Den dvacátý pátý – 19. května

Ranní stav tachometru: 11879

God Bless Coca Cola! Můžete ji nenávidět, ale jedno se jí nedá upřít – staví! Celou včerejší noc jsem kvůli žaludeční nevolnosti strávil napůl v posteli, na půl na toaletě. Nezabral ani Endiaron, ale jakmile jsem vypil pár doušků Coca Coly, problémy jako když utnou. Opravdu výborné stavidlo.

Dnešní den tedy byl ve znamení únavy, a proto jsem uvítal volnější program. Nejdříve jsme zajeli do Morro Bay, což je přístavní město na cestě mezi Los Angeles a San Franciscem. Velmi mi připomínalo chorvatská přímořská města – oceán lemovala ulice s obchůdky a restauracemi nabízejícími jídla z mořských živočichů. Protože ještě nezačala sezona, procházelo se městem jen pár turistů, v ulicích byl klid, který místy protínalo vrzání dřeva nebo cinkání kovu z ukotvených lodí. Jediné, co narušovalo idylu, byla nedaleká továrna, která v daném místě skutečně působila jako pěst na oko.

Cestou do přístavu jsem si všiml jednoho holičství, v jehož názvu bylo slovo Bohemian. Nedalo mi to, vešel jsem dovnitř a zeptal se, proč toto slovo v názvu je, že to znamená český a že jsem z Česka. Ukázalo se, že majitelkou je emigrantka Zuzana, která v roce 1984 přes Jugoslávii prchla do USA. Byla mile překvapena, že narazila na jiné Čechy, takže jsme prohodili pár slov s tím, že jsme s Liborem přislíbili, že cestou z přístavu se ještě stavíme.

Když jsme přišli do přístavu, tak jsme jím pomalu procházeli, nakukovali do obchůdků a restaurací. Sám jsem se pak asi na dvacet minut posadil na jednu z laviček podél moře a po těžké noci odpočíval – pozoroval jsem, jak opodál skupina mužů vynášela z lodi různé věci do auta, jak uprostřed zálivu na malém ostrůvku polehávají lachtani či jak ulicí korzuje několik turistů.

Při cestě zpět jsme se ještě jednou za Zuzanou stavili a asi půl hodiny si s ní povídali. Ptala se nás na naši cestu, pak vyprávěla o svém útěku z Československa, bylo to prostě milé setkání.

V Morro Bay jsme takto strávili asi dvě hodiny a poté již zamířili na sever po silnici kopírující břehy Kalifornie. Díky tomu se nám naskytly neuvěřitelně nádherné výhledy na pobřetí Pacifiku. Místy jsme zastavili, abychom se pokochali krásou pohoří mizícího v Pacifiku, přičemž v jednom místě jsme narazili na rozsáhlou pláž plnou tuleňů. Bylo to lepší než v ZOO, od tuleňů nás dělilo jen pár metrů. Jednalo se o uzemí, kde v květnu obvykle tuleni bývají, než migrují do Mexika nebo na Aljašku.

Takto jsme tedy zvolna mířili na sever, než jsme dorazili do městečka Carmel, kde jsme se ubytovali.



Předchozí strana        Na úvodní stranu s mapou        Následující strana


Copyright © Jiří Kratochvíl 2017