27. dubna

Bohužel v noci jsem moc nespal a už ve tři jsem byl vzhůru. Rozhodl jsem se proto vzít to dnes maximálně relaxačně. V plánu jsem měl navštívit muzeum Society of Illustrators a pak případně New Museum a jedno knihkupectví, kde se chci podívat po jedné knize fotografií, o které jsem se dozvěděl včera v MoMA. Protože muzeum ilustrátorů otevírá až v 11, vyšel jsem z hotelu krátce před desátou. Před nástupem do metra jsem si kontroloval kredit a vyhazoval něco do koše a tak jsem se trochu zdržel, když najednou jede metro. Tak jsem po jezdících schodech to vzal svižně, když za sebou slyším nějaký křik. Už ve mne hrklo, že mi něco vypadlo z kapsy něco tak a je to na mne, ale to jen nějaký maník za mnou volal na cestující uvnitř kvůli přidržení dveří.

K muzeu jsem to měl jen dvě zastávky metrem, takže jsem tam dorazil zhruba ve čtvrt na jedenáct. Čekání jsem si zkrátil krátkou procházkou do nedalekého Central Parku. Přitom jsem konečně zjistil, kde se nachází zdejší zoo. Oproti té v Bronxu je už z mapy jasné, že je menší. Napadlo mne ale, že to bude výborný relax program na pátek, kdy mám jít na hokej. Mám to sem kousek, tak půjdu hned ráno, pak si hodím věci na hotel a půjdu na hokej. Takže jsem si aspoň omrkl, co je tu k vidění, jak je to se vstupným a do jedenácti si sedl v parku na lavičku a odpočíval.

 

 

 

 

 

Před jedenáctou jsem se konečně vydal k muzeu a právě otevírali. Vstupenku jsem měl již zakoupenu předtím, tak jsem byl hned odbaven a mohl jsem dovnitř. Říkám tomu muzeum, ale je to vlastně normální dům s podzemím, přízemím a dvěma nadzemními patry používanými pro výstavy, z toho jedno patro i jako kavárna. V přízemí se nachází pokladna a malý obchůdek. Od ní jsem šel do místnosti v přízemí a pak do podzemí, kde právě probíhá každoroční výstava nových prací autorů z celého světa, z nichž některé Society of Illustrators ocení zlatou, stříbrnou a bronzovou medailí. No co mám povídat, byla tam fůra obrázků, která se mi líbila, tak jsem fotil o sto šest.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V prvním patře pak byla výstava německého kreslíře Erica Godala, který měl blízko i k naší zemí. V polovině 30. let byl totiž za své karikutary Hitlera a jeho nohsledů pronásledován a utekl do Československa. Zde nějakou dobu zůstal, než i odtud musel utéct a zakotvil nakonec do konce války v USA. Zde svými obrázky se snažil upozornit na nutnost pomoci nejen pronásledovaným židům, ale všem perzekuovaným nacistickým režimem (ostatně v jednom obrázku byly české země spolu s polskými coby spálená místa, odkud právě odchází Němec). Člověka chvílemi až zamrazilo, že s ohledem na dění Ukrajině je lidstvo s ochotou pomáhat včas neponaučitelné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V prvním patře pak byla výstava německého kreslíře Erica Godala, který měl blízko i k naší zemí. V polovině 30. let byl totiž za své karikutary Hitlera a jeho nohsledů pronásledován a utekl do Československa. Zde nějakou dobu zůstal, než i odtud musel utéct a zakotvil nakonec do konce války v USA. Zde svými obrázky se snažil upozornit na nutnost pomoci nejen pronásledovaným židům, ale všem perzekuovaným nacistickým režimem (ostatně v jednom obrázku byly české země spolu s polskými coby spálená místa, odkud právě odchází Němec). Člověka chvílemi až zamrazilo, že s ohledem na dění Ukrajině je lidstvo s ochotou pomáhat včas neponaučitelné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V neposlední řadě i zdi kolem schodišť spojujících jednotlivá patra jsou posety obrázky, v tomto případě výběrem z vlastní kolekce Society of Illustrators.

 

 

 

Z muzea ilustrátorů jsem se vydal do New Museum. Linkou F jsem sjel na jih Manhattanu, kde se toto pro mne zatím neznámé muzeum nachází. Aktuálně tam probíhá výstava Faith Ringgoldové s názvem American People. Na výstavě byly zejména její práce vypadající jako deky na postel. Hlavním tématem jejích obrazů bylo postavení Afroameričanů v Americe. Součástí výstavy bylo i představení jejích aktivit v oblasti zlepšení postavení ženských výtvarnic v umění. Zejména tam byly ukázky jejích dopisů do MoMA apelujících na poskytnutí většího prostoru i jim. Pokud jsem si dobře zapamatoval ten letopočet, tak Ringgoldová si udělala statistiku vystavujících v MoMA podle pohlaví a rasy. Vyplynulo z ní, že mezi vystavujícími zcela jasně dominují muži, zatímco ženy jen okrajově, Afroameričanky výjimečně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když jsem opustil New Museum, vydal jsem se po ulici Bowery směrem ke 14. ulici, kde se nachází knihkupectví Strand Book Store. Chtěl jsem se tam podívat po jedné knize fotografií, ale bohužel ji tam neměli.

 

 

 

 

 

 

 

Oproti svému předsevzetí vzít to dnes relaxačně jsem do toho zase spadl. Ze Strand Book Store jsem vyšel tak o půl čtvrté. Říkám si, že jet na hotel je ještě brzy, tak jsem se rozjel ještě do jednoho obchodu. A už to začalo. Člověk musí přestupovat, mezi stanicemi začne nabírat metry navíc, pak ten obchod chvílu hledá a už to byl metr k metru. Najednou se dívám a je skoro půl páté. Tak jdu pěšky na linku F a shodou okolností kolem Madisan Square Garden. Tak jsem si hned všímal, kudy na metro, ať v pátek po zápase nebloudím a jdu na jistotu. No a hned to bylo jít další dva bloky, každopádně měl jsem štěstí a linka F brzy přijela. No a jak jsem tak jel, najednou nějaké hlášení. Měl jsem sluchátka, tak jsem mu nevěnoval pozornost. A když se po chvíli podívám na stropě na seznam zastávek, vidím, že mou 21st Queensbridge metro objíždí. Asi tam byla nějaká výluka. Tak jsem hned začal v mobilu hledat cestu odtam, kam nakonec metro jede. Tehdy je škoda, že mi tu nefungují mobilní data. Jsem tak pokaždé odkázán na internet na zastávkách metra. Vždycky se při zastavení stihnu tak tak připojit, otevřít stránku a pak už pro případnou další aktualizaci musím čekat na další zastávku, kde se opět připojím. Každopádně se mi i tak podařilo zjistit, že když vystoupím na Court Square, za sedm minut by mi tam měl jet autobus Q69, který mne aspoň trochu přiblíží k hotelu. A také se tak stalo. Ještě jsem si cestou i stihl vystoupit, koupit na večeři kuřecí křídla s hranolky a něco k pití.

 

 

 

 

Na pokoj jsem dorazil před půl šestou. Dal jsem rychle sprchu, najedl jsem se a teď při psaní deníku se dívám na Anděla na horách a poslouchám, jak venku kvílí vítr. Ráno i teď je tentokrát mimořádně silný, alespoň tady nahoře v 9. patře, kde mám pokoj.

Za dnešek ujito téměř 9 km.