Pátek 22. dubna

Vlastně dnes ani nevím, v kolik jsem se probudil. Mohlo být asi něco před šestou. Z hotelu jsem odcházel v 9.00, ale protože zrovna nic nejelo, vzal jsem to na metro pěšky. Protože jsem měl program na univerzitě až odpoledne, chtěl jsem volné dopoledne využít k návštěvě dvou malých galerií ve čtvrti Chelsea.

Linkou F jsem sjel na 23. ulici, odkud jsem se dal k 10. avenue. Cestou jsem míjel často cihlovou zástávbu Chelsea, kterou místy přerušuji malé parky, obvykle vybavené různými prolízačkami pro děti. Protože se oproti předchozím dnům více oteplilo a na místo jsem dorazil asi o dvacet minut dříve, díval jsem se, zdali se nedá do parků vejít a na chvíli se tam posadit. Přitom jsem v jedné ulici narazil na oznámení o zákazu parkování po dobu nadcházejícího natáčení seriálu Gossip Girl (neznám, prý snad nějaká teenagerská věc). Jak jsem cestou ulicí míjel různé parčíky mezi domy, stále jsem viděl jen oplocené a nikde žádný vstup. Až asi čtvrtý byl přímo přístupný z ulice, tak jsem do něj vešel a na chvíli se v něm posadil na lavičku

 

 

 

 

Kolem desáté jsem se zvedl a vydal k první galerii Yossi Milo Gallery. Cestou jsem si nemohl nevšimnout malé zahrádky. Příjemně mne překvapilo, že takto v centru Manhattanu mezi vysokými domy je najednou kousek obyčejné zahrádky se zasazenou zeleninou.

 

Krátce po desáté jsem vešel do galerie Yossi Milo Gallery. Opět se jednalo o malou galerii o dvou místnostech, a opět vstup zdarma. Zmiňuji ten vstup zdarma, že mne stále nepřestává překvapovat, že tady, kde se za vše musí platit, jsou tyto výjimky.

V galerii byla právě výstava Camerona Welche. Jednalo se o mozaikové obrazy michající obrázky kostlivců, lidí, různých předmětů. Fakt nevím, co si o tom myslet, ale líbilo se mi to, zvláště když člověk hned napoprvé si nevšimne různých skrytých detailů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z této galerie jsem pak zamířil na 22. ulici do Yancey Richardson Gallery. Přitom jsem si jen zcela náhodou všiml galerie Tagliatella. Ve dvou patrech opět s nijak velkými místnostmi bylo zejména moderní umění. Nebyl jsem si jistý možnosti fotit a v obou patrech byly zaměstnankyně, tak jsem jen narychlo chvíli o samotě vyfotil růžovou chodbu do druhého patra a dva obrázky. Jinak zde byly číslované kopie obrazů Andyho Warholy či Keitha Harringa. Nezaznamenal jsem si jméno dalšího umělce, ale pracoval s obrázky Simpsonů, např. obrázek plný donutů, mezi nimiž malý kousek místa a v něm oči, nos a kousek úst Homera Simpsona. Jinak i do této galerie byl vstup zdarma.

 

 

 

 

 

Poté jsem už konečně došel do Yancey Richardson Gallery, kde byla výstava fotografií Johna Divoly. Jednalo se především o fotokoláže rozpadajícího se interiéru s výhledem z okna nejčastěji na moře. Upřímně, toto mne tak nezaujalo, jako předchozí.

 

 

 

Když jsem opustil galerii, měl jsem ještě čas, tak jsem se rozhodl vzít to po západním pobřeží Manhattanu směrem k jeho jihu. Je tam dlouhá promenáda spojená s mnoha moly, které se využívají částečně pro lodě, ale zejména pro volnočasové aktivity Newyorčanů. Hned kousek od 22. ulice byl komplex čtyř zastřešených mol sloužících jako sportovní haly a k ním náležící parkoviště. Mezi některými byly velké fotografie upomínající na historii New Yorku, třeba tam byla fotografie z června 1945 zaznamenávající návrat vojáků z druhé světové války.

 

 

 

 

 

Když jsem čtveřicích spojených mol prošel byla přede mnou dlouhá otevřená promenáda, ze kterém v jednom místě se dalo jít na uměle vytvořený poloostrov s chodníčky v menším kopcovitém terénu, skoro to vypadalo jako Tolkienův Kraj. Krátce jsem se tu zastavil, než jsem pokračoval dál.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Takto jsem došel k Christopher Street. Viděl jsem, že časově to až k South Ferry nedám, tak jsem se vydal po Christopher Street k metru. Protože byl čas oběda a cestou jsem narazil na pizzerii, koupil jsem si pizzu se špenátem a mořskými plody. Vrátil jsem se s ní na promenádu, v klidu si tam sednout na lavičku a najíst se. Chvíli jsem tam poseděl a pak ještě zašel na jedno nedaleké molo upravené v malý park.

 

 

 

Cestou na metro jsem procházel původní newyorskou čtvrtí, ve které bylo mnoho starších domů. Dokonce jsem i minul ulici Bedford, kde jsem před lety byl a po které bych o kousek dál narazil na dům, který figuroval jako bydliště postav ze seriálu Přátelé.

 

 

 

 

 

 

 

 

Došel jsem nakonec na stanici linky 1, kterou jsem jel na univerzitu. Zde jsem se zastavil za Anne vyzvednout si potvrzení o návštěvě a poté jsem již šel na poslední schůzku s Jonathanem a Jeremiashem. Předmětem schůzky byla jejich podpora v oblasti vzdělávání. Jeremiash působí jako vedoucí oddělení Digitalization Scholarship a z jednání s ním jsem vyrozuměl, že univerzita se snaží akademikům i studentům poskytnout různou softwarovou podporu, např. GIS pro mapování, Zotero pro citování. Google aplikace, statistické programy apod. Dostupnost aplikací záleží na licenčních a finančních podmínkách, kdy některé aplikace jsou dostupné ze všech univerzitních počítačů a některé jen z těch, kde je lze vzhledem k oboru uživatelů využívat nejvíce. Filozofií univerzity je rovněž z úsporných důvodů preferovat open source nástroje. V oblasti informačního vzdělávání kromě klasických témat jako vyhledávání v databázích či citování se knihovny snaží zajistit alespoň základní informační podporu k nabízeným aplikacím (např. zmíněný GIS, Zotero). V rámci svých dovedností uživatelům poradí, ale pro složitější dotazy odkážou na povolanější osoby na univerzitě. V neposlední řadě na univerzitě funguje tzv. Writing Center, které pomáhá studentům či akademikům s psaním odborných textů. Pomoc spočívá v osvětě, jak formulovat výzkumnou otázku, jak k ní efektivně nalézt sekundární informační zdroje a jak stylizovat odborný text. V žádném případě centrum se studenty práce nepíše, ale snaží se jim být pomocníkem. Pro tyto účely je součástí centra dvanáct starších studentů, kteří formou placené brigády jsou kterémukoliv studentovi k dispozici jako peer pomocníci.

 

 

Po skončení schůzky bylo již cca 16.00, což byl tak akorát čas jet na hotel. Cestou jsem se zastavil v obchodě a znovu si koupil to výborné hovězí. Dnes jsem k tomu vzal rýži, která byla v obchodě označena jako black and white a ze které se vyklubala rýže se skořicí. Bylo to pro mne neobvyklé, aroma skořice bylo intenzivní. Ale nebylo to špatné, ale jen hrozně suché a k masu tentokrát bylo omáčky pomálu. Každopádně jsem nyní již po večeři a stejně jako včera mi tu v televize hraje Právo a pořádek, původní staré díly z devadesátek, ještě s postavou Michaela Logana hraného Chrisem Nothem. Zítra vstávám brzy, abych už ideálně v osm byl na jihu Manhattanu a koupil si lístky na Ellis Island. Uvidím, jak dlouho se tam zdržím a co pak.

Dnes ujito 11,25 km.