Pátek 8. září 2017I dnes jsem se probudil kolem sedmé, ovšem moc jsem toho nenaspal, nevím proč, ale usnul jsem až ve dvě po čtyřhodinovém převalování. I kdybych spal dobře, dnes chci být do půl šesté na pokoji, abych si vyřídil palubní lístek a snad si zvolil vyhovující místo v letadle. Po této příhodě jsem šel na metro a hned se vrátil, zjistiv, že jsem si zapomněl šalinkartu ve včerejší košili. Ale bylo to jen zdržení na 5 minut a metro mi neujelo. Dnešním prvním cílem bylo Solomon R. Guggenheim Museum, kde měly být například obrazy Van Gogha. Muzeum otevíralo v deset, přičemž jsem tam přišel pár minut po desáté a už tam byla menší fronta. Již před vstupem jsme všichni byli upozornění, že některá patra jsou z důvodu přípravy nových expozic uzavřena. Na rozdíl od MoMa ale toto muzeum uzavření částí budovy reflektovalo snížením vstupného o zhruba třetinu. Z přízemí jsem nejdříve vystoupal do prvního patra, kde byly například obrazy Van Gogha, Cézannea, Maneta i Moneta, Picassa aj. V případě Van Gogha byl vystaven i jeho dopis v angličtině. Co jsem text tak prolétl, připadal jsem si jak Cimrman procházející Prahou a potkávající české velikány, protože Van Gohn v dopise zmiňuje kontakt s Gaugainem, Monetem, svým bratrem, no úplně jak ten Cimrman. Kromě van Goghových obrazů byly na témže patře i obrazy řady významných malířů jako např. Picasso či Manet. Z prvního patra jsem vyšel do třetího, kde byla výstava obrazů vzniklých v rámci uměleckého uskupení Salon růže a kříže, ale nijak zvlášť mne to neoslovilo. O patro výš pak měla být výstava America, na kterou ale byl kontrolovaný vstup. Když jsem tam přišel, už tam stála fronta a zaměstnanec muzea mi sdělil, že fronta je konečná a další skupinu pustí až tak za hodinu. To se mi ale nechtělo čekat, tak jsem se rozhodl omrkout v přízemí nějakou sekci s Pollockem. Dostat se tam ale byl oříšek. Sekce Pollocka nebyla výstavou jeho obrazů, ale edukačním centrem vysvětlujícím Pollockovu malířskou techniku. Byly tam zejména dotykové displeje, na kterých bylo možno zobrazit si jeden z Pollockových obrazů ve 3D z různých úhlů i různými způsoby zobrazení jako např. rentgenový obraz. Smyslem displeje bylo umožnit přesně ukázat intenzitu Pollockových tahů či přesněji doslova stříkanců barev. Sekce byla velmi malá, přesto možnost podívat se takto na Pollockovu tvorbu mne zaujala natolik, že mne v tamějším obchodě zlákaly dvě knihy o Pollockovi. Z Guggenheimova muzea jsem následně zamířil do Museum of the City of New York, které se nachází o necelých dvacet ulic výš. Cestou jsem si koupil hot dog, aby mi nekručelo v břiše a aby mi ta zhruba kilometrová procházka podél Central Parku rychle utekla. Nacházel jsem se v části zvané Upper East Side, kde se nacházejí velké domy obydlené spíše těmi movitějšími občany NY. Bylo to zřejmé už z toho, že u vchodů postávají nebo hned za vstupními dveřmi jsou vrátní a že u nejednoho vstupu byla cedule informující, že dovnitř mohou jen předem ohlášení hosté. Z přízemí jsem pak výtahem vyjel do druhého patra, kde jsem nejdříve zašel do středně velké místnosti s výstavkou užitého umění ze stříbra. Přiznám se, že užité umění mne příliš neoslovuje, ale bylo tam pár kousků, které mne zaujaly (viz foto). Mezi místností se stříbrem a další expozici byla spojovací chodba rovněž sloužící k výstavě, tentokrát k historii systému rozvodu vody v NY. Byly tam různé územní plány i řada fotografií, zejména různých čističek a rozvodných stanic, z nichž několik se zachovalo a dnes slouží jako muzejní exponáty. Chodbou o rozvodu vody jsem přišel do části muzea věnované zejména dobrovolníkům pomáhajícím nemocným s AIDS. Byly zde příběhy řady umělců, kteří onemocněli virem HIV a následně i AIDS a v souvislosti s tím i řady lidí, kteří se vzepřeli systému a snažili se vybojovat důstojné podmínky pro onemocnělé. Mezi exponáty byly například dopisy lékařů pacientům, videozáznamy rozhovorů s nemocnými i dobrovolníky. Dobrovolníci poukazovali na to, že HIV/AIDS se šíří zejména mezi bezdomovci, černochy a homosexuály, na které společnost pohlíží spatra a nemá snahu pro ně vybudovat ubytovací prostory, kde by jim dobrovolníci mohli alespoň trochu pomoci v jejich utrpení. Zřejmě i kvůli současné politické konstelaci v USA byla zmíněna i demonstrace, která se v 90. letech odehrála před Trump Tower - demonstranti vyčítali Trumpovi, že postavil honosné sídlo pro bohaté nemajících nouzi o bydlení, místo aby ty peníze poskytnul na dobročiný účel - výstavbu hospice. Následně jsem sešel o patro níž podívat se na výstavu plakátů z První světové války, kterými Americká vláda burcovala občany k účasti v armádě nebo finanční podpoře armády. Byly tam dokonce i dva plakáty ve slovenštině, kterými chtěli Američané oslovit české a slovenské imigranty. Autorem obou plakátů byl Vojtěch Preissig, sám imigrant, který se po válce vrátil do Československa a za druhé světové války byl odvlečen do Dachau, kde v r. 1944 zemřel. Děsivý osud, když si člověk uvědomí, že zůstat v Americe… Z výstavy plakátů jsem zamířil do sekce věnované různým společenským vzepětím - demonstrace proti Vietnamu či za občanská práva, boj tisku proti válce apod. Tuto výstavu jsem viděl již před lety a šel jsem se tam v podstatě jen podívat, jestli třeba nebyla nějak aktualizována. Tehdy jsem si toho nevšiml, ale byla tam i pěkná fotka vášnivého čtenáře komiksů. Protože nemělo smysl v muzeu dále zůstávat. V tu dobu byly zhruba tři hodiny. Rozhodl jsem se, že to vezmu pěšky napříč Central Parkem na 96. ulici k tenisovým kurtům. Tam jsem po chvíli dorazil a asi tak půl, tři čtvrtě hodiny se díval na hrající, odpočíval, dal si kakao a relaxoval. Po špatně prospané noci už jsem neměl náladu někam ještě jít a hlavně jsem chtěl být kolem půl šesté doma kvůli rezervaci letenek. Sice jsem chvíli lavíroval s myšlenkou jít se ještě podívat do obchodu s komiksy, ale už jsem si řekl dost, budu rád, jestli se mi vůbec všechno vejde do batohu. Kolem čtvrté jsem se proto zvedl, sedl na metro a jel na pokoj. Protože jsem jel linkou C, která staví v každé zastávce, a byla špička, není divu, že cesta trvala skoro hodinu. Cestou jsem si koupil půlku kuřete s rýží a něco k pití a šel na pokoj odpočívat. Dal jsem si věci do pračky, abych už to nemusel řešit zítra a měl na nedělní cestování čisté oblečení. Tak jsem si začal pomalu balit věci a fakt jsem zvědav, jak to tam všechno vtěsnám. No uvidíme, asi to zase bude tip ťop…
|