Sobota 30. června 2018

Pokaždé je to stejné. Člověk se na cestu těší, ale poslední hodiny před odchodem z bytu stejně vždy nejvíce začnou pracovat nervy. Tentokrát jsem se rozhodl to zmírnit tím, že jsem do Vídně, odkud zítra odlétám do Washingtonu, vyrazil o nějakou hodinu dříve. Z domů jsem vypadl krátce po půl desáté a vyrazil na nádraží. V šalině jsem se musel zlomyslně zasmát jednou maníkovi, co měl evidentně po bouřlivé noci kocovinu, a o tři řady před ním se sotva dvouletý capart pustil do řevu. No kroutil se borec, jen co je pravda.
Na nádraží jsem přijel po jedenácté a ani ne půlhodinovém čekání jsem strávil na peróně plném lidí, holt začaly prázdniny. Z Brna jsem to vzal žlutým vlakem na Wien Hauptbahnhof. Cestou jsem začal psát tento deník a průběžně se díval na kolem ubíhající krajinu. Ač přelom června a července, je dnes příjemných 20 °C, slunečno a na modré obloze krásné mraky, že se mi naskytl krásný pohled na Pálavu.

 

Právě jsem opustil území Česka.

 

 

Do Vídně jsem přijel před půldruhou. Zašel jsem si do automatu koupit čtyřiadvacetihodinovou jízdenku na MHD a vydal se do hotelu Donauwalzer, který skutečně mohu jen doporučit. Pokoje j čistý, díky oknu do dvora i tichý a co mne mile překvapilo, tak na nočním stolku je k dispozici ke zdarma zapůjčení a volání mobilní telefon. Zároveň není nijak daleko od metra, kterým to mám jen deset minut na stanici S-bahnu, kterým zítra pojedu na letiště.

 

Jakmile jsem se ubytoval, šel jsem na metro a sjel jím na Burggasse-Stadhalle, odkud jsem pěšky zamířil na Westbahnstrasse, kde se nachází galerie WestLicht. Aktuálně zde probíhala výstava fotografií Vivian Maierové, Američanky rakouského původu, která až do roku 2011 byla světu neznáma, než byly v jednom skladu objeveny negativy jejích fotografií a filmů. Zaměřovala se vyloženě na žánr street fotografie a měla opravdu výborné záběry.

 

V galerii jsem strávil asi hodinu a při odchodu jsem si nafotil nádherného Chevroletu stojícího před vchodem do galerie.

 

 

Protože ve Vídni probíhala nějaká demonstrace, kvůli které tramvaje měly zpoždění, nebo dokonce zkrátily svůj okruh, šel jsem jak do galerie, tak i zpět z ní pěšky na Burggasse-Stadhalle. Cestou jsem si všiml Billy, tak jsem si tam zašel koupit něco na pití a k zítřejší snídani. Pak jsem šel na metro, kterým jsem se vrátil na Alser Strasse, kde jsem opodál skočil do McDonaldu pro něco k večeři a vrátil se zpět na hotel. Zbytek dne jsem strávil psaním deníku, úpravou fotek a koukáním na televizi.