek. V návštěvnickém centru jsme zjistili, že lze z něj zdarma autobusem jet do částí parku, kam je jinak vjezd autem zakázán. Využili jsme toho, projeli celou cestu autobusem, abychom na konečné a na předposlední zastávce vystoupili a mezi skalami se prošli. Přitom jsme měli možnosti vidět, jak po několik desítek vysokých skalách šplhají dva horolezci. Nejen naše, ale i oči ostatních návštěvníků se na ně upírali, jak po v podstatě kolmých skalách krok po kroku postupují nahoru.

V parku jsme se zdrželi asi do tří hodin, načež jsme se vydali do Las Vegas, kam jsme dorazili kolem šesté hodiny večerní. Chvíli jsme si odpočinuli a poté zamířili do centra. Zaparkovali jsme pár metrů od části Dowtown, jak je označena asi půl kilometru široká a zastřešená pasáž, v níž to tepe – ze všech stran se na mne valily z velkých obrazovek nejrůznější reklamy na služby, kulturní akce či zboží, proplétal jsem se hloušky diváků sledujících různé pouliční umělce, nad hlavou mi na střeše fungující jako obrazovka probíhaly různé sledy obrazů či na pod ní visících porovazech projeli na kolech provazochodci. Prostě vstup do města hříchu se vším všudy.

Chvíli jsme hledali správný směr na hlavní třídu města – Las Vegas Blvd. Když jsem tam dorazil, byl jsem nadšen i zklamán zároveň. Nadšen z toho, že naživo mohu vidět ty nejznámější obrázky z televize – zářivě svítící květ hotelu Flamingo, vodní fontány před hotelem Mirage, kýčovitou sfingu apod. Zklamán z toho, že tep života nebyl přirozený – prostě hlavní třída Vegas jsou turisti, nikoli obyvatelé města. Zatímco New York mne uchvátil tím, že hlavní hybnou silou v něm jsou tamější obyvatelé, v Las Vegas jsem to nepociťoval. Šel jsem tou dlouhou třídou, proplétal se jejími budovami a mosty spojujícími obě strany ulice, viděl vše, co znám z televize, ale nějaký pocit uchvácení městem se nedostavoval. Co je na Vegas pro mne jako muže samozřejmě okouzlující, je obrovské množství krásných žen, které zevlují ulicemi – Vegas je jeden velký mix nejrůznějších parfémů a vzhledem k teplotě (o půlnoci bylo asi 22 C) i pohledů na spoře oděné dívky. K tom přidejme u tyčí polonahé či za karetními stoly své dekolty do pohledu můžu nabízející dívky v jednotlivých podnicích – ne náhodou se městu říká „město hříchu“. A to nemluvím o neustále kolem jezdícím reklamním autu na eskortní služby či na ulici postávající muže i ženy nabízející kartičky s obrázkem a číslem na konkrétní holku. Ale je toho všeho tolik, že to člověka za chvíli omrzí – proto třeba mne přes všechny na odiv vydávané ženštiny nakonec nejvíce zaujal obyčejný plakát na vystoupení Circu du Soleil podle hudby The Beatles, na kterém byl obličej ženy. Neboli někdy je méně skutečně více.


Ano, viděl jsem, co jsem chtěl, ale ve výsledku byla návštěva Vegas pro mne jen ověřením, že co znám z televize, tam ve skutečnosti je. Asi mi tak v paměti na Vegas zůstanou jen čtyři věci – ten plakát s dívkou (vyfotil jsem si ho), obrovský obraz The Beatles na hotelu Mirage (i ten jsem si vyfotil), představení s vodními fontánami na píseň Michaela Jacksona Billie Jean a výbornou limonádu.

Na pokoj jsme se dostali po jedné hodině ranní, když nás předtím trošku vystrašila navigace GPS, která se v centru Vegas ne a ne chytnout, takže jsme měli obavy, jestli vůbec najdeme náš motel. Nakonec se navigace umoudřila a úspěšně nás navedla k ubytování. Hned po příchodu jsem si dal sprchu a padl do postele. Před usnutím mne napadla báseň:

VERZE
směs vůní krásných žen
se svůdnými stehny v mini,
lesklé velké rolexky na zápěstí
macha v bílé košili na bronzovém hrudníku,
holé prdelky pávic tisknoucích
prsa na tvář
zhýralého starce,
znuděná domina plazící se po opilém
ženichovi,
temná zákoutí natažených rukou těch, co už
dohráli,
lesk, bída, světla, peníze a po zemi válící se
kurvy...

... to je Las Vegas





Předchozí strana        Na úvodní stranu s mapou        Následující strana