Sobota 2. září 2017

Ráno po zjištění, že je zatažená obloha, jsem se rozhodl namísto na Coney Island jet do čtvrti Chelsea. Už posledně se mi tam líbilo, tak jsem si řekl, že pojedu na 14. ulici a pomalu to touto čtvrtí vezmu nahoru. Přijde mi, že pro tuto čtvrť jsou typické červeněcihlové domy. Z hlavní avenu jsem zašel do vedlejších ulic, kde byl příjemný klid. Většina domů má vstup nad úrovní země a vedou k němu kamenné schody. Pomalu jsem se ulicemi proplétal a užíval si klidu, protože moc lidí jsem tam opravdu nepotkal.

Při procházce jsem si vzpomněl, že v Chelsea se nachází The High Line, což je několik set metrů dlouhá terasa nad úrovní země, ze které je hezký výhled na město. Cesta je lemována různými květinami, stromy a rostlinami, mezi nimiž se tu a tam nachází nějaká socha současného umělce. V každém případě jsem i po této cestě nadále pokračoval směrem do horní části Manhattanu. Ke konci se cesta stočila doleva k řece Hudson kolem vozovny metra, než skončila na 34. ulici.

Mezitím se trochu mraky roztrhaly a vykouklo slunce, a tak jsem namísto původního záměru zajít zase do obchodu s komiksy šel na metro a sjel jím na Coney Island.

Nezdá se to, ale na Coney Island je to z Manhattanu dlouhá cesta, trvalo zhruba třičtvrtě hodiny, než jsem tam dojel. Měl jsem alespoň to štěstí, že jak byly o víkendu výluky, tak ze stanice linky C jela i linka F směřující přímo na Coney Island. Cesta je tam ale příjemná, protože v Brooklynu už metro jede zejména jako nadzemka, tak se dá dívat z okna na město. Brooklyn má svou atmosféru - ve většině případů menší cihlové domy natřené načerveno nebo na žlutobílo, ulice jsou lemovány obligátními stožáry s elektřinou a sem tam mezi nimi pohupujícími se semafory.
Po příjezdu na Coney Island jsem šel nejdříve k Nathanovi na jídlo, protože už byly dvě odpoledne a já od rána měl jen jeden borůvkový koláč. U Nathana jsem si dal nějaké mořské potvory s hranolky, tatarkou a zeleninoým salátem.

Po obědě jsem šel na promenádu lemující několik kilometrů pobřeží Atlantiku. Rozhodl jsem se nakonec zajít do newyorského akvária. Od minula se moc nezměnilo, jen kvůli přestavbě přesunuli žraloky. Zašel jsem tam na lachtaní show, která narozdíl od té delfiní v Baltimore přinesla kýžené blbůstky jako lachtana tleskajícího, skákajícího do výšky či balancujícího s míčem na nose. Hlediště bylo plné a bouřlivě aplaudovalo při jakémkoliv kousku lachtana.

Po skončení představení jsem se na chvíli zdržel u žraloků a vyder, které spolu ve vodě vyváděly. Pak jsem ale již z akvária odešel a zašel si udělat pár fotek až skoro k vodě. Pak jsem se chvíli poflakoval po promenádě, zkusil udělat pár fotek, ale nic světoborného z toho nevzniklo.

To už se ale obloha opět zatáhla a dokonce sem tam spadla i drobná kapka. Přesto jsem se ještě cestou na metro zastavil v oploceném plácku, kde byla venkovní výstava velkých grafitti na zdech. Byly tam i různé stánky s občerstvením a ohlušující dunivá rytmická hudba. Byla tam nějaká akce, kde DJ pouštěl písničky a zvláště černoši nechali vyniknout svůj hudební rytmus a temperament a úžasně a uvolněně tancovali do rytmu. Nechal jsem je užívat si hudbu, dofotil si zbytek zdí a šel na metro. Cestou jsem si ještě vyfotil fastfood Nathan, respektive zeď informující o minulých i současných rekordech v jezení hot dogů.

Cestou na pokoj jsem si psal s Lisou, se kterou jsem jel autobusem z Baltimore. Psala mi, že je právě na cestě zpět, že to utelko a že ji NY přijde zábavný. Slíbli jsme si, že jestli se ještě někdy podívám do Baltimore a ona tam ještě bude, setkáme se. Tak jsem zvědav, jestli se tak skutečně někdy stane. :-D Buď jak buď, teď už jsem na pokoji a po večeři. Cestou na pokoj jsem si v obchodě koupil na snídani mléko a do něj čokoládu a na dnešní večeři tři trojúhelníky sýrové pizzy. Mezitím se rozpršelo, tak jak dopíši dnešní zápis, popřemýšlím o dalších dnech. Cestou z Chelsea na metro jsem si na autobusovém nádraží vzal vcelku detailního průvodce New Yorkem a zjistil jsem, že je tu ještě pár muzeí, která by mne zajímala. Za oknem slyším padat déšť a někde z pozvzdálí je slyšet trumpeta. Brooklyn, baby...



Předchozí strana        Úvodní strana        Následující strana


Copyright © Jiří Kratochvíl 2022