Přestože jsem usnul krátce před druhou ranní, probudil jsem se již v sedm ráno a celý den jsem pociťoval únavu. Ráno jsem pomocí aplikace Viber zkusil zavolat po internetu synovci (10 let), abych mu popřál k narozeninám. Naštěstí to vzal, tak jsme si chvilku povídali, byl vykulený, že mu volám z Vegas, o kterém tolikrát slyšel a které jej zajímá. Ten krátký telefonát mi opravdu zvednul náladu.

I přesto jsem ale uvítal dnešní volnější program, když jsme odjeli z motelu podívat se na Hooverovu přehradu. Cestou tam jsme zajeli do nedalekého městečka Henderson, kde se nachází dům, který je kopií domu ze seriálu Simpsonovi.

 

U Hooverovy přehrady jsme se zdrželi asi dvě hodiny. Kousek od ní je před několika lety postavený most, z něhož je výborný pohled na přehradu. Součástí mostu, který primárně slouží automobilové dopravě, je i slepá ulička pro pěší, kteří chtějí mít výhled na přehradu. Tato ulička je dlouhá asi kilometr a překvapilo mne, že v danou chvíli všichni svou procházku končili v polovině, místo aby došli až nakonec. Že by ona obecně zmiňována pohodlnost Američanů? Netuším...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z Hooverovy přehrady jsme se vydali směrem k parku Joshua Tree. Původní záměr byl dojet na půli cesty do obce Valid a druhý den dojet do parku. Navigace avizovala v obci Valid nějaký motel. Jaké ale bylo překvapení, když se z Valid vyklubala doslova díra, ve které bylo asi jen pět domů, z nichž jen u jednoho seděla na dvorku skupinka Američanů, kteří nám s úsměvem zamávali. A ten motel podle navigace nebylo nic jiného než zůstavší poutač s ošuntělým nápisem Motel, kolem něhož byl obrovský prázdný prostor, kde kdysi nějaká budova stála, ale nyní tam byl jen štěrk. Vydali jsme se proto do městečka Twentynine Palms, které je jen pár mil od parku. Jak jsme zjistili, z Validu do tohoto městečka vede cca 160 km dlouhá silnice, kolem níž není nic než jen Mohavská poušť. Znovu jsme si uvědomili, jak jsou USA obrovské, když jedete po silnici a kilometry kolem ní jen písek, kamení a mezi nimi nízké křoviny a trsy trávy, jinak nikde ani živáčka. Na chvíli jsme uprostřed Mohavské pouště vystoupili – kolem nic než jen ticho protínající hvízdot větru a vzdálený zpěv ptáků. Jinak horko, sucho, pusto.. a takových míst jsme zvláště v Arizoně viděli ohromné množství...

Kolem šesté večerní jsme přijeli do městečka a rychle našli vcelku levný motel, který je zároveň i dostatečně vybavený a čistý. Rozhodli jsme se, že zítra si dáme volnější program, ráno nebudeme nikam spěchat, v klidu vstaneme, zajedeme na krátkou prohlídku parku Joshua Tree a odpoledne navštívíme rodinu mé kolegyně Čechové z práce.

Jinak technická poznámka na závěr: dnes v 15.42 pacifického času (0.42 středoevropského) jsme ujeli 4000. míli...