Den devátý - sobota 3. května

Ranní stav tachometru: 8331

Ráno jsme jeli na poštu splnit jeden rest - dodatečně zaplatit mýtné. Při první cestě z Chicaga do motelu a druhý den ráno zpět jsme nechtěně minuli místo pro výběr mýtného. Byla tam ale cedule s odkazem na stránky s instrukcemi, jak dodatečně do 7 dnů mýtné zaplatit. Protože to nešlo online, navštívili jsme poštovní úřad (hned jsem si vzpomněl na Charlese Bukowského), kde nám nesmírně milá poštovní úřednice ochotně poradila, co a jak vyplnit.

Poté jsme si v navigaci nastavili jako cíl město St. Louis a vyrazili na cestu. Oproti předchozím chladným a deštivým dnům svítilo tentokrát celý den slunce a teploty - řekl bych - dosahovaly dvaceti a možná i více stupňů. Cestou na jih od motelu jsme objeli Chicago a najeli na dálnici, která průběžně nahrazuje bývalou Route 66 nebo podél níž Route 66 vede. Místy jsme tedy sjeli přímo na Route 66, místy jsme pro zrychlení cesty jeli po dálnici.



První zastávkou bylo městečko Dwight, které se nachází na Route 66. Historické centrum tvoří ulice z cihlových domů a protější nádraží.



Poté jsme zamířili do městečka Odell, kde se nachází benzínka pocházející údajně z r. 1932. Chvíli nám trvalo, než jsme ji našli, ale jeden pán a poté i paní, kterých jsme se na cestu ptali, nám velmi ochotně vysvětlili směr cesty. Skutečnost předčila očekávání. Modrobílá benzínka je zachovala, uvnitř byla rozdělena na dvě místnosti. V levé místnosti byly na prodej upomínkové předměty, které prodávaly dvě starší paní. V pravé místnosti byla stará dílna plná původních předmětů (nářadí, pixle s olejem apod.), ale i stojanů s upomínkovými předměty. Nakonec jsem tam něco koupil, ale co to bylo, neprozradím, je to dárek.:-) K nákupu mi ty dvě milé stařenky jako pozornost věnovali poznámkový blok v imitaci krokodýlí kůže.

V benzínce jsem se také zapsal do knihy hostů ležící pod panelem, na který někteří návštěvníci připíchávají bankovky - byly tam britské libry, eura, ale i koruny (konkrétně stovka a dvoustovka). Když jsme si s Liborem na české bankovky ukazovali, přitočil se k nám asi šedesátiletý Američan, který poté, co jsme mu řekli, odkud jsme, nám řekl, že je původem Čech, konkrétně že jeho matka se narodila v Brně (to hned vzbudilo u mne ohlas:-)) v roce 1903, ale již o rok později se s rodiči přestěhovala do USA. Prohodilii jsme několik zdvořilých, ale přátelských vět, vzájemně se představili a poté již se každý rozjel jiným směrem.

V neposlední řadě benzínka byla ukázkou nádherných aut. Sjíždí se tam různí fandové Route 66 v nejrůznějších “old mobiles”, snažil jsem se co nejvíce jich vyfotit, byla to doslova pastva pro oči milovníků starých aut.


Další zastávkou bylo městečko Pontiac, v jehož centru je řada domů s nástěnými malbami (opět jsem se snažil vše vyfotit). Necelou hodinku jsem se procházel jeho ulicemi, prošel si tamější bleší trh a pořídil několik snímků. Jak v Pontiacu, tak i v Dwight bylo krásně - ticho, klid, sem tam projelo auto. Typické americké maloměsto - roztáhlé, široké ulice lemovány nízkými domky s travnatými plochami před nimi, prostě tak, jako to bylo v seriálu “Báječná léta”.


Poslední dnešní zastávkou bylo město Springfield, ještě ve státu Illinois. Nejde o Springfield, kde žijí Simpsonovi, ale o město, kde se pozdější americký prezident Abraham Lincoln seznámil se svou manželkou. Nachází se zde proto národní park v podobě dvou ulic z rekonstruovaných domů z období Lincolnova života. Je tam samozřejmě jeho dům, ale i domy jiných tamějších významných osobností. Prošel jsem si tedy tyto ulice a poté zamířil zpět do města, kde jsem bloumal ulicemi. I tentokrát bylo město ztichlé, v ulicích bylo jen pár lidí a vozů.



Jinak dnešek mne utvrdil, že Američané jsou přívětiví, pokaždé když jsem se potřeboval na něco zeptat, tak ochotně poradili. V Chicagu jsem se jedné studentky zeptal na cestu do knihovny, ochotně zapnula mobil, našla mi na mapě cestu, nebo dnes ta paní na poště či pán v Odell. Obvykle se i zeptají, odkud jsem, někteří ví, kde je Česká republika, obvykle znají Prahu, v Chicagu mi prodavačka řekla, že její ex-přítel byl Čech… snad to tak vydrží i nadále, ale je fakt, že tento dojem jsem měl i při předchozích cestách.



Předchozí strana        Na úvodní stranu s mapou        Následující strana