Druhá noc ve stanu byla rozhodně lepší, usnul jsem někdy v půl deváté večer a v podstatě kromě dvou „čůracích přestávek“ spal tahem až do šesti do rána. Ráno se ale počasí zbláznilo, náhle jsem slyšel dopadat na stan kapky, ale to se už ozval Libor, že to není déšť, ale sníh. Ano, 11. května a sněžilo. Ihned jsme oba vstali a definitivně rozhodnuti během pár minut stan sbalili a nasedli do auta, abychom se vydali do Monument Valley. Při cestě jsme míjeli Desert View, kde jsme se krátce zastavili, abychom po urychleném odjezdu se nějak srovnali. To už se ale spustila doslova sněhová bouře a auto bičovaly sněhové vločky, silnice byla bílá a protože naše auto má letní gumy, na odjezd nebylo ani pomyšlení.

Tento stav trval naštěstí asi jen čtvrt hodiny nebo dvacet minut a jak rychle sněhová bouře přišla, tak rychle a s ní i sníh z cest zmizely. Rozjeli jsme se tedy k Monument Valley, což byla v převážné míře cesta z kopce, s čímž se i trochu zlepšilo počasí. Přesto celou cestu i v Monument Valley jsme čelili stále silnému větru.

 

 

 

 

V Monument Valley nás překvapilo, že mezi jednotlivými skaliskami není žádná klasická silnice, ale přirozená cesta z kamení, štěrku a písku. Tomu tedy odpovídal i stav jízdy, kdy nejen my, ale všichni ostatní svými auty krůček po krůčku zvládaly nástrahy cesty. Asi 17 mil dlouhý okruh jsme jeli tři hodiny, o to více jsme si ale užili pohled na překrásná skaliska tyčící se do výšin. Cestou jsme mj. potkali skupinku Italů, z nichž dva mládenci mne poprosili, abych je vyfotil před skalisky. Když jsem jim vracel fotoaparát, zeptali se mne, jestli nejsem Rus (tipovali podle řeči, když jsem mluvil s Liborem). Evidentně jsem se zatvářil kysele, protože se hned začali omlouvat. Ptrám se jich, odkud jsou, oni že z Itálie, tak povídám, že já z Česka a hned jsem dodal, že Pavel Nedvěd je z mé země. V tu chvíli se oběma Italům rozzářily oči a zubili se od ucha k uchu, přičemž jeden z nich si rozepnul mikinu a pod ní měl tričko s nápisem Juventus. Tak jsem hned zvolal “Juve!”, což u obou Italů i jejich rodiny vzbudilo veselí, a tak jsme se tomu společně zasmáli a v přátelském duchu rozloučili.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Škoda, že tak usměvavé nebylo dnes počasí, protože většinu času bylo zataženo a vanul silný vítr, v podstatě pořád jsem v puse chroupal prach, co se mi tam dostal, když jsem promluvil. Přesto této cesty nelituji, protože spolu s Grand Canyonem to byly dva hlavní cíle cesty, o níž jsem snil.

Po projížďce mezi skalisky jsme se rozjeli do města Page, kde po dvou nocích ve stanu, jsme se ubytovali v motelu. Jaká příjemná změna dát si horkou sprchu, v místní prádelně pro hosty si vyprat oblečení a natáhnout se do měkké postele... jen ten internet je tu otřesný, je to velmi pomalé, asi holt je na síti vícero hostů...