Pátek třináctého jsem ve zdraví přežil a dobře se i vyspal. Před devátou jsem opustil hotel a vydal se na metro, kde jsem zjistil, že mnou potřebné linky N a R dnes kvůli pracím na trati nejezdí. Svezl jsem se tedy linkou 7 na Grand Central, kde jsem přestoupil na linku 6 a to dojel na 59. ulici. Odtud to již byly jen tři bloky k Roosevelt Tramway, jak zde nazývají lanovou dráhu spojující Manhattan s Rooseveltovým ostrovem.
Na dráhu je třeba si za 2,50 USD zakoupit jízdenku a vlastní jízda trvá necelé čtyři minuty. Je však při ní možnost vidět část New Yorku shora a rozhodně jízdy nelituji. Na samotném ostrově jsem neshledal nic zajímavého. Jsou tam obytné domy a tělocvičná hala. Možná jen možnost svézt se od tam lodí na Wall Street mne láká.
Po asi půlhodinovém zastavení na ostrově jsem se lanovkou vrátil zpět na Manhattan, abych navštívil komiksové muzeum. Protože do otevření zbývala hodina, vzal jsem to pomalu pěšky a při cestě se stavil do bistra Veritable na kávu a kuřecí sendvič. Nutno říci, byla v něm poctivá porce kuřecího masa, zároveň zelenina, prostě pro mne zdravá strava.
Po této pozdní snídani jsem konečně zamířil k muzeu komiksu. Cestou jsem zkusil nějaké street foto, přičemž jsem si počínal tak šikovně, až mi polarizační filtr spadl na zem. Z fotek nic nevyšlo, ale aspoň tomu filtru se nic nestalo.
Na výstavu jsem dorazil přesně ve chvíli, kdy otevírali. Tentokrát jsem měl neskutečnou kliku, protože výstava byla věnována komiksu Avengers. Zdi byly posety černobílými stranami z tohoto komiksu či jeho obálkami. Jednalo se o autorské verze, ze kterých se připravovaly výsledné předlohy pro tisk. Připadal jsem si jako v ráji, vidět přímo originály práci Johna a Sala Buscemiových, Jacka Kirbyho nebo Walta Simonsone. V některých případech byly ke srovnání i předloha s výsledným výtiskem. V suterénu pak kromě vystavených kreseb byla i malá místnost. Ve které ve smyčce pouštěli dokument, v němž legendy Stan Lee a John Buscema vysvětlovali základy tvorby komiksu jako kresba postav, kompozice panelů, no prostě paráda. Však jsem tam taky zůstal skoro dvě hodiny… Vyběhl jsem i do prvního patra, kde naopak byly vystaveny ukázky z komiksů kreslených ve stylu noir. No fakt jak v nebi…
Z výstavy jsem se vrátil zpět k lanovce, kterou jsem se nechal převézt na Rooseveltův ostrov, kde kromě lanovky je i malé přístaviště pro loď pendlující mezi Wall Streetem a Astorií. Za 2,75 USD se mi naskytla neskutečná příležitost – svézt se po řece Hudson a vidět Manhattan z jeho východní strany. Však jsem fotil o sto šest. Samotná loď byla velmi rychlá, navíc foukal protivítr a byly vlny, takže to chvílemi fakt houpaly a fotit nebylo nejjednodušší.
Po připlutí do přístavu Wall Street jsem se vydal na stanici metra, že zajedu na Coney Island. Naneštěstí práce na tratích způsobily, že nejbližší vlak měl přijet za 25 minut. Když jsem si k tomu připočetl asi hodinu cesty, byl bych býval na Coney Island přijel po půl čtvrté. Jet tam jen na hodinu nemělo smysl, tak jsem se z metra vrátil zpět nahoru a šel na Staten Ferry, abych se svezl na Staten Island. Rozhodl jsem se zbytek odpoledne využít k prozkoumání ostrova, respektive svézt se tamější podzemkou na stanici, kde by podle mapy mohla být nějaká pláž.
Jak se nakonec ukázalo, nic tam nebylo, nebo jsem se špatně orientoval. Od metra jsem se vydal směrem, kterým je břeh ostrova. Ušel jsem si tak půl kilometrů, když jsem narazil na dlouhou a širokou silnici, za kterou byl oplocený les a nějaký průchod nebyl na dohled. Odevzdaně jsem přešel na druhou stranu, že se tedy projdu a vydám se zpět na metro, byť se mi v tom vedru zpět do kopce vůbec, ale vůbec nechtělo. Tu jsem si však všiml, že na mé straně chodníku je autobusová zastávka. Podíval jsem se na jízdní řád a zjistil, že za osm minut jede linka S78 k přístavišti. Doufaje, že i v tomto autobuse mi bude fungovat karta do metra, riskl jsem to a počkal. A vyplatilo se to, zdejší autobusy jsou součástí newyorské městské hromadné dopravy a tedy při nástupu mi karta platila.
Po asi čtyřicetiminutové jízdě jsem dorazil do přístavu, ze kterého mi za čtvrt hodiny jela loď. Už jsem jí jel tolikrát, že si chodím sednout na východní stranu, ze které není vidět na Sochu Svobody a na které je tedy i klidněji. Na jih Manhattanu jsem připlul před půl šestou. Šel jsem přímo na metro a zjistiv, že linka 1 na zdejší stanici nezastavuje, šel jsem na linku R. Její nástupiště bylo plné lidí a tak jsem se začal obávat, že pokračuje odpolední situace s dlouhým čekáním na metro. Šel jsem dál po nástupišti najít volnější prostor a získat větší šanci dostat se do vlaku. Kupodivu jsem měl štěstí a nejenže jsem volnější místo našel, ale dokonce vlak přijel za 2 minuty a našel jsem v něm volné místo.
Linkou R jsem se svezl na stanici Times Square, kde jsem přestoupil na linku S. Při výstupu to bylo jak vejít do vyhně, takové bylo na nástupišti Times Square vedro. Asi proto, že je křižovatkou průchodů na další linky a tedy tam není žádná možnost větrání. Totiž když jsem se odtam vymotal a dostal se na nástupiště linky 7, od které je východ ven na povrch, tak jsem na ní cítil slabý vánek. Navíc Times Square bylo plné lidí, kteří tam buď čekali na linku R, nebo tak jako já odcházeli na další linky. V takových momentech se ukazuje nekompromisní boj o místo, kdy lidi spěchají a tvrdé se předbíhají. Třeba to ani nečekáte a najednou před vás někdo vklouzne, jen aby už stál na eskalátoru. Ono to ale ani nijak nejde, protože tu prochází tolik lidí, že kdybyste jim dávali přednost, nikdy se z nástupiště nedostanete, nebo za hodně dlouho. Ostatně byl jsem svědkem situace, kdy po schodišti rozděleném zábradlím na levou část pro sestupující a na pravou část pro stoupající se lidé hrnuli nahoru levou části a bylo jim zcela jedno, že se tam tři dívky s velkými kufry snažili sejít – první odevzdaně pohlédla nahoru za zbylými, že prostě jak má jít, když ji ti stoupající nepustí...
Linkou 7 jsem se tedy dopravil k hotelu, do kterého jsem zamířil poté, co jsem si předtím koupil něco na pití a pizzu na večeři. Nakonec to byl dlouhý den, přemýšlím, jestli zítra nedám totální relax a nestrávím celý den na Coney Islandu – zajít do akvária a pak bloumat po pláži... uvidím...
