Čtvrtek 21. dubna

Dnešní ráno bylo poněkud hektické. Oproti předchozím dnům jsem měl schůzku již v 9.00, což znamenalo vyrazit o hodinu dříve již někdy po půl osmé. Pro jistotu jsem si nařídil budík na 6.30, doufaje, že stejně se probudím sám od sebe už třeba v 5.00. Bylo proto pro mne překvapením, když jsem se probudil a budík ukazoval cca 6.20, tj. spal jsem více jak osm hodin. Že by nějaké zbytky únavy? Netuším.

Každopádně jsem nezahálel, vstal jsem a nasnídal jsem se (zbytek mléka, kus salámu a nějaká houska). Pak jsem se sbalil, vyřídil jeden dva e-maily a vydal se na autobusovou zastávku. Sjel jsem ke stanici metra 21st Queensbridge, kde jsem zazmatkoval a v domnění, že dávám kartu s jízdným do přístroje na kontrolu stavu kreditu, vložil jsem ji do regulérního turniketu. To způsobilo, že když jsem si svůj omyl uvědomil a vložil kartu znovu do přístroje, již mi hlásil, že karta byla použita. V tu chvíli jsem zazmatkoval, vyšel z metra a přemýšlel, jak se dostat na další stanici, že bych tam zkusil vstoupit. Zároveň mne ale tlačil čas, protože po předchozích zkušenostech jsem šel později a tentokrát si dal časovou rezervu jen cca 15 minut. Nakonec jsem se otočil, vrátil se zpět do metra a šel tam ke kabině, kde je zaměstnanec metra kvůli řešení různých problémů. Totiž původně mne napadlo, jestli se bude chtít se mnou bavit a jestli mne nebude podezírat, že chci použít cizí kartu, ale pak jsem nad tím mávl rukou a šel za ním. Naštěstí to nijak neřešil, ověřil si, že mám na kartě kredit a ukázal na první turniket, že jím mne nechá projít.

Po této - teď už vím, že zcela triviální - patálii jsem linkou 7 sjel na Times Square, kde jsem přestoupil na linku 1 a tou jel až na 168. ulici, kde se nachází Hammer Health Science Building s lékařskou knihovnou. Na místo jsem dorazil asi o čtvrt hodiny dříve, tak jsem se nedaleko od vchodu posadil a počkal do 9.00, kdy se u vchodu ukázala/yzvedla mne Melissa. Nejdříve jsem se musel jako host zaregistrovat na tamější recepci. Recepční, vidouc můj pas, zmínila, že její prarodiče byli ze Slovenska. Po registraci mne Melissa vzala do zdejší výukové místností. Celá knihovna prošla před cca 5 lety renovací a nabízí designově moderní vzhled. Do výukové místnosti za námi přišla Anna, zástupkyně vedoucí. To jsem se ale již na notebooku spojil přes MS Teams s Lukášem, se kterým jsme měli zejména na Annu otázky k jejich podpoře systematic reviews.

Anna se s námi velmi ochotně podělila o své zkušenosti. Zdůraznila, že příprava systematic review je časově náročná činnost, pročež je tato služba nejen zpoplatněná, ale má předem nastavená kritéria kvůli předejití jejího neúčelného využití. Knihovna se sice podílí na přípravě některých systematic review, ale protože Columbia University jich ročně vyprodukuje až 2000, není v personálních možnostech knihovny na všem participovat. Proto se knihovna zejména soustřeďuje na půlhodinová školení pro vědce chystající se zpracovávat peer review. Zcela na začátku provedou také tzv. preliminary peer review, během kterého se vyjasní hledaná terminologie, vhodné zdroje k vyhledávání apod. Nejčastěji užívanými e-zdroji jsou PubMed, EMBASE a CINAHL s tím, že sama Anna pro protní preliminary review používá Web of Science, popř. i PubMed. Pokud jde o metodologický základ zpracování systematic review, v knihovně vycházejí primárně z příručky Cochrane, popř. Joanna Briggs Institute. Knihovna si také řádně eviduje čas vynaložený na zpracování review kvůli následnému zdokladování platby za službu. Knihovna rovněž úzce spolupracuje s fakultou kvůli ujasnění si, komu prioritně službu poskytnout, aby ji to vědecky posunulo dál.

Po setkání s Anne mne Melissa provedla jejich knihovnou. Po renovaci jde o velmi moderně vyhlížející knihovnu. S ohledem na zdejší situaci uložení fondů v depozitech, i zde jsou ve studovně jednotlivé tituly k dispozici max. po dvou svazcích. Ve studovně jsou otevřené i uzavíratelné studovny. Jedna z nich, oranžová, je vyloženě určena pro tiché studium. V jiných prostorách je hovor povolen, v hlavní studovně dokonce jsou na jedné straně boxy vybaveny videotechnikou pro skupinové studium, zatímco na druhé jsou sedačky s možností se u nich stravovat. V knihovně mne zaujalo různé použití barev v jednotlivých studovnách, ale jde o součást designu, nikoli třeba o nějakou pomoc s orientací v prostoru. I zde jsou uzavíratelné studovny v režimu rezervací. Melissa mne rovněž zavedla do zdejší studovny historických tisků, čemuž byl uzpůsoben i jakoby starobylejší design.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po prohlídce knihovny jsem zamířil zpět na metro a sjel jím na Columbia University, kde mne čekala další schůzka, respektive účast na online školení o databázích. Zajímalo mne, jak mají koncipovánu výuku a shodou okolností během mého pobytu se konala právě online lekce na toto téma. Proto jsem se v poledne připojil na webinář o databázích. Zaujalo mne, že lektorka nijak detailně nevysvětlovala booleovské operátory či funkci uvozovek a že v podstatě spoléhala na pozornost posluchačů, když stručně zmínila funkce při praktické ukázce vyhledávání v JSTOR, EBSCO a ProQuest.

 

Po lekci jsem již vzhledem k dnes dřívějšímu setkání v lékařské knihovně neměl další program. Rozhodl jsem se proto sjet linkou 1 na Columbus Circle, kde jsem si dal cheese dog s hranolkami, a poté jsem přes jih Central Parku zamířil do dvou malých galerií fotografií.

 

 

 

 

 

 

 

Edwynn Houk Gallery je malinká zapadlá galerie ve 4. patře jednoho z domů kousek od 5. avenue. Její návštěva byla pro mne příležitostí nakouknout i do některého ze zdejších domů. Hned za vchodem byla recepce, kde se mne zeptali na důvod vstupu a zcela bez problémů mne po odpovědi nasměrovali k výtahům. Byl tam dotykový displej, kde jsem zvolil patro, načež se na displeji zobrazilo číslo výtahu, který mne vyveze. Tento systém tak zajišťuje, že člověk jede vždy jen do předem zvoleného patra a nemůže bez vystoupení měnit směr jízdy. Zřejmě kvůli bezpečnosti...?

Galerie Edwynn Houk Gallery je větší místnost, ve které bylo aktuálně cca 14 fotografií od Lally Essaydi. Ano, není to moc, ale mně prostě baví objevovat tato zapadlá a skromná místa, navíc vstup zdarma... Na fotografiích byl jako opakující se motiv zobrazení ženy doma, přičemž tělo má popsané arabským písmem. V doprovodném textu jsem se dočetl, že autorka tak chce dát do kontrastu tradiční islámskou roli ženy doma s kaligrafickým uměním vyhrazeným mužům. Protože jsem byl v galerii zcela sám, narychlo jsem udělal aspoň jeden její snímek.

 

Z Edwynn Houk Gallery jsem zamířil do Fuller Building, kde se v osmém patře nachází Howard Greenberg Gallery. I zde se jedná o malou galerií, v podstatě jedna větší místnost a jeden malý pokoj. Ve větší místnosti byly různé fotografie, např. trilogie mořských vln, trilogie modrých ptáků, byl to v podstatě neuspořádaný mix. V malé místnosti již měly fotografie totéž téma, a to portréty různých známých osobností, např. prince Charlese, herců Christophera Plummera, Iana McKellena či Jodie Foster apod. V galerii zrovna probíhaly nějaké práce, tak jsem bohužel nemohl fotku udělat, respektive jen jsem narychlo vyfotil z okna pohled do ulice.

 

Když jsem vyšel před Fuller Building, přemýšlel jsem, co dál. Bylo krátce po 14. hodině a na návrat do hotelu bylo ještě příliš brzy. Rozhodl jsem se proto znovu zajít do obchodu s komiksy, kam to bylo asi 15 ulic. Nikam jsem nespěchal, vzal jsem to jako procházku, během které jsem si jen tak mobilem zkusil udělat pár fotek. Většinu cesty jsem šel po slavné 5. Avenue, na jejímž horním konci u Central Parku jsou obchody se slavnými značkami jako např. Saint Laurent, Tiffany, Bergdorf Goodman aj. Ulice byly plné lidí, ale zas to nebyly žádné davy. Cestou mi přišlo, že když jsou o New Yorku nějaké dokumenty, fakt tu zdejší atmosféru správně zachycují - lidé si jdou za svými cíli, jako mravenečci si nesou něco odněkud někam, těsně a kolikrát na poslední chvíli se vzájemně vyhýbají, na přechodech namísto podle semaforů se řídí skutečným provozem, prostě je to tu jedno velké hemžení, tedy pokud se někdo nerozhodne dát si na ulici šlofíka. A to jsem ani nemusel na Times Square.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I proto jsem namísto přes Times Square šel do obchodu s komiksy přes Brant Park a už tam to stočil na 40. ulici. Ten obchod je pro mne prostě ráj. Zase jsem se tam zasekl na hodinu, tam je prostě komiksů a komiksů, to ani není možné, kolik toho vychází. A není možné odolat, takže jsem opět odcházel s plnějším batohem. Teď už si ale musím dát stopku, abych nepřesáhl váhu batohu do letadla.

 

Někdy po 16. hodině jsem z obchodu zašel asi o sto metrů dál na 8. avenue, kde se nachází rychlé občerstvení Jollibee. I na ně jsem měl tip z YouTube kanálu. Koupil jsem si tři kousky kuřete s rýží a kuřecí omáčkou. Při čekání jsem si všiml, že nějaká šéfka tam měří čas, jak rychle zaměstnanci vyřizují objednávky - holt, ne všechno tu bude taková pohoda. Každopádně s jídlem jsem upaloval na pokoj, tam si je v klidu vychutnat. Jenže zase než se člověk z centra dostane na hotel, zabere to nějaký čas. Ne že by mi nejely spoje, všude jsem čekal maximálně 5 minut, ale nejúmornější je přechod z linky 1 na linku Q či F, kdy jde člověk podzemím snad dva bloky, proplétá se mezi dalšími cestujícími... K tomu jsem dorazil na 21st Queensbridge asi minutu či dvě poté, co odjel autobus. Takže jsem musel na hotel pěšky. Vím, že nějakých 700 metrů není žádná tragédie, ale už jsem byl nějak utahaný, že jsem fakt počítal každý metr a těšil se na pořádnou sprchu a hlavně konečně se najíst.

 

 

 

Teď je půl sedmé. Jsem po jídle (to kuře bylo luxus, zvláště ta kuřecí omáčka!), dopisuji dnešní zápis a za chvíli se pustím do úpravy fotek. Zítra mne čeká poslední den na Columbia University. Dopoledne mám volné, ale někdy od 14. hodiny mám až tak do půl páté program, takže hádám, že když se dostanu na hotel v šest, bude to úspěch.

Za dnešek ujito 8,4 km