Středa 30. srpna 2017

Počasí se přes noc umoudřilo a Baltimore mi dnes ukázal svou přívětivou tvář, když po celý den bylo polojasno a příjemných cca 26 °C. Včerejší cesta mne nějak zmohla, protože jsem se probudil až v sedm, což je pro mne hodně neobvyklé. Posnídal jsem a před půl devátou seběhl od motelu na autobus. Autobus se během jízdy vcelku zaplnil, respektive všechna místa k sezení obsazena a asi jen dva, tři stojící - píši o tom proto, že konkrétně v Baltimore jsem se dosud nesetkal s přeplněným autobusem. Konkrétně moje Blue Link jela včera i dnes k motelu v podstatě poloprázdná a i tak linka jezdí každých 10-15 minut - jak by se DPmB mohla od té zdejší učit...
Cesta do centra trvala asi 25 minut a s pomocí Google Maps jsem přesně vystihl moment, kdy vystoupit, abych to měl k National Aquarium blízko. Právě akvárko bylo mým dnešním jediným cílem a byl jsem rozhodnut tam strávit celý den. Před třemi lety jsem tam byl asi jen tři, čtyři hodiny a přišlo mi to málo, tentokrát jsem si je chtěl opravdu důkladně projít. Ze zastávky jsem to měl jednou ulicí asi pět minut pěšky. Otevírali v 9 a já tam dorazil asi deset, patnáct minut poté. U vstupu jsem si koupil spolu se vstupenkou i lístky na dvě kinopředstavení ve 4D.

 

 

Zvláště první představení - dokument o tom, jak delfíni si naženou hejno sardinek, do kterých se pak pustí spolu se žraloky, velrybami i ptáky - bylo opravdový nářez. Když delfín nebo velryba vyfoukli vzduch, dostali jsme spršku vody do oči, když něco zadunělo, tak se sedadla zatřásla, když byly záběry nad mořem, tak pro navození větru začala kinem foukat klima apod. No opravdu zážitek a do toho opravdu zajímavý dokument - bylo zde ukázáno, jak delfíni spolupracují a společně seženou sardinky do houfu a v tu chvíli se do nich pustí. Hejno sardinek je zároveň vyhnáno až k mořské hladině, kde na ně shora začnou útočit ptáci, kteří střemhlav vlétnou do vody a tam třeba udělají i pár temp, než si chytnou rybu, a vyplují na hladinu. No bylo to jako raketová smršť, jak jeden pták za druhým vlétali do vody. Přitom do hejna naplavali delfíni, přidali se i žraloci a dokonce i jedna velryba. V dokumentu upozornili na zajímavost, že i když se na jednom místě sejde takto více predátorů, vzájemně se nenapadají a zajímají se jenom a pouze o sardinky... Celé představení trvalo asi 10 minut, ale byla to v tom 4D fakt paráda.
Druhé představení byl cca patnáctiminutový animovaný film Happy Feet o tučňákovi, který zachránil své území před lidmi. No byla to taková blbůstka, spíš jsem šel na to ze zvědavosti kvůli tomu 4D...

Pokud jde o samotné akvárko, srovnám-li je s těmi navštívenými v minulosti (San Francisco, Chicago, New York, Londýn, Liege), tak Baltimore je absolutně nejlepší. Nejen rozsahem, ale velikostí akvárií i dvěma prostornými expozicemi tropické a australské džungle. V přízemí se nachází kino, průchod k delfináriu a spodní část expozice, kde je asi 100 m2 velký "bázen" s velkou želvou, rejnoky, menšími žraloky a nejrůznějšími rybami.

 

 

 

 

 

Nad tímto "bazénem" pak vede pojízdný pás, kterým jsem vyjel do druhého patra. Zde se nacházely nejrůznější akvária, zcela běžně, dva i více metrů široká a v nich zejména ryby ze západního Pacifiku. Odtud jsem pak vyjel do třetího patra, kde tato expozice pokračovala. Nad každým akvárkem byly vždy umístěny panely s fotografií příslušných zvířat a stručných popisků - jméno anglicky a latinsky, místo původu a anotace. Ve druhém patře pak byla dokonce možnost sáhnout si jak na medúzy, tak i rejnoky, čehož jsem rád využil.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čtvrté patro bylo věnováno Amazonii. V akváriích byly nejrůznější velké sladkovodní ryby včetně piraní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když se pak prošlo točitými dveřmi, dalo se vyjet po schodech do tropické džungle na střeše budovy. Jednalo se o snad až osm metrů vysoký prostor, kde byly nejrůznější rostliny jako liány, kakaovníky, palmy a já nevím co všechno. V celém prostoru byla zvýšená vlhkost, poletovali ptáci, v pozadí v korunách stromů jsem zahlédl lenochoda a opici - Lvíčka zlatého. Lenochoda jsem objevil sám, ale na lvíčka mne musel upozornit jeden ze zřízenců, kterých je po celém akvárku hodně a kteří jsou velmi milí a ochotně vše ukážou a zodpoví různé dotazy. Pro umocnění dojmu byl v akvárku navíc ještě puštěn zvuk ze skutečné džungle, takže celkový zážitek byl jedinečný.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z pátého patra pak vedla cesta do další části budovy, kde se necházela terária s různými druhy žab.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Od žab jsem pak přešel do druhé velké části budovy, kde formou bezbariérových zábradlím oplocených chodeb se scházelo do přízemí, přičemž celý prostor byl ovinut minimálně šest metrů vysokými akvárii, ve kterých pluli různé mořské ryby a různé druhy žraloků. Šel jsem tam zrovna v době, kdy v části bez žraloků potápěči zrovna krmili ryby (a jiní dva je krmili i v “bazénu” v přízemí). Hrozně jsem jim záviděl, že mohou skočit do té vody a mezi vším tím si pomalu plavat, podávat jim přímo kousky ryb a zelí...

 

 

 

 

 

 

 

 

Po celou dobu návštěvy jsem v budově pořád běhal nahoru a dolů, protože sotva jsem začal procházet nějakou expozicí, už začínalo kino nebo představení s delfíny. Konkrétně delfíni jsou umístěni ve vedlejší budově spojené průchodem nad vodou (obě části akvária totiž stojí na větších kamenných molech). Letos mne ale část s delfíny zklamala. Před třemi lety se tam konala konkrétní delfíní show s hudbou v pozadím, zatímco tentokrát šlo jen o edukační představení, kde zřízenci ukázali, jak krmí delfíny, a přitom je vybídli k pár kouskům (např. skok do výšky, plácání ploutví apod.). No environemntalisté mi jistě za toto povzdechnutí dají co proto, ale co už...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Od delfínů jsem sešel do podzemí, kde byla sekce věnovaná medúzám. Ačkoliv tam prezentovaný druh medúz není pro mořský svět přínosem, expozice byla řešena tak, že s příjemným modrým pozadím akvárií a příjemnou meditační hudbou linoucí se z reproduktorů to v celém akváriu byla ta nejvíce relaxační zóna. Paradoxně...

 

 

 

 

 

Od delfínů jsem se vrátil znovu do hlavní části akvária, kde právě potápěči krmili želvu a ryby a prováděli údržbu akvária.

 

 

 

To už jsem měl ale v podstatě celé akvárium projíté. Zašel jsem do tamějšího obchůdku, koupil domů nějaký ten dárek a už už jsem byl skoro na odchodu, když jsem si všiml zapadlé uličky vedoucí ke schodišti, kterým se šlo do třetí do výšky tyčící se australské buše. Byly tam celé skály poseté různými rostlinami, pro vytvoření atmosféry na jedné i kresby, jaké před tísíci lety malovali Aborginci, původní obyvatelé Austrálie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V akvárku jsem strávil šest a půl hodiny, v podstatě jsem odcházel půl hodiny před zavíračkou. Když jsem vyšel z akvária, zašel jsem si kousek od něj na okraj mola a udělal si od tam pár fotek zátoky a okolí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pak jsem se již vydal na zastávku autobusu, že pojedu zpět na pokoj. Našel jsem ji celkem rychle. Protože však v amerických velkoměstech bývají obvykle ulice jen jako jednosměrky, tak zastávka nazpět nemohla být naproti té, kde jsem vystoupil ráno. Jak jsem ale tušil, stačilo jít o blok dál a tam zastávka byla. Tam se mi naskytla podívaná, když na zastávce stál i mladík, ze kterého hrála hudba. No nevím, kde, jestli v bermudech, ale někde měl něco, co hrálo nahlas nějaký rap. Mobil to nebyl, protože ten měl v ruce a to by bylo poznat. V danou chvíli mne to pobavilo, protože jsem si hned vzpomněl na film Pupendo a na Pavla Lišku se zabudovanými repráky v riflové bundě. :-D
Autobus přijel vcelku rychle a opět byl poloprázdný. Všechny zastávky tu jsou na znamení, přičemž pro signalizaci řidiči mají namísto tlačítek po všech stranách u oken natažený káblík, za který se zatáhne. Je to velmi praktické a všichni na něj dosáhnout... Po vystoupení jsem si zašel koupit něco na pití do Family Dollar, kde mne ne zrovna v kladném smyslu překvapilo, že u vstupu mne pokladní požádal o odložení batohu. V člověku to vyvolá pocit, že ho mají a priori za zloděje, no dosud jsem se s tím v Americe nesetkal... Po nákupu jsem zašel do Taco Bell a tam si objednal menu zahrnující kuřecí, fazoli, zeleninový salát a k tomu nějaký bílý a zelený dresing. Za šest dolarů to nebylo vůbec špatné...

 

Teď už jsem na hotelu, navečeřel jsem se a raději se už sbalil, abych zítra ráno si hodil do báglu už jen kartáček a pyžamo a mohl vyrazit na cestu. V poledne mi jede autobus do New Yorku, už jsem si psal s majitelem domu, kde budu, vše mi potvrdil, je to cesta do zcela známého prostředí, jinými slovy jako vždy si v první den v NY dám výborná kuřecí křídla s takovou kopou rýže, až puknu. :-D Ač autobus jede v poledne, vyrazím z hotelu už někdy před devátou, protože půl hodina do města, kde přestupuji na linku 73 jedoucí k nádraží Greyhoundu. A jestli mi ujede jak včera a mám tam čekat zase skoro celou hodinu, tak se časová rezerva setsakramentsky bude hodin. Už mám ale očíhlé, odkud autobus jede (dnes jsem kolem té zastávky jel a viděl ji), stejně tak už vím, kde u Greyhoundu vystoupit. Cesta do New Yorku by měla trvat cca tři hodiny, takže předpokládám, že na pokoji bych mohl být tak ve čtyři, v pět (tj. 22.00-23.00 CET).