Úterý až středa 30. 4. – 1 . 5.

To byla zase cesta! V Saskatoonu mne ráno hotelová služba zavezla na letiště, kde mi vytiskli palubní lístky na všechny lety. Pak již nezbývalo než čekat na první do Toronta. Čekání jsem si zkrátil snídaní a koukáním na film.
V cca 11.40 jsme vzlétli k téměř tříhodinnové cestě do Toronta. Tam přestup na let do Paříže proběhl vcelku plynule. V rámci terminálu jsem se jen přesunul na příslušnou gate.
Z Toronta jsme také odlétli vcelku na čas. Let ubíhal rychle, podařilo se mi během něj i dvakrát tak na hodinu usnout.

No ale zato Paříž. Šílené. Prvně člověk vyleze z letadla a zamíří na terminal 2D. Před vstupem do něj proběhla bezpečnostní kontrola, na které nemalá fronta. To jsem znervózněl, ale naštěstí to šlo rychle. Po kontrole jsem následoval směrovky k 2D a ty mne k mému překvapení dovedly k autobusu. Zrychlil jsem a to už na mne nějaká letištní asistentka mávala, že jeden autobus se chystá k odjezdu. Rozběhl jsem se a tak tak jej stihl. A teď začala anabáze. Autobus postupně objížděl jednotlivé terminály a ten můj byl samozřejmě mezi posledními. Celou cestu jsem si zároveň říkal, jak to tu mají s bezpečností, když člověk po kontrole jede autobusem, ke kterému se může kdokoliv dostat. No a aby ne! Po příjezdu na 2D mne čekala kontrola pasu. Vida, tady jej kontrolují, ač jde o let do Schengenu! No a po pasu znovu bezpečnostní kontrola a zase fronta! To už na mne šly mrákoty: proč kontrolují před nástupem do autobusu, když stejně je pak další kontrola? Prostě není nad letiště se vzájemně propojenými terminály!
Po druhé kontrole jsem konečně dorazil na gate, hlavu mokrou, košili také, tak jsem se šel na WC převléknout do čistého. Vyjdu z WC a zjistím, že mi změnili bránu, naštěstí jen hned na tu vedlejší, u které se již řadila fronta, a tak jsem se do ní zařadil.
Vůbec netuším proč, protože podle informací o příletech moje letadlo přistálo včas, ale nastupovali jsme s půlhodinovým zpožděním. A Francouzi se zase vyznamenali. Nejenže některé informace řekli jen francouzsky, ale zorganizovali nástup tak, že se muselo nastoupit do autobusu a tím jet k letadlu. Stojím v autobusu, narváno a stejně se čeká a s otevřenými dveřmi. Na co se čeká, netuším, asistentky jen postávají a nic. Když konečně přijedeme k letadlu, máme již oproti letovému řádu asi 20 minut zpoždění. A než nastoupíme, letadlo se připraví, je to již hodina zpoždění… Ne, už nikdy přes Paříž, to by muselo být fakt časově nebo finančně výhodné…
Je 11.24 středoevropského času. Pilot říkal, že prý poletíme hodinu a půl. No uvidíme…

11.56 Kapitán se nám právě omluvil, že budeme mít tak 45 minut zpoždění, i když letí maximální rychlostí…

14.38 Sedím ve vlaku, který za minutu má vyjet směr Brno. Z letiště na hlavní nádraží ve Vídni jsem se dostal vcelku rychle a v klidu. Stejně jako při předchozích cestách jsem namísto stání fronty u stánku rakouských drah seběhl do podzemí k automatům, kde jsem si koupil lístek. Za dvacet minut mi jel vlak, který mne za čtvrt hodiny dovezl na nádraží. Tak jsem měl skoro hodinu čas na to, abych si v klidu koupil ještě něco na pití do vlaku. Vlak se právě rozjel, takže tímto by deník mohl vlastně skončit…

Epilog

Tak jsem to spočítal a celá cesta domů počínaje odchodem z hotelu a konče vystoupením z vlaku na dolním nádraží trvala 25 hodin a 10 minut. Dobrá služebka, co?