Ráno jsme po nákupu vyrazili z Flagstaffu do Grand Canyonu. Cesta byla dlouhá asi 120 km, takže netrvalo dlouho a dojeli jsme ke vstupní bráně, kde jsme zaplatili vstupní poplatek 25 dollarů. Následně jsme hledali kemp, přičemž jsme trošku zabloudili, neboť okolí Grand Canyonu je plné spletitých cestiček k jednotlivým ubytovacím zařízením, vyhlídkovým stanovištím a budovám zdejších rangerů.

Nakonec jsme ale na své místo dorazili. Překvapilo mne, že u vstupu do kempu po mně vůbec nechtěli pas, zcela jim postačil vytištěný doklad o rezervaci místa pro stan. Po příjezdu jsme si chvíli odpočinuli a poté rozbili stan, abychom se následně jeli podívat do návštěvnického centra Verkamp´s. Zde se nám naskytl výhled na část Grand Canyonu. Nic hezčího jsem doposud neviděl, totálně mne uchvátil ten členitý terén, který září různými barvami reflektujícími jednotlivá dějiná údobí utváření půdy. Od tohoto centra jsem se pomalou chůzí vydal vpravo směrem k Yavapai Pointu a Geologickému muzeu. Cesta je dlouhá cca 3 km a jedná se o úzkou asfaltku lemující jižní okraj Grand Canyonu. Neustále jsem tak měl výhled do kaňonu a nevěděl, co dřív fotit, protože i když jsem ušel jen tři kilometry, vzhledem k členitosti okraje se mi naskýtaly nové a nové pohledy na kaňon a jeho jednotlivé části. Procházku jsem si doslova užíval a podle libosti si sedl a dlouhé minuty se kochal tím výjevem. Ačkoliv kolem chodilo velké množství turistů, byl u kaňonu klid. Vyšlo také počasí, neboť svítilo slunce a mírně vanul vítr.

Po příchodu do Geologického muzea jsem si zakoupil dvě publikace o Grand Canyonu a šel ještě pár desítek metrů dál, než jsem se posadil v takovém jakoby kameném atriu. Pár minut na to najednou přišla mladá rangerka se skupinou dětí a jejich rodiči a oznámila, že klidně ať zůstaneme, ale že tam mají právě půl hodinku vzdělávání o kaňonu. Velmi živě a zároveň pro děti zjednodušeně vyprávěla o vzniku kaňonu, jak během miliónů let zde byla poušť, moře apod., čímž se utvářely různé vrstvy půdy, a jak běhěm těch let postupně řeka Colorado spolu s počasím zapříčinily současnou podobu kaňonu. Rovněž ale varovala – a to jsem opravdu podcenil – před nedodržováním pitného režimu a připomenula, že u jednotlivých center je možnost zdarma si dolít do láhve vodu. Cesta zpět byla pro mne trošku utrpením, protože jsem měl opravdu velkou žízeň. Jak osvěžující pak byla voda!

Po této procházce jsme sjeli do zdejšího marketu, kde jsem si nakoupil něco málo na večeři a zítřejší snídani. Nyní už sedíme u stolku s lavicemi, co je součástí každého stanovacího místa. Jsme tu bez elektřiny, bez internetu, beze všeho. Jen asi třicet metrů opodál jsou toalety, kde jsou dvě zásuvky, kde si snad sem tam dobiji baterii. Ještě je otázka, co nás čeká v noci, jestli bude zima nebo ne...

Den šestnáctý – 10. května

Ranní stav tachometru: 10304

První noc ve stanu byla hrozná. Ačkoliv jsem ulehl někdy v děvět večer, plně jsem zabral až krátce po půlnoci. V noci jsem se průběžně probouzel a slyšel, jak se nad stanem prohání vítr. Navíc ráno se výrazně ochladilo, takže jsem se asi v pět probudil, natáhl si mikinu a znovu ještě usnul a spal asi do sedmi. Libor ráno přidal k dobru historku, kterak ve dvě ráno šel na toaletu a překvapil tam nějakého pána umývajícího si v umyvadle zadek... no překvapil… prý chápavě na sebe kývli – zásadním nedostatkem kempu bylo sprchovací zařízení, které bylo vzdáleno od stanů asi tak deset minut chůze.:-/

Po snídani jsme jeli podívat se na Desert View, odkud je výhled na značnou část Grand Canyonu. Celý den jsme strávili tím, že jsme se z tohoto místa cestou zpět ke stanu zastavili na každém vyhlídkovém bodu, na něm strávili asi tak hodinku a posunuli se k dalšímu. Tímto způsobem jsme tedy viděli asi dobrou polovinu jižní části kaňonu. A nutno dodat, že to opravdu stačilo, po celém dni jsme byli kaňonu skutečně plni a rozhodli se, že již druhý den vyrazíme do Monument Valey.

Večer jsem ještě zašel podívat se na Mather Point a dorazil jsem tam akorát včas na západ slunce. V něm byl kaňon naprosto úchvatný, na vyhlídkových trasách bylo narváno a přesto bylo všude ticho, jak byli všichni tu nádherou uchváceni.

Po západu slunce jsem se vrátil do kempu a šel spát.

Předchozí strana

Na úvodní stranu s mapou

Následující strana