Irsko - výlet do Corku a Dublinu

Středa 6. července 2016

17:05 GMT

Poslední celý den v Corku, zítra mne čeká cesta do Dublinu. A poslední celý den v Corku byl zamračený, sem tam i zamrholilo, ale ne tak moc, aby člověk z toho nějak extrémně zmokl, spíš takové mžení.

Ráno po snídani jsem jako obvykle sešel pěšky na autobusové nádraží, kde jsem nastoupil do autobusu směr Midleton, kde se nachází bývalá palírna whiskey Jameson. Postavili ji tam v druhé polovině 19. století, ale v současnosti již slouží jako muzeum, zatímco whiskey se pálí v novějších budovách v jiné části Midletonu. Průvodkyně nás postupně provedla místnostmi, kde se ječmen praží ječmen (ječmen je položen na keramických deskách umístěných nad ohněm), mele (byl tam obrovský mlýn točící mlecím soukolím, na kterém se vazelínou opravdu nešetřilo) a pak destiluje (whiskey Jameson je destilovaná na třikrát, přičemž tekutina stéká jakoby komínem plným dřeva). No hotová věda. Pak nás průvodkyně zavedla do místnosti, kde dříve bednáři stloukávali sudy a kde také byla ukázka whiskey v jednotlivých stádiích (od světle žluté na začátku po rudě hnědou po 12 letech zrání a hnědou po 18 letech zrání). Celá prohlídka byla zakončena v místnosti s ochutnávkou, kde zájemcům (včetně mne) byly předloženy whiskey skotská, americká a Jameson. Nejsem žádný znalec whiskey, ale ta Jameson mi chutnala nejvíce. Skotská měla moc dřevité aroma, americká mi přišla bez zvláštní chuti taková jalová, zatímco Jameson byla jakoby nasládlá. No snad to nějak neředili, aby právě Jameson vyšla ze srovnání nejlépe. :-D

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po skončení prohlídky měl v rámci vstupného každý nárok na jednoho panáka whiskey. Vypil jsem ho společně s trojicí z Prahy, kterou jsem v muzeu potkal (rodiče s dospělou dcerou byli v karavanu na cestě po Irsku). Krátce jsme si popovídali, vypili sklenku výborné whiskey a s přáním šťastné cesty se rozešli.

 

Když jsem vyšel z muzea, jemně mrholilo. To urychlilo mé rozhodnutí dále v Midletonu nezůstávat a stihnout nejbližší autobus zpět do Corku. Než jsem do Corku přijel, déšť ústal, a tak jsem se vydal do pevnosti Elizabeth Fort, kterou jsem v pondělí kvůli uzavření nemohl navštívit. Jedná se o pevnost někdy ze 17. století, v podstatě již jen hradby s několika malými nádvoříčky. Z pevnosti ale byl výhled na město, tak jsem pořídil pár jeho fotografií. V jedné části pevnosti coby "dekorace" upomínající na kdysi brutální praktiky se zajatci byly na kůlech napíchnuty hlavy žen a mužů. Bylo to velmi realistické, zvláště mrtvolný úsměv nejvýše umístěné hlavy ženy s tichem na hradbách vytvářel strašidelnou atmosféru.:-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po prohlídce pevnosti jsem sešel Bishop Lucey Park, jinak jediného parčíku v centru města. Park je plný holubů a najít alespoň jednu nezaneřáděnou lavičku zabralo nějakou chvíli. Krátce jsem tam poseděl, relaxoval, sledoval okolní cvrkot, než jsem se vydal podívat do English Market. Cestou jsem se zastavil v malém bistru a dal si bílou kávu Flat White s výborným karamelovým zákuskem.

 

Následně jsem konečně zašel do English Market, jak se nazývá zdejší hala s mnoha obchůdky, zvláště s uzeninami (různé druhy masa, krásné steaky, předpřipravené maso na hamburgery, masové koule, prostě co člověka napadne). Omrkl jsem to tam a pokračoval dál, když tu se zase spustil déšť. Rozhodl jsem se to pro dnešek zabalit, zapadl jsem do Tesca koupit si něco na jídlo a šel na autobus. Odpoledne bylo na silnicích tak rušno, že autobusy měly zpoždění. A tak se stalo, že když jsem přišel na zastávku, přijížděly naráz hned tři autobusy. Zdejší doprava v Corku funguje tak, že se nastupuje a vystupuje pouze dveřmi u řidiče, kterému se za jízdu platí hotově. Všechny zastávky jsou na znamení, takže to chce pořád sledovat cestu (však se mi předevčírem stalo, že jsem přejel, ale nebylo to moc daleko, jen o cca 200 m). Samotní řidiči jsou moc příjemní, nápomocní a je skvělé sledovat, jak se s patrovým autobusem vtěsnají do zdejších vcelku úzkých uliček.

 

 

Když jsem přišel na pokoj, potkal jsem se tu s Emilií. Prohodili jsme pár slov a domluvil jsem se s ní, že si u ní pár věcí vyperu. Takže teď čekám, až jí dojede pračka, abych si do ní hodil své věci, píši tento deník a dávám si před zítřejším přesunem do Dublinu relax. Navíc večer hraje Wales s Portugalskem, takže dnešní program jasný.:-)