Čtvrtek 31. srpna 2017

No to zas bylo něco!!! Už se vám někdy stalo, že jste nestihli svůj spoj? Určitě ano, ale minuli jste ho o dvanáct hodin? :-D Ztraceno v překladu a hned bylo zaděláno na dobrodružství! Ale popořádku...

Ačkoliv jsem včera ulehl již v deset večer, ne a ne usnout, hádám, že tak do půlnoci jsem se převaloval, pak jsem přece jen zabral, ale už někdy mezi pátou a šestou jsem se probudil. Protože již večer předtím jsem se téměr komplet sbalil, tak jsem ráno jen tak ležel, díval se na Inženýrskou odyseu a čekal... Krátce po deváté jsem se dobalil, vrátil na recepci kartu k otevírání dveří a šel na zastávku. Stejně jako včera i dnes se autobus postupně zaplnil. Oproti původnímu plánu jet do centra a přestoupit na linku 73, po včerejším zjištění jiného, ale častěji jezdícího spoje, jsem vystoupil již na okraji Baltimoru. Asi o dvě stě metrů dál za rohem v ulici byla zastávka linky 26, která jela téměř k autobusovému nádraží. Oproti proklamaci jízdního řádu na internetu, že autobus jezdí každých deset minut, trčel jsem na té zastávce tak dvacet, pětadvacet minut, přitom už do mne pralo slunko, no nic moc... navíc ta zastávka stála v takové odrbané čtvrti...

 

Nakonec autobus přece přijel, tak jsem se s ním svezl téměř k nádraží. Od zastávky ale byly tak "geniálně" namyšlené přechody, že místo abych přešel silnici a přímo šel na nádraží, musel jsem doleva tak dvě stě metrů, kde byl konečně přechod, tam přešel a zase dvě stě metrů zpět a konečně dalších dvě stě metrů k nádraží. To vše s plným báglem na zádech ve třicetistupňovém vedru, takže jsem došel na nádraží docela hotovej… No dorazily mne i ti dva chlápci, co si na zastávce 73 dávali šlofíka…

 
 

Naštěstí byly zrovna uklizeny toalety, tak jsem na ně zapadl a převlékl se do čistého. Pak jsem se podíval na informační panel a zjistiv, že mi jede autobus za hodinu a půl, zašel jsem si do místního bistra na cheesburger. Autobus mi měl odjíždět v 12.40 a nástup měl začít ve 12.20. Když se začali ostatní cestující srocovat, vstal jsem, že si tam taky stoupnu. Přitom už probíhala kontrola jízdenek a kontrolorka podívajíc se na mou jízdenku hlásí: "Ale to je 12.40 AM." Jinými slovy když jsem si kupoval jízdenku přes internet, tak jsem zaměnil AM za PM a tedy koupil si lístek nikoli na 12.40, ale na 0.40, tj. můj autobus už byl dvanáct hodin pryč. :-D No v tu chvíli jsem myslel, že mne omejou. Tak se ptám kontrolorky, jestli jde ty jízdenky vyměnit, ona že jo, ať jdu k přepážce. Tak jsem tam došel, paní mi ochotně vyšla vstříc a dala mi jízdenku na nejbližší volný spoj v 3.30 PM, tj. 15.30. No ale za tuto výměnu byl poplatek 20 USD, takže de facto jsem si koupil nový lístek... holt za blbost se platí...
Každopádně říkám si fajn, tři hodiny čekat se dá. Tak jsem si šel sednout zpět na lavičku a sotva jsem dosedl, tak vedle sedící slečna se na mne začala culit a hlásí: "Já jsem na tom stejně, tak jsem si koupila lístek místo na 12.40 PM na 12.40 AM." Neboli stalo se jí naprosto to stejné, co mně. :-D Tak jsme se tomu zasmáli a pustili se do řeči. Jmenuje se Lisa a je z Jamajky, ale v USA vystudovala práva. Tak jsme se tomu zasmáli, že ona by to AM a PM měla znát daleko lépe než já. No zkrátím to, s Lisou jsme si kápli do noty a celé odpoledne si povídali, v autobuse jsme si také sedli vedle sebe a tříhodinové čekání i následující tři a půl hodinová cesta do New Yorku rychle utekla. No zdrbli jsme všechno - naše země, naše lidi, ekonomiku USA a Česka, Trumpa atd. atd.

 
 
 

Před New Yorkem výrazně zhoustla doprava, takže jsme tam nabrali tak deset minut navíc. Nakonec jsme ale do centra dorazili, rozloučil jsem se s Lisou, popadl bágl a mazal na metro. To mne přivítalo svou klasickou atmosférou, tj. hromadou lidí a různými umělci na zastávkách, tentokrát jsem z horního patra slyšel někoho zpívat nějakou operní árii. Každopádně cesta proběhla úplně v pohodě, koupil jsem si týdenní jízdenku a už za tři minuty mi dojela linka C. Nasedl jsem, nasadil sluchátka a vypnul, než jsem dorazil do Brooklynu. V domě už bylo pro mne všechno nachystáno, dokonce pokoj je renovován - je tu nová postel, vymalováno a hlavně nová podlaha v koupelně a sprchový kout.

Kvůli tomu zdržení způsobené nákupem chybné jízdenky jsem se na barák dostal krátce po osmé večer, takže vyprat jsem už nestihl. Na zítra ale mám ještě čisté prádlo, takže zkusím zaběhnout do toho brooklynského muzea a podle toho, jak se tam zdržím, buď sjedu do comics shopu a až pak na barák, nebo pojedu rovnou na barák a dám se do praní, protože už je to fakt nutné...
Pro dnešek končím, dobrodružství bylo dost a dost. :-D Před chvílí jsem si do nedalekého obchůdku skákl pro pití a naproti u Číňanů si koupil poctivou porci kuřecích křídel a hranolků. A teď už jenom a pouze NEW YORK CITY!

 


Předchozí strana        Úvodní strana        Následující strana


Copyright © Jiří Kratochvíl 2017