Středa 17. srpna

Tak zase na cestě. Ale tentokrát ne sám, se mnou se na trasu Washington - Philadelphia - New York přidal i synovec David.

Včerejšek byl ve znamení dobalování, kdy jsem váhal, zdali si vzít menší kufr na palubu letadla, nebo velký do podpalubí. V médiích jsou totiž stále zprávy o problémech s odbavením v důsledku postcovidového snížení počtu letištního personálu. Přece jen v dubnu nebyl takový provoz na letišti jako nyní v době dovolených. Nakonec jsem se ale rozhodl risknout a vzít velký, ono to nějak dopadne.

 

Cestu jsme zahájili přesunem do Vídně, kde přespíme. Tak jako v dubnu, i dnes měl vlak z Prahy zpoždění, tentokrát něco přes půl hodiny. No nic příjemného v dnešním vedru, ale na nástupišti ve stínu se to jakžtakž dalo vydržet.

Po příjezdu do Vídně jsme zamířili na autobus 13A a jeli jím na konečnou, odkud to bylo dvě zastávky šalinou na hotel. Jakmile jsme se ubytovali, zamířili jsme do nedalekého Mekáče na pozdní oběd. Volili jsme tuto nutričně nezdravou stravu proto, že to bylo nejblíže a chtěli jsme mít co nejvíce času na návštěvu Grinzigu. Jedná se o vídeňskou čtvrť, která si stále udržuje takový ten původní rakouský nádech starobylých domků.

 

Cesta tam nebyla zrovna nejpříjemnější, protože jako na potvoru jely zrovna jen tramvaje bez klimatizace. Po asi půl hodině jsme tam krátce před půl patou přijeli. Zvolna jsme se vydali do kopce na konec ulice s těmi hezkými domky a udělali takový okruh. No je to tak zvolna procházka na půl hodiny. Nechtělo se mi běhat někde po rozpáleném centru a tady to byla hezká a klidná čtvrť, slabě tam i profukovalo.

 

 

 

 

Cestou zpět na šalinu jsme se stavili ve Sparu koupit si něco na večeři a ranní snídani. Pak už jsme jeli zpět na Schottentor, kde jsme přestoupili na linku 44 a dojeli jí zpět na hotel. Na hotelu jsme se připravili na zítřek, konkrétně do malého batohu si nachystali nezbytné věci a vše tak, abychom na bezpečnostní kontrole jen rychle vytahali elektroniku a mohli projít. Také jsme si chystali listiny potřebné pro vstup do USA, konkrétně potvrzení o vakcinaci, ESTA a nově i nějaký formulář proklamující, že jsem očkován. Zde ve mně hrklo, protože jsem nemohl najít Davidův, ale nakonec se ukázalo, že byl ve sloze s jízdenkou vídeňské MHD, kterou jsem mu dal ve vlaku při cestě z Brna.

Nyní je krátce po sedmé večer. Odpočíváme, v deset zhasneme a jdeme spát, protože ráno to bude brzké vstávání před pátou.

Za dnešek ujito 4,19 km.