Úterý 5. září 2017

12.46

V noci jsem spal jak zabitý a probudil se až v osm ráno. Oblékl jsem se, nasnídal a vyrazil do města. Dnešek jsem si naordinoval jako skutečně volný den, který vyplním jen nákupy a odpoledne pobytem na Coney Island s tím, že se vrátím na pokoj již odpoledne, abych si zase vypral (majitel domu má pravidlo prát do 20.30, aby nebyli rušeni sousedi, tak to chci stihnout).
Nejdříve jsem zajel do Banana Republic, kde jsem si koupil rifle již posledně. I tentokrát jsem odjel spokojen, koupil jsem si modré a šedé rifle, díky plavání v menší velikosti v pasu než minule. :-D V obchodě byli velmi pozorní, u vchodu stojí slečna jen proto, aby příchozí přivítala a rozloučila se s nimi. Po obchodě je pak pořád několik prodavačů, mne se ujal jeden pohodový chlápek, který po optání se, odkud jsem, odvětil, že ví, kde je Česko, že byl kdysi nedaleko v Chorvatsku. I když Američané používají jiný metrický systém a moje míry v centimetrech mu byly k ničemu, vybral dvě velikosti, z nichž jednou se přesně trefil. Takže nákup proběhl rychle, jestli jsem se tam zdržel půl hodiny, bylo to moc. Při placení jsem pak navíc na celý nákup dostal 40% slevu, takže jsem odcházel spokojen.
Spokojen jsem ale nebyl venku. Mezitím se udělala hrozná vlhkost. Podle mobilu bylo 30 °C a 73 % vlhkost, ale pocitově ta vlhkost musela být daleko vyšší. Z Banana Republic jsem zamířil na metro, který jsem se přesunul na 57. ulici do obchodu Nike. Na stanici metro bylo ještě hůř jak venku, takže to bylo asi deset útrpných minut čekání. Na 57. ulici jsem se celkem rychle zorientoval a našel obchod sousedící s Trump Tower patřící prezidentu Trumpovi. V obchodě měli sice nejrůznější věci, ale boty, které se mi líbily, neměli v mé velikosti. Tak jsem se po chvíli sbalil a šel pryč rozhodnut, že si zajedu na pokoj dát rifle, sprchu, vzít foťák a jet na Coney Island. A teď to teprve začalo, zase jeden zážitek za druhým...
Cestou od Trump Tower byla jedna z ulic mezitím zatarasena a stáli tam policisté. Asi o sto metrů dál byli demonstranti (z dálky jsem na cedule neviděl, ale vzhledem k blízkosti Trump Toweru se dá tušit, proti komu demonstrace byla) a některé z nich už policisté odváděli v želízkách.

Když jsem pak nastoupil do metra, stoupnu si ke dveřím mezi vagony a všimnu si, že napravo sedí nějaký bezdomovec. Nevěnoval jsem mu pozornost, dokud se od něj nezačal linout zvuk střelby typický pro dětskou pistolku. Tak se podívám a taky že jo, maník třímá v ruce oranžovou pistolku a střílí si do země. Holt dospělí chlapi pořád zůstávají dětmi. :-D

Po chvíli tento chlapík vystoupil, ale vzápětí jej vystřídal - podle vzezření - jiný bezdomovec přicházející z vedlejšího vagonu, na sobě měl dlouhý černý kabát. Něco při chůzi drmolil a šel pryč. Následně do metra přistoupil chlapík s kytarou a začal hrát. Pár lidí mu dalo drobné a po chvíli vystoupil.
No prostě jak jsem už psal, newyorská podzemka je svět o sobě. A zdejší si toho jsou evidentně vědomi jako třeba dnes ráno jedna paní ve středních letech, která preventivně u sebe nosí vychytávku na těžkou tašku. Aby je nemusela držet, má u sebe kovové esíčko, na které si tašky pověsí. No napadlo by někoho nosit to u sebe? :-D

Nebo při cestě s riflemi na pokoj najednou vidím, jak nějaké dvě paní se začaly bavit se strojvůdcem a nepřišlo mi, že by se s ním znaly, protože se mu představovaly… Kdyby na těch stanicích nebyl tak hrozný vzduch, tak by na tom Manhattanu stálo za to někdy strávit v podzemí pár hodin a všechno to pozorovat. :-D

O pár stanic dál jsem přestoupil na linku ke svému pokoji, když tu vagonem prošel nějaký bezdomovec, něco nesrozumitelně drmolil, načež vzápětí za ním došel ten druhý v dlouhém kabátu (ano, i on přestoupil na mou linku). Začali se o něčem dohadovat, asi mezi nimi už bylo něco déle, protože velmi rychle se objevila ve vagonu dvojice policistů, cože se to tam děje, načež se ti dva rychle vypařili. Policisté jeli se mnou ve vagonu asi další tři, čtyři stanice a pak vystoupili. Jen se tak stalo, z vedlejšího vagonu přišel nějaký mladík s kelímkem, začal něco, že má nemocnou sestru či co, že prosí o almužnu, prošel dvakrát vagonem a byl fuč.
No prostě zase každou chvíli takové figurky, co jsou prostě nedílnou součástí newyorské podzemky. Toto jsem ve Washingtonu nezaznamenal...

13.05 Je 13.05, obléknu se a jedu na Coney Island. Hádám, že cesta mi bude trvat aspoň 40 minut, plánuji tam být tak do tří, do čtyř, pak zkusím mrknout ještě do jednoho obchodu Nike tady v Brooklynu, třeba tam budu mít štěstí. Pak už zpět na pokoj, dnes to opravdu beru relaxačně...

13.23

A show pokračuje. Nastoupím do metra a hned další stanici nastoupí nějaký stařík s bílým vousem, kšiltovku s americkou vlajkou a začal tu něco vykřikovat, vůbec mu nebylo rozumět, jen Bůh vám žehnej. Dámy sedící naproti mně každopádně rozesmál.

Na Coney Island jsem dorazil krátce po 14. hodině. Protože jsem od rána měl jen dvě housky s kuřecí šunkou, nejdříve jsem zašel k Nathanovi na oběd, po kterém začínám chytat francouzský akcent. Dal jsem si totiž - poprvé v životě - smažená žabí stehýnka, k tomu hranolky, zelný salát, tatarku a výbornou jejich vlastní oranžádu. No není to špatné, přišlo mi to jako něco mezi filé a kuřetem, zároveň to ale není nic, z čeho bych lezl po větvi. Prostě zajímavá zkušenost, nepotřebuji znovu opakovat.

Po obědě jsem zamířil na pláž. Všimnuv si, že je tam molo, zašel jsem na ně, že si zkusím od tam pár fotek břehu. Bylo tam příjemně, od Atlantiku pofukoval v tom vedru příjemný čerstvý větřík. Téměř na konci se molo rozvětvovalo do stran, na kterých byla stříška a pod ní lavičky. Asi na hodinu a půl jsem se tam posadil, odpočíval, koukal se, jak rybáři chytají z mola ryby a kolem se procházejí lidi. Bylo tam fakt příjemně, relax, který jsem potřeboval.

Něco po šestnácté hodině jsem se zvedl a šel pomalu na metro. Rozhodl jsem se, že zkusím ještě zajet do obchodu Nike v Brooklynu, který byl takřka při cestě. Linkou Q jsem zajel na Avenue H, odkud to bylo do obchodu asi kilometr, jak jsem posléze zjistil, tak židovskou čtvrtí s pěknými domky a předzahradami. Každopádně kilometr není nic, ale přitom jsem si fakt dal. Ne kvůli té procházce, ale kvůli té vlhkosti. Nicotný kilometr, ale poslední dvě třetiny jsem doslova počítal každý metr, jen abych už byl v obchodě, kde valila klimatizace plným proudem. No došel jsem tam zřízený, ale chládek mne osvěžil, tak jsem začal vybírat boty. Kupodivu tam byla mnohem větší nabídka než ráno na Manhattanu. Asi čtvrt hodiny jsem si to tam procházel a pak mi jedny pedy padly do oka, tak jsem si je vyzkoušel, zaplatil a mazal na metro (ale už ne zpět, ale na jinou linku, co byla hned za rohem, ale která holt nebyla sjízdná z Coney Islandu).

Spoje mi celkem hezky sedly, takže jsem chvilku po osmnácté hodině dorazil na pokoj. Z toho tepla a vlhkosti jsem hotov, že nemám ani hlad, tak jsem si koupil hlavně pití a na zobnutí dvě ovocné buchty. Na zkoušku jsem koupil i čirou Pepsi Colu. Tu jsem viděl poprvé v životě, tak mne zajímalo, jak chutná - a světe div se, fakt chutná jak klasická Pepsi. :-D

Teď už jsem na pokoji, před chvílí jsem dal věci do pračky, tj. dnes už zůstanu na pokoji. Zítra bych rád zašel do MoMA a do komiksového muzea. Uvidím, jak to vyjde časově, možná se chvilku stavím i v Central Parku, aspoň jednou bych se tam chtěl jít podívat. Zítra ale má pršet, tak uvidíme, jak se to vůbec vyvrbí...



Předchozí strana        Úvodní strana        Následující strana


Copyright © Jiří Kratochvíl 2022