Irsko - výlet do Corku a Dublinu


Sobota 9. července 2016

17:15 GMT

Dnešní ráno mne přivítalo dešťovou sprškou, která naštěstí přešla v jemné mrholení, než jsem dojel do centra. Rozhodl jsem se nejdříve navštívit muzeum pivovaru Guiness. Nasedl jsem v centru na tramvaj (i ta jezdí vlevo stejně jako auta) a jel s ní asi osm zastávek na James's Street, odkud to bylo kousek pěšky k muzeu. Cestou jsem minul i samotný pivovar, který je rozlohou velký asi jako brněnské Starobrno. Vlastní muzeum pro mne bylo velké zklamání. Architektonické řešení muzea coby obrácené horní poloviny sklenice Guiness je sice zajímavé, ale po obsahové stránce je to muzeum o ničem. Ačkoliv tu mají velké prostory, tak jsou nedostatečně využity. Čekal jsem nějaké detailní a názorné seznámení s přípravou piva, jako to bylo v palírně Jameson v Midletonu. Místo toho v místnosti byl třeba nějaký přístroj bez jakéhokoliv popisku, nebo nápis o dvou třech větách, případně obrazovka s krátkým videem. Měl jsem prostě pocit, že mne jako návštěvníka dost odbývají. Kupříkladu zatímco v palírně Jameson byla místnost o výrobě sudů řešena tak, že byly k vidění veškeré nástroje, videozáznam výroby sudů a k tomu nějaký ten panel s informacemi, v Guinessu bylo k vidění pár na sebe naskládaných sudů a k tomu krátké video, které rozhodně neukázalo blíže ruční výrobu sudů. Nebo jedno patro bylo věnováno historii reklam na Guiness, kde byly sice vystaveny různé rekvizity, staré reklamní plakáty apod., ale když došlo na textovou informaci o první televizní reklamě, tak nikde žádná obrazovka, kde by ta reklama byla k vidění. Či v letáčku, který jsem dostal u vstupu, se avizovalo patro s možností otestovat Guiness. Čekal jsem, že stejně jako v Jamesonu bude třeba ochutnávka více piv kvůli rozpoznání chuti, prostě nějaká snaha ozvláštnit prohlídku muzea a zapojit návštěvníky, ale nakonec z toho bylo jen vypití panáka Guinessa a nazdar. No prostě velké zklamání, respektive zcela nesplněná očekávání.

Jedinou světlou stránku celé návštěvy byl tak jen oběd, který jsem si v tamější restauraci dal – Beef and Guiness. Jednalo se o něco jako vepřový guláš s mrkví dělaný na Guinessu s bramborovou kaší. Bylo to dobré a opravdu obrovská porce, že jsem to ani nedojedl.

Z muzea Guiness jsem se pak pěšky vydal do muzea Dublinia, které mi výrazně zlepšilo náladu. Cestou jsem zaznamenal na jednom domě street art vztahující se k Dubliniu, které je muzeem shrnujícím historii života v Dublinu od příchodu Vikingů do cca 16. století.

Přízemí muzea Dublinia bylo věnováno Vikingům a prezentovalo je nikoli jako nějaké lapky a kruté válečníky, ale především jako obchodníky snažící se expandovat do západní Evropy. Pravda, již od malička byli Vikingové vedení k umění bojovat, ale údajně nebylo to tak, jak to mnohdy bývá vyobrazeno, že by pořád chodili s přilbami na hlavně a v kovových košilích s mečem po boku, ale naopak preferovali nošení obyčejného plátěného ošacení, kterým zanechali v irské módě určitou stopu na řadu staletí. Stejně tak Vikingové rabovali církevní majetek nikoli z náboženských důvodů (ač uctívali jiné božstvo, proti Křesťanům z náboženského hlediska nic neměli), ale pouze za účelem získání věcí, s kterými by pak dále obchodovali. Co mne zaujalo, tak že Vikingové se podíleli i na obchodu s otroky, když při dobytí nějakého území zajali lidi a dle je prodávali. Často se prý jednalo o Slovany, v návaznosti na což v muzeu byla uvedena domněnka, že anglické označení Slovanů slovem Slavic je původe od slova otrok, tj. slave. To je ale poněkud přitažené za vlasy a překvapuje mne, že něco takového v muzeu uvedli, když etymologové se obecně shodují na odvození jména Slovan od pojmu „slovo“ ve smyslu schopnosti slovanských kmenů rozumět svým slovům, zatímco ostatní byli pro Slovany "němí" (odtud i jméno Němci).

Ve druhém patře muzea byl popis života v Dublinu během 13. – 16. století. Byly tam ukázky různých předmětů, vcelku detailní popisy způsobu tehdejšího života, jak se lidé živili, jak se léčili, jaké bylo tehdejší právo apod. Celkem drsný byl způsob léčitelství, kdy bolesti zubů se řešily jejich vytrháním, na různé nemoci se podle babských rad dělali z bylinek čaje a v případě potřeby chirurgického zákroku si člověk nemající peníze na lékaře musel vystačit s výpomocí normálního řezníka. A kdo onemocněl leprou, tak měl smůlu a byl do své smrti izolován od ostatních lidí.

V třetím a posledním patře pak bylo vysvětlení, jak dnešní věda přijde na to, čím daný člověk byl, jakými trpěl nemocemi apod. Na kostře jedné ženy, která zemřela ve 12. století, bylo vše vysvětleno, např. nemoci zjištěné ze stavu kostí, věk v době smrti zjištěn ze stavu a stáří zubů apod. Bylo to skutečně velmi zajímavé. Z třetího patra pak bylo možno vystoupat ještě do tamější věže, odkud byl výhled na Dublin.

Z muzea Dublinia jsem se zašel podívat na CCC. Koho napadla C. C. Catch, tak se mýlí, protože CCC je v Dublinu používané označení pro Christ Church Cathedral. I v této katedrále mne přivítala hudba, tentokrát tam někdo hrál na varhany. Protože už jsem byl z toho pomalého popocházení v muzeu Guiness a Dublinia unavený, na chvíli jsem si v katedrále sedl a jen tak poslouchal a odpočíval. Po nějaké chvíli jsem si kostel prošel, zpřístupněna byla i nemalá podzemní krypta. V ní byly vystaveny různé staré písemnosti či starožitnosti (např. zlaté talíře, kalichy apod.), ale také mumifikovaná kočka a krysa, které kdysi uvízly v jedné z píšťal zdejších varhan (u jejich mumií byla i informace, že tuto kočku a krysu zmínil v jednom ze svých románů i James Joyce).

Z katedrály jsem se jako v předchozích dnech před cestou na pokoj stavil na kávinku na pobřeží řeky. Cestou tam jsem náhodou narazil na Czech Inn, česko-slovenskou hospodu v Dublinu. Podíval jsem se na tamější menu a pobavilo mne, že i zde nabízejí klasiku - smažák. Přemýšlím jen, jak dalece je tradičním česko-slovenským pokrmem kuřecí řízek... :-D

Od Czech Inn jsem došel na pobřeží, tam si dal již zmíněnou kávu, poseděl a pak už jel na pokoj. Zítra to plánuji vzít už skutečně velmi rekreačně, rád bych si zajel do zoo a pak už se pojedu balit. Jde i o to, že mám třídenní jízdenku, která mi platí do cca 17.00, tak zítra tak jako tak musím na pokoj dřív.



Zpět na 8. července

Zpět na úvodní stranu

Pokračovat na 10. července