Irsko - výlet do Corku a Dublinu


Čtvrtek 7. července 2016

9:30 GMT

Jsem sbalen. Za půl hodiny vyrazím na autobus, kterým v 11 odjíždím směr Dublin. Myslím, že pokud jde o Cork a okolí, bylo toho akorát. Když jsem se včera večer díval na mapu Corku, tak pominu-li zdejší uměleckou galerií, navštívil jsem vše nejdůležitější. Přitom jsem stihl i výlety do okolí rovněž na to zde nejpodstatnější. Ubytování v Corku bylo výborné – v klidné čtvrti na dosah centra, vlastní pokoj s pohodlnou postelí i nábytkem na uložení oblečení. Jsem zvědav, jaké to bude v Dublinu, podle referencí soudím, že to také bude dobré. Internet by tam měl být také, takže další zápis snad někdy večer.


19:05 GMT

Jsem na pokoji. Ufff... A dokonce stihnu i ten fotbal.:-) Ale popořádku...

Ráno jsem se rozloučil s Emilií, poděkoval jí za ubytování a pěšky sešel na autobusové nádraží, respektive přes řeku na protější zastávku dálkového autobusu do Dublinu. Na zastávku jsem přišel asi se čtyřicetiminutovým předstihem a už tam pár lidí postávalo. Chvíli před jedenáctou, kdy měl autobus odjíždět, už bylo na zastávce docela dost lidí, až jsem si říkal, jestli se tam vejdeme (sám jsem byl klidný, měl jsem předem rezervované místo). Dopravní společnost Aircoach s tím ale evidentně počítala, protože po chvíli přišel jeden z řidičů a zavolal na nás všechny, že jeden autobus jede přímo na letiště a do druhého si mají nastoupit ti, co jedou do centra a mají již předem zakoupený lístek. Nastoupil jsem do autobusu a zjistil, že je to přesně ten stejný autobus, kterým jsem v sobotu jel z letiště v Dublinu do Corku. Jak jsem to poznal? No přece podle těch tří žvýkaček nalepených u okna (to já ne, ty už tam byly už v tu sobotu!) a špatně fungující signalizace na WC, kdy i při prázdné toaletě svítil nápis Occupied.:-)

Cesta uběhla rychle, poslouchal jsem Elvise, chvíli si i zdříml a ani jsem se nenadál a už jsem byl v Dublinu, to bylo krátce před 14. hodinou. Kousek od zastávky bylo informační centrum pro turisty, kde jsem si vzal mapu a vyrazil do centra zdejší MHD (něco jako v Brně Novobranská). Zde jsem si zakoupil třídenní kartu Leap Card za 19,50 EUR, kterou mohu jezdit neomezeně po tři dny od prvního použití (rozhodně se vyplatí, protože během pobytu v Dublinu udělám min. 7 jízd, přičemž jedna jízda stojí 3 EUR a nějaké drobné).

Protože jsem byl s Imeldou, jak se jmenuje paní, u níž jsem ubytován, domluven na příjezdu po 18.00, kdy už bude zpět z práce, měl jsem cca 4 hodiny volného času. Přiznám se, že nikam se mi moc nechtělo s plným báglem chodit, tak jsem se celou dobu motal kolem zastávky, kde jsem vystoupil, respektive přešel jsem přes řeku a nakoukl do starší části Dublinu (Temple Bar), kde bylo nejen hodně turistů, ale hlavně hospod a skoro pořád samý Guiness (nic naplat, zítra aspoň jeden na pročištění ledvin musím dát :-P).

Udělal jsem pár fotek a vrátil se přes řeku k zastávce, respektive na břeh lemovaný řadou laviček. Tam jsem se asi na půl hodiny posadil, procházel si z informací vyzvednutou mapu Dublinu a postupně zjišťoval, že ono to tu zas tak nebude horké a většinu zajímavostí zvládnu v klidu pěšky. Protože mi do cesty k Imeldě zbývalo ještě asi hodinu a půl, zkusil jsem si přes navigaci zjistit, jestli náhodou není poblíž některý z obchodů s komiksy, které jsem si ještě v Brně přes Google vytipoval. Sám pro sebe jsem se musel zasmát, když jsem zjistil, že jeden z obchodů je přímo naproti přes řeku – Forbidden Planet (právě tato značka je i v Londýně).

Zrovna ve chvíli, kdy jsem vešel do obchodu, tak z tamějšího reproduktoru začala hrát Metallica moji oblíbenou instrumentálku Orion z Master of Puppets. Že by znamení? Ale kdeže! Žádný komiks mne nezaujal, takže jsem jen pro dceru kamarádky Cimry vyfotil oddělení s mangy a asi tak po půl hodině prohlížení komiksů vypadl ven a vrátil se zpět k lavičkám.

K lavičkám jsem ale nedošel, protože jsem se stavil na vanilkovou kávinku s třemi cukříky, kterou prodávali na stánku stojícím na břehu řeky. V klidu jsem si kávu vypil a pomalu vyrazil na autobus. Tentokrát bez jakýchkoliv zmatků jsem našel zastávku a dokonce i vystoupil na správné zastávce (ono to ani jinak nemohlo skončit, když jsem si cestu zadal v mobilu do navigace:-D). Imelda již byla doma, velmi srdečně mne přivítala, ukázala mi, kde mám pokoj, kde je koupelna, kde je kuchyň, vybídla mne, ať si kdykoli tam cokoliv udělám, ráno ať si vezmu pečivo i džem na snídani, prostě velmi pohostinná a – nerad bych to zakřikl – vypadá to na skvělé tři dny v Dublinu (Imelda navíc bydlí na okraji Dublinu ve velmi klidné čtvrti, trošku mi to připomíná Šmejkalku v Žabinách). Buď jak buď, teď už jsem na pokoji a za půl hodiny začíná fotbálek, doufám, že Němci to dají...



Zpět na 6. července

Zpět na úvodní stranu

Pokračovat na 8. července