Zatímco Liborovi vyjel jeho bágl na Ruzyni z letadla mezi prvními, ten můj byl zcela mezi posledními. A nebyl zabalen v igelitu… Vzápětí se ukázalo, že jej ještě na letišti v San Francisku zkontrolovala tamější ochranka. Proč tak učinila, netuším - z batohu se nic neztratilo a celé to vypadá, jakoby dotyční z ochranky jen otevřeli batoh, vyjmuli shora pyžamo a sáček s pár drobnostmi a pak vše zabalili. Další věci totiž byly uloženy přesně tak, jak jsem je původně měl umístěné…

Na letišti mne čekal Jirka G. se svou kamarádkou Alenou, aby mne autem hodil do Brna, za což jsem mu fakt vděčný, protože po té cestě představa cesty vlakem nebo autobusem mne po tom veškerém čekání na lety i letech samotných vůbec nelákala. Jenom nevím, jestli měl víc radost z toho, že mne konečně zase vidí, nebo z toho, že pár minut přede mnou viděl z příletové haly přicházet režiséra Jana Svěráka. Ale to se už asi nikdy nedozvíme a tak to má být: co by to bylo za příběh bez otevřeného konce...