Neděle 27. srpen 2017

Tak to vypadá, že když v USA vytáhnu paty z New Yorku, tak se nachomýtnu k nějaké policejní akci. V roce 2014 při cestě po Route 66 jsem byl kousek od vyšetřování vraždy a dnes ... ale ne, všechno hezky popořádku.
Dnes jsem se krásně prospal až do sedmi ráno. Po snídani a ranní hygieně jsem se znovu vydal do muzea letectví a kosmonautiky. Oproti původnímu plánu projít si zbývající části, které jsem včera nestihl, a pak jít do National Gallery of Art jsem opět celý den strávil u letadel a kosmických lodí. Prostě abych to muzeum prošel a nejen se díval, ale i přečetl si doprovodné informace k tomu, co mne zaujalo, jsem opravdu potřeboval dva dny.
Tentokrát mi spoje sedly tak, že jsem byl na místě už asi půl hodiny před otevřením. Tak jsem si udělal pár fotek parku, sedl si na jednu z laviček a chvílu se díval, jak tam nějaká parta hraje fotbal.

Před desátou jsem šel ke vchodu, dnes tam bylo ve srovnání se včerejškem mnohem méně lidí.

Po otevření jsem se nejdříve vydal do horního patra na výstavu grafik a obrazů malířů, kteří byli v první světové válce povoláni k jejímu zdokumentování. Všechny obrázky jsem si nafotil a mrzí mne, že to dosud nevydali knižně (alespoň co jsem se pídil v tamějším obchodu a hledal na internetu).

Poté jsem zašel do sekce věnované bratřím Wrightovým, kteří na počátku 20. století sestavili první letadlo. Byl tam vcelku detailně popsána jejich cesta za prvním vzlétnutím a hlavně mne potěšilo blbuvzdorné vysvětlení jejich inovativního postupu při konstrukci křídel. Návštěvníci si mohli na malých maketách vyzkoušet pohyb s křídly a srovnáním s tehdejším předchozími křídly ověřit, v čem spočívala jejich inovace. Rovněž byly v souvislosti s tím srozumitelně vysvětleny principy aerodynamiky. Vše pak bylo korunováno kopií Wrightovic letadla a originálem kousku dřevěné konstrukce a plátna z jejich letadla, kterým se poprvé alespoň na 12 vteřin odlepili od země.

Vedle sekce o Wrightových se nachází část věnována prvním delším letům, tj. zejména o Charlesi Lindberghovi, Amelii Earhartové a Leslie P. Arnoldovi a Lowellu Smithovi (poslední dva jmenovaní jako první uskutečnili letadlem cestu kolem světa za 175 dní. O Earhartové tam byly nejen informace o jejích letech, ale i o tom, jak se ve své době stala módní ikonou, když různé magazíny publikovaly její fotografie v různých šatech. V případě letu kolem světa byly zmíněny jejich zastávky, ale i různé patálie s letadlem, kdy se jim nevyhnula i havárie.

Když jsem si prohlédl tuto část, bylo už poledne, tak jsem v muzeu zašel na oběd. Dal jsem si pečené kuřecí křídlo s bramborovou kaší a kukuřicí, na fast food to nebylo vůbec špatné.

Po obědě jsem pokračoval horním patrem, kde jsem zašel do expozice o naší sluneční soustavě. V případě planet byla k vidění nejen řada fotografií z družic, ale i různá vozítka, která byla v minulosti na Měsíc či na Mars vyslána kvůli odběru a analýze vzorků půdy. Zvláště byla věnována pozornost Marsu, k němuž byla řada fotografií. V případě Jupiteru si pak bylo možno poslechnout nahrané radiové zvuky.

Poslední dvě expozice v horním patře byly věnovány účasti letadel v první a druhé světové válce. V případě první války kromě popisu bojů bylo k dispozici i krátké video ze současnosti, ve kterém bylo testováno jedno z letadel užívaných za první světové války. Neměli tehdy žádné pořádné navigační systémy a tak například při přistání byli piloti na tom nejlépe, když přistávali přes stromy a před sebou na konci přistávací plochy byl zase les - tak si mohli nejjednodušeji určit, kdy se dotknou země.

Po první světové válce byla další expozice věnována druhé světové a tam byly opravdu lahůdky, zejména britský Spitfire a německý Messerschmitt. Zvláště Spitfire je prostě umělecké dílo, škoda, že se nesmí na exponáty sahat, protože jeho křídlo bylo doslova na dotek, ale pravidla jsem respektoval. Součástí expozice byly i letecké uniformy včetně bojových obleků, a to letců z USA, Británie, Německa, Itálie a Japonska. Ať se nikdo nezlobí, ale nejhezčí uniformu měli Němci, naopak jalové mi přišly ty britské a japonské.

Poslední expozicí v horním patře, kterou jsem včera nestihl, byla účast amerických letadel za druhé světové války v Pacifiku. Byly tam detailně popsány jednotlivé bitvy, jak je organizovali Japonci a jak Američané. K vidění byly i dobové týdeníky, které tehdy v kinech před hlavním filmem informovaly o aktuálním vývoji v bojích. V rámci této části expozice byly ale i informace o letadlových lodích, k vidění byl model letecké lodi U.S. Enterpries, imitace velitelské kabiny na letadlové lodi a konečně i krátký film o současném výcviku amerických pilotů, kteří jím denně stráví 14-16 hodin.

Abych si byl jistý, že jsem žádnou expozici nevynechal, prošel jsem horním patrem a u vstupů nakoukl do jednotlivých expozicí. Zjistiv, že jsem vše viděl, seběhl jsem do přízemí, kde jsem ještě neměl projitou expozici o vývoji pozorovacích zařízeních. Mezi exponáty byly kvalitní kopie různých měřících přístrojů vyvinutých a užívaných již před staletími jak v arabských, tak i evropských zemích. Srozumitelně zde byl vysvětlen i systém používání čoček v dalekohledech, jak je začali používat Galileo Galilei či Mikuláš Kopernik. K dispozici byl totiž stolek se čtyřmi způsoby umístění čoček, kterými proudil paprsek a které pootočením stolku paprsek vždy jinak zlomily. V expozici byl rovněž k použití počítač, který po zadání věku, zobrazil tehdejší rozmístění souhvězdí a tehdejší stěžejní události z kosmonautiky. Aplikace mi sdělila, že když jsem se narodil, kosmické sondy Viking 1 a Viking 2 přistály na Marsu a že v SSSR byl dokončen šestimetrový teleskop.

Po projití všech expozicí jsem ještě ze zvědavosti zašel do prostor, kde za poplatek byla možnost vyzkoušet si let v simulátoru. Zlákalo mne, vybral jsem si leteckou bitvu, ale je jasné, že pilot ze mne nebude. Sice to byla zajímavá zkušenost sedět v kabince, co se s vámi podle vašeho ovládání různě naklání, ale hned po startu mi Mig zmizel z dohledu a ač jsem se snažil sebevíc, už jsem ho nedohnal. Celá ta sranda trvala tak dvě, tři minuty, pak jsem vylezl, dostal památeční foto a nazdar!

Protože již bylo k šesté hodině, vydal jsem se z muzea na metro a tím jel na svou stanici Dupont Circle. Když jsem vyjel po schodech nahoru, ta na rohu ulice minu policistku a vzápětí za rohem vidím blikající auto a přijíždějící druhý vůz. Tak jsem se rychle otočil, cože se to tam vlastně děje a vidím, jak druhý policista odvádí nějakého chlapíka v želízkách. No ještě to zítra zkontroluji, ale aktuálně podle zdejší mapy zločinů se dnes poblíž stal jen jeden trestný čin, a to krádež auta.
Každopádně pokračoval jsem v cestě na hotel, přitom jsem si skočil do obchodu koupit pití a něco na večeři. Zítra již poslední celý den ve Washingtonu. Nejdříve zajedu do muzea špionů a poté buď zajdu do té galerie nebo do muzea americké historie. Víc toho nestihnu, večer se už budu balit a v úterý ráno směr Baltimore.



Předchozí strana        Úvodní strana        Následující strana


Copyright © Jiří Kratochvíl 2017