Neděle 8. července

To byla noc! Už abych byl odtud pryč! Večer mi někdo klepal na dveře, ale vzhledem k povědomí jisté kriminality v Baltimoru jsem to ignoroval. Pak jsem nemohl usnout a když už jsem zabral, tak kolem půl druhé mne probudily hlasy nějakých chlápků a ženské, co pořád korzovali před pokoji sem a tam a někdo z nich pak i chytl za kliku mých dveří (omylem? Záměrně? to už se nedozvím). No prostě nepříjemné... až se divím, že jsem pak zas tvrdě usnul a probudil se až krátce před šestou.
Poté, co jsem vstal, jsem se dobalil a za chvíli se vydám na autobusové nádraží. Tentokrát to musím vzít trochu jinou trasou, protože takto brzy ráno (vycházím před sedmou) ještě nejezdí linka Blue a budu muset jet jinou. A ta jezdí jednou za hodinu, no i proto jedu tak brzy, abych měl rezervu pro případná zpoždění. V místě přestupu má být ale půlhodinová pauza, tak snad vše klapne...

 

10.28
Právě jsem nastoupil do autobusu směr Filadelfie. Ráno jsem se probudil krátce před šestou. Po této noci jsem nijak nelenil a po ranní hygieně se oblékl a vyrazil na zastávku. Lisa mi včera psala, že v neděli jezdí MHD někdy divně, ale autobus přijel jen o 2 minuty pozdě, takže jsem se včas dostal na konečnou stanici Mondawmin, kde jsem asi 20 minut čekal na linku 26.
Cestou jsem s v souvislosti se zdejší MHD uvědomil, v čem se ta zdejší liší od naší. Kupříkladu zdejší autobusy svým interiérem vůbec nepočítají s převozem kočárku, protože na něj prostě není místo. Dále pak nemají na zastávce ani konečné stanici jízdní řády. Na zastávce je jen označení linky a přehled vybraných zastávek. Nemít internet a hlavně Google mapy, tak jsem si neměl tak zjistit odjezdy a názvy zastávek. Naproti tomu řidiči zde nejsou tak nervózní, když někdo dobíhá nebo mu trvá nastupovaní déle kvůli placení jízdného do automatu u řidiče.
Ale to jen takové zamyšlení, co mne napadlo cestou na Mondawmin. Při ní jsem si muset opravit svůj obrázek o Baltimoru. Tentokrát jel autobus po jeho severní části, kde převažovaly udržované domy zasazené do husté zeleně. I když i zde byl v jedné části řez a objevily se opět ulice plné smetí a zanedbáných domů.
S tímto jsem tedy přijel do Mondawminu, kde jsem čekal na linku 26. Protože mne ráno zlobil zip u kufru a jako příčinu jsem shledal přetížení jedné jeho poloviny, čekání jsem využil k přerovnání věcí. Jakmile linka 26 přijela, pro jistotu jsem si zapnul Google mapy kvůli sledování trasy, abych neminul zastávku. Podle zkušenosti z loňska jsem věděl, že si budu muset zajít asi 300 metrů kvůli přechodu, ale díky slabému nedělnímu provozu tentokrát jsme všichni vystoupivší přeběhli hned u zastávky.
Po příchodu na autobusové nádraží jsem si nechal odbavit kufr a šel se nasnídat. Podobně jako ve Washingtonu i v Baltimoru je třeba si zjistit řadu, do které se postavit a pak na vyzvání jít k příslušnému autobusu. Teď tedy už sedím v autobusu a čekám na odjezd. Ve Filadelfii strávím dva dny a pak už New York, což – když se vše zadaří s ubytováním – bude definitivní konečná na klid. Nyní zápis přerušuji, abych si užil cestu a díval se na její okolí.

 

 

 

18.47
Jsem na pokoji po odpoledni stráveném ve Filadelfii. Nebe a dudy, tak bych charakterizoval dnešní hotel s tím včerejším. Ano, ten dnešní je dražší, ale za pohodlí a hlavně čistotu a bezpečí stálo za to připlatit si.
Po příjezdu do Filadelfie jsem poněkud zmatkoval při vyřizování karty na neomezený počet jízd. Spočítal jsem si, že bude lepší koupit si týdenní pas. Ovšem když jsem přišel k okýnku, tak mne posílali někam dozadu a doleva, tam jsem našel informace, odkud mne poslali zase zpět, aby na původním místě mi vysvětlili, že musím jít nějakou dlouhou chodbou a tam je totožné okýnko jako to jejich, ale že tam mi ten pas vyřídí. Proč to mají tak složitě netuším, každopádně nějak jsem to vyřídil a pas má začít platit od zítřka, tak snad to opravdu tak bude.
A tak jsem to dnes musel vzít na hotel pěšky, ale bylo to asi jen kilometr, takže pohoda. Jen před nádražím taková nepříjemná lapálie – když jsem vyšel před budovu a hledal na mobilu směr chůze, připloužil se ke mně maník a jestli nemám drobáky. Dosud se mi v USA osvědčilo, že nechtěl-li jsem někomu přispět, ignoroval jsem ho a dotyčný to dál neřešil. Ne však tento. Když jsem jej ignoroval a šel o kus dál, zamířil k nějaké paní, která jej také odmítla, a poté se vrátil znovu ke mně. Tak to už jsem mu odsekl „Můžete mne, prosím, nechat být?!“, až se zarazil a definitivně dal pokoj.

Po příchodu na hotel mne na recepci rychle odbavili a dorazil jsem na pokoj. Jen jsem si z baťůžku vyházel nadbytečné věci a dal do něj foťák a vyrazil jsem na One Liberty Observation Deck, což je vyhlídková terasa nacházejí se v 57 patře jedné z budov tvořících komplex zvaný Liberty Place. Terasa se nachází ve výšce 288 metrů a je tam překrásný výhled na celou Filadelfii. Co tam bylo milé, že se tam nacházela křesílka či židle se stolky, na kterých byly různé stolní hry. Takže kdyby někdo čekal na komentovanou prohlídku nebo západ slunce, má se jak zabavit. I proto jsem tam nakonec strávil skoro dvě hodiny, když tu první jsem strávil focením, zatímco v té druhé jsem se zúčastnil komentované prohlídky. Průvodce Jerry nás provedl všemi světovými stranami a vždy řekl, co se tam nachází za zajímavé budovy, a vše zasadil do historického kontextu. Zvláště nám pak doporučoval Muzeum americké revoluce, kam se chystám zítra, tak snad vše klapne a stihnu tam zajít. Součástí vyhlídky byla také obrazovka s vyfoceným okolím, kde jsem si mohl libovolně náhled otáček a přibližovat. Umožnilo to tak se podívat na některé části blíže. No abych to uzavřel, byla to opravdu paráda, jediné, co mne mrzí, že tam není možnost vyjít ven a veškerá vyhlídka je jen přes okno, takže i proto jsou fotky nic moc a nejednou se tam leskne pozadí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po návštěvě vyhlídky jsem se šel projít v blízkém okolí. Vyfotil jsem si Liberty Place zespodu, pak došel ke zdejší radnici a prostě se tak motal trošku v kruhu.

 

 

 

 

 

 

 

Pak už jsem zamířil na hotel, přičemž jsem si chtěl cestou koupit něco na pití. Ovšem ne a ne narazit na normální samoobsluhu. Poblíž hotelu je řada restaurací či fastfoodů, dokonce naproti Libery Place je komplex obchůdků, jenže samý textil, kosmetika apod. No prostě jsem se motal kolem hotelu, prošel pár ulic skrz na skrz, ale obchod nikde. Tak jsem už šel odevzdaně do Wendy's, že si k hamburgeru na večeři koupím jen pití do kelímku, když tu si všimnu, že přímo vedle hotelu je samoobsluha. V duchu jsem dostal záchvat smíchu. Totiž prve, když jsem do obchodu nakoukl z ulice, tak jsem viděl jen regály s kosmetikou. Když jsem se podíval pozorněji, všiml jsem si i lednice s nápoji. Tak jsem vešel dovnitř a už jsem viděl další lednice, regály s chipsy, čokoládami atd. atd. Rychle jsem si koupil něco k pití, skočil do Wendy's pro hambáče a teď už jsem na hotelu, relaxuji a dokončuji dnešní zápis.
Zítra ráno plánuji jít do Muzea americké revoluce a jestli najdu cestu, navštívím zdejší akvárium. No však uvidíme, co z toho vyjde...