Pondělí 18. dubna

6.46

Pokračuji ve srovnání se s časovým pásmem. Včera jsem vydržel do devíti večer a spal tahem až do zhruba půl paté. Dal jsem si teď na pokoji kafe a ke snídani dojedl zbytek mrkve. Přitom jsem si upřesnil, v kolik vyrazit z hotelu, abych na Columbia University dorazil včas. Měl bych vyjít krátce po osmé, abych tam dorazil tak ve čtvrt na devět a měl půl hodiny rezervu pro případ zpoždění metra. Je to tak, cesta tam trvá z hotelu skoro hodinu.

12.21

No, tak když spoje jedou a navazují, tak je tam člověk tak za čtyřicet minut. A protože jsem měl rezervu, tak jsem na Columbia University dorazil o hodinu dříve. Zastávka metra je hned u vstupu do areálu. Budovy univerzity ohraničují velké prostranství, kde jsou parky a další budovy např. knihoven či jednotlivých ústavů. Vizuálně je hlavní budovou knihovna Low Library, ale já mám v podstatě všechna setkání v Buttler Library nacházející se přes park naproti. Hned za vstupními dveřmi je recepce, kde mi paní řekla, že nemá o mé návštěvě informaci a nemůže mne zatím pustit. Šel jsem se tedy projít po kampusu.

 

 

 

 

 

 

 

Po této procházce jsem se vrátil do Buttler Library, kde mne již čekala Anne, která mi pomohla dát dohromady celý program. Uvítala mne, nechala mne zaregistrovat na přepážce knihovny vedle recepce a vzala do knihovní seminární místnosti, kde mne již čekal Rob. Rob pracuje v oddělení východoevropských studií a provedl mne budovou knihovny. Raději jsem se zeptal, mohu-li fotit, ale protože si nebyl jistý, respektoval jsem to a žádné fotky z interiérů nemám (zatím?).

Budova knihovny byla postavena začátkem 30. let minulého století. Namísto nějakých velkých studoven je tvořena více menšími studovnami. Orientačně mohlo být v každé tak 20-50 míst, více ne. Budova si přes různé technologické modernizace typu instalace wifi, zásuvek pro uživatele apod. udržuje starobylý ráz díky převládajícímu mramoru a dřevu. Ve studovnách jsou dřevené stoly s vysokými přepážkami, díky čemuž mají studenti maximální soukromí.

Z povídání s Robem jsem se mj. dozvěděl, že zdejší knihovny úzce spolupracují s knihovnami jiných univerzit (Harvard, Princeton aj.), ale i např. s New York Public Library. Zejména jde o vzájemné sdílení fondů, kdy společně používají systém Borrow Direct umožňující uživatelům pár kliknutími si objednat knihy z jiné knihovny. Ve srovnání s meziknihovní výpůjční službou je tento systém administrativně jednoduší. Na můj dotaz, jak je to s hrazením nákladů za dopravu, tak je hradí univerzita. Díky tomuto systému dochází k úsporám na akvizici, kdy nějaký méně žádaný titul nemusí být zakoupen každou univerzitnou zvlášť, ale prostě tímto půjčováním si je sdílí. Společně knihovny vytvářejí seznam objednávaných knih, aby nedošlo k duplicitním nákupům. Takto se postupovalo i při nákupu e-zdrojů, kdy například s Princetonem objednali e-zdroj s tím, že každá univerzita za něj platila v jiné měsíce.

Po setkání s Robem jsem se viděl s Pamelou, zdejší vedoucí sekce humanitních a globálních studií. Během setkání mi představila organizační strukturu zdejších knihoven. Knihovny jsou jednou organizací, v jejímž čele je vícrektorka a která je členěna do čtyř sekcí (finance a administrativa, technologie, fondy, výzkum a vzdělávání). Každá ze sekcí je pak členěna do jednotlivých dílčích sekcí jako např. již zmíněná humanitní a globální studia, východoevropská studia, digitální knihovna, digital project management atd.).

Pokud jde o financování knihoven, tak mají jeden rozpočet, který se dělí na náklady za akvzice, provoz a ostatní. O čerpání rozpočtu na akvizice rozhoduje tým knihovníků, který se schází dvakrát měsíčně a dle potřeb knihoven průběžně rozhodují o cíleném použití financí.

Jinak zajímavé byly její informace o spolupráci se studenty formou placené stáže v knihovně. Studenti pořádají pro ostatní různé workshopy, pomáhají se zaškolením nebo zajišťují provoz knihoven ve večerních hodinách a o víkendu. Toto mne opravdu zaujalo s ohledem na možnost prohlouben povědomí o chodu knihovny mezi studenty, z nichž nejeden je později akademikem. Požádal jsem Pamelu o více informací a přislíbila mi je zaslat mailem.

Nyní je tu jedna odpoledne, právě jsem doobědval sendvič a mám ještě hodinu do dalšího setkání, nyní s kolegy ze sekce výzkumu a vzdělávání.

19.12

Zpět na pokoji, po sprše, po večeři... Myslel jsem, že budu zpět mnohem dřív, ale... ale popořadě.

Před druhou hodinou jsem se z kafatérie vydal zpět do 5. patra, kde jsou kanceláři knihovníků. Měl jsem zde domluveno setkání s Jonathanem, Kathryn a Michelle, kteří mají v knihovně na starost podporu výzkumu a vzdělávání. Z rozhovoru s nimi vyplynulo, že finanční podpora v hrazení autorských poplatků se ukázala problematická kvůli nenalezení spravedlivého modelu rozdělení prostředků mezi jednotlivé obory. Namísto toho se nyní soustřeďují na užší spolupráci s jinými univerzitami při nákupu e-zdrojů, kdy chtějí dosáhnout různých výhod jako např. zdarma publikování díky hrazení předplatného. V oblasti research data managmentu (RDM) jako instituce nemají vlastní repozitář a poskytují tak informační podporu akademikům s volbou veřejně dostupných repozitářů. V oblasti Open Access nejsou akademici vázáni povinnost vkládat publikace do repozitáře. V oblasti citačních metrik nemají akademici povinnost je vykazovat spolu se svou publikační činností a spíš je používají pro účely prezentace svých vědeckých schopností.

Po tomto setkání, které jsme trochu přetáhli jsem v podstatě mohl jít hned na další setkání, a to s Jane mající na starosti univerzitní knihovnu starých tisků a rukopisů. Část šestého patra je vyhrazeno pro tento typ fondu. Zaujalo mne, že jednu stěnu studovny tvoří vitríny, kde stabilně mají vystaveny některé ze starých tisků. Jane mi je krátce okomentovala, byly tam například části papyrusu či originál kresby od Galiea Galileje. Jen mne pak vzala do jedné ze studoven, kde si připravila ukázku několik starých tisků. Například tři vydání matematického výkladu Euklidových vět, jedno vydání z roku 1482 a dvě vydaní z roku 1488. Chtěla mi na nich ukázat, jak se měnil tisk v jednotlivých vydáních, kdy zatímco v prvním ještě byly barevné části malovány rukou, v pozdějších vydáních byly již tiskem s různou sytostí barev. Pak tam měla Kepplerovu knihu s dedikaci císaři Rudolfu II. či ještě nějaké další staré tisky. Mohl jsem si tím prolistovat, přitom jsme si povídali o těch knihách a řeč se stočila i např. na náš genealogický původ. Původně jsem očekával schůzku na půl hodiny, ale najednou z toho byly dvě hodiny. Takže z univerzity jsem odešl až někdy ve čtvrt na šest.

Cestou na metro jsem náhodou narazil na potraviny, kde jsem si koupil kuřecí křídla s barbecue omáčkou k večeři a kus salámu a sýru na zítřejší snídani. Na hotel jsem dorazil krátce před půl sedmou, rychle si dal sprchu a do mikrovlnky si hodil ohřát ta křídla. Teď už bude skoro osm, dokončuji dnešní zápis a přitom mi v televizi k tomu jede Andy Griffith Show. Pokud někdo neví, kdo je Andy Griffith, tak uvedu jedno jméno: Matlock. A pokud stále neví, tak to nemá smysl řešit. Tím pro dnešek končím.