Neděle 22. července

Je 5.04 středoevropského času a jsem někde nad Německem. Let byl klidný, jen jsem toho moc nenaspal, možná tak hodinu. Když už jsem zabral, tak spolucestující vedle mne chtěli na toaletu. No to zas bude jet lag.
Na večeři nám dali něco jako karbanátek s francouzskými bramborami a zeleninou, na snídani pak oplatek s muffinem. Nebylo to špatné, porce akorát.
Do Frankfurtu zbývá necelá půl hodina, zdá se, že ač jsme z New Yorku kvůli velkému provozu vzlétli s dvacetiminutovým zpožděním, posádka to nejen dohnala, ale dokonce asi přistaneme tak o dvacet minut dříve. A opravdu každá minuta navíc na zorientování se na letišti a přesun kufru se počítá.
Už je cítit, jak letadlo klesá, postupně se vždy zhoupne o letovou hladinu níž…  Jinak na letu Airbusem mne příjemně překvapily dvě věci. Předně navzdory velikosti letadla se do vzduchu vzneslo s lehkostí. Čekal jsem nějaký pocit většího tahu motoru, ale bylo to ladnější než menší letadla. Druhou věcí byla možnost zobrazit si na displeji živý pohled ze tří kamer, kdy jedna byla pod letadlem, druhá nahoře vzadu a třetí na boku.

8.03
Letadlo do Vídně jsem stihl. Sice cestou byl trošku zádrhel na celníci, kdy kvůli vytíženosti pouštěli po skupinkách, respektive než se z letištních zřízenců dostala zásadní informace, že čekat mají ti, co nejsou z EU, zatímco my z EU můžeme jít (znovu ta výhoda členství v EU). Do letadla jsme nastoupili podle plánu, ale v něm jsme pak půl hodiny čekali, než z jiných letů naloží kufry (a mezi nimi je, doufám, i ten můj – to pokaždé trnu, jestli pak v cíli na pás vyjede nebo ne).
Buď jak buď, letadlem právě zavanul silný odér, dítě v řadě přede mnou potřebuje vyměnit pleny. Naštěstí to klimatizace v letadle rychle vyvětrala.

 

10.42

Ve Vídni jsme přistáli s půlhodinovým zpožděním a než mi vyjel kufr, bylo devět. Prošel jsem celní zónou a spatřiv frontu u automatů na vlak do Vídně, zamířil jsem rovnou k peronu. Za těch několik cest přes vídeňské letiště totiž už vím, že další automaty jsou u jezdících schodů k nástupišti. Koupil jsem si tam jízdenku, přičemž automat mi vypsal vlaky a mezi nimi S-bahn. K mému velkému překvapení jsem však asi po třech stanicích pochopil, že S7 nejede na Wien Hauptbahnof, ale nějaké jeho jižní nádraží. Na chvíli jsem se proklel a pak hned začal přemýšlet nad řešením. Podíval jsem se na linky metra a zjistil, že S7 zastavuje na Wien Mitte, odkud jede metro U3 do Simmeringu, který je na trase mého rychlíku. Ani na okamžik jsem neváhal a vydal se touto trasou. Na Simmering jsem přijel asi dvacet minut před příjezdem rychlíku, takže nakonec to dopadlo dobře a nyní již sedím ve vlaku do Brna. Když nenastane žádná nová překážka, v jednu jsem doma. Po zkušenostech z posledních tří dnů bych to ale nerad zakřikl…

13.00
Jsem doma. Uf... 😊