Středa 18. července

Ráno jsem zjistil, že mi definitivně odešel zdroj k notebooku. Ten mám nyní nabitý na 8 hodin, takže ho použiji jen na zálohu fotek z mobilu a foťáku, přičemž budu kroutit kabelem a doufat, že se nějak chytne a trochu dobije. No a na provedení check-inu do letadla.
Po tomto ranním zjištění jsem neměl nijak dobrou náladu a dorazilo mi ji muzeum Spy Scape. Včera jsem si na jeho webu koupil vstupenku na dnešní vstup. K muzeu jsem dorazil půl hodiny před otevřením, kterou jsem strávil snídaní v nedalekém bistru.

 

Co mne ale znechutilo, že ačkoliv jsem již měl zakoupenu vstupenku, přesto jsem musel u pokladny vystát frontu, aby mi dali na ruku čip, kterým jsem se mohl identifikovat na stojanech rozesetých po muzeu a odpovídat tam na různé otázky s tím, že na konci by se mi vygeneroval profil vhodnosti být špionem. Něco podobného bylo i loni v muzeu ve Washingtonu a už tam mne to nebavilo. Chápu, že někoho to baví a zpestří si tím návštěvu, ale ta povinnost mne naštvala. K čemu si kupuji lístek předem, když pak musím stát ve frontě. Kdyby tam aspoň měli zvlášť vstup pro lidi s již zakoupenou vstupenkou. Takto jsem tam totiž na pokladně strávil 20 minut.
Značně tímto otráven jsem přišel k výtahu a zjistil další nesmysl – muselo se čekat na průvodkyni, která nás vyvezla do prvního patra, kde jsou expozice. A kde – jak jsem pak zjistil - je vlastně celá výstava. Hned první expozice věnována šifrovacímu přístroji Enigma mé znechucení zvýšilo. Nejenže tam takřka všechny předměty či fotografie byly jen kopiemi, ale polovina z nich byly rekvizity z filmu Kód Enigmy, což mi přišlo jako podpásovka. Dojem z muzea trochu napravila expozice o agentu Hassenovi, který pracoval téměř 30 let pro FBI a zároveň Rusy. Bylo tam popsáno, co dělal a jak in nakonec odhalili a chytli. Stejně tak zajímavá byla i část o krizi v zátoce sviní, kdy opravdu hrozil jaderný konflikt. Expozice o hackerech by byla zajímavá, kdyby byla o nějakých velkých průšvizích.
No prostě celé to bylo velké zklamání, které zesílilo ze zjištění, že výstava je jen v prvním patře. Když jsem výstavu opustil a vcházel do tamějšího obchodu, prodavač to trochu schytal. Zeptal se mne na můj zájem vygenerovat profil z čipu a já to, že mne ty hry s čipem nezajímají, řekl asi tak znechuceně, že se překvapením zarazil a s úsměvem že slušnosti zadrmolil něco, že nic se neděje a že jsem vítán v obchodě.
No prostě mne to zklamalo, protože při srovnáním se Spy Museem ve Washingtonu tady fakt nebylo nic. A přitom za to tady chtějí $39…

 

 

Z muzea jsem odcházel v poledne rozhodnutý zajet si ještě pro jeden komiksy. Vrátil jsem se tedy na metro, sjel s ním na Times Square a tam si knihu koupil. Poté jsem váhal, zda rovnou jet na Coney Island, ale pak jsem změnil názor a jel k One World Centru, že tam sednu na metro do New Jersey, odkud má být vyhlídka na západní stranu Manhattanu. Po chvíli hledání mi jeden zřízenec u obchodního centra vysvětlil, kde se nachází stanice metra. Je v nedávno otevřeném podzemním komplexu, kde dříve stávala dvojčata. Za $2,75 jsem si koupil lístek a metrem přejel pod řekou Hudson na břeh New Jersey. Hned u východu ze stanice je molo s mnoha stoly a lavičkami, ze kterého je výhled na západní Manhattan.

 

 

 

 

 

 

 

Zdržel jsem se tam asi půl hodiny, než jsem se vrátil na metro a tím se vydal zpět do New Yorku a následně na Coney Island. Tam jsem si opět k Nathanovi zašel na oběd, a to Philly Cheesesteak se smaženými cibulovými kolečky. Po obědě jsem šel na svou lavičku si číst a tak jsem tam setrval do půl páté. Tehdy jsem se zvedl šoural se zpět na metro. Měl jsem štěstí, že zrovna tam linka N stála, tak jsem rychle vyběhl schody a usadil se, protože tato linka mne vzala přímo až k hotelu. Cestou na něj jsem si ve stánku koupil kuře s rýží. Porce bohatá a přitom jen za $6.