Pátek 19. srpna

4.43

Jsem vzhůru asi od půl třetí. Nakonec jsem včera usnul kolem půl deváté, takže jsem naspal cca 6 hodin, což je oproti dubnovým 3 hodinám při první noci zlepšení. Ale tak prostě už ten první den bývá. Snažil jsem se sice usnout, nešlo to. Teď už jsem to vzdal, David se před chvílí taky probudil, tak se tu probírám...

Dnes nás čeká procházka po parku před bílým domem, kde jsou památníky druhé světové války, válek v Korei a Vietnamu apod. Vzhledem k dalšímu programu, kterým je návštěva muzea holokaustu a muzea indiánů máme naplánováno vyjít krátce před sedmou hodinou. Ano, je to brzy, ale zase když stejně nemůžeme spát... Aspoň nepůjdeme v takovém horku, aktuálně tu bývají třicítky.

7.15

Jsme v jiném hotelu. Co se stalo? Už od půl třetí jsem měl pocit, jakobych sem tam slyšel nějaké zaškrabání. Prvně jsem myslel, že je to zvenku, ale když se někdy kolem páté David probudil a rozsvítili jsme, zahlédl jsem v rohu pokoje myš. "Myš!" zvolal jsem a po chvíli ji zahlédl i David. Ihned jsem šel na recepci to oznámit. Tam podřimující mladík se omluvil za vzniklé potíže s tím, že on je jen dozor a že v sedm má dojít klasický recepční, který to se mnou bude řešit. No jo, jenže v hlavě už nám to šrotovalo a fakt jsem měl dilema - požádat o změnu pokoje nebo stornovat pobyt a jít jinam. Začal jsem se dívat přes Booking.com na původně zvažovaný hotel a na hotel, co je skoro vedle toho nynějšího. No fakt mi to furt v hlavě vrtalo a pak jsem se prostě rozhodl, že než mít zbytek pobytu ve Washingtonu ten divný pocit, jestli i nový pokoj nebude problémový, že půjdeme jinam. David byl taky pro, tak jsme rychle zaběhli do toho nedalekého hotelu, jestli mají volný pokoj. Už z designu recepce bylo jasné, že toto bude zcela jistě bezproblémový hotel. Slovo dalo slovo, recepční nám potvrdil, že má volný pokoj, my jej zarezervovali a šli do too původního pro věci. Na jeho recepci mezitím již byla řádná recepční, se kterou jsem projednal storno pokoje a refundaci. No a pak jsme už upalovali na nový hotel, který je moderní a opravdu tu nemáme pocit, že by nám tu mělo něco pobíhat.

Po tomto extempore jsme vyrazili na metro směr National Mall. Zatímco včera bylo jen teplo, dnes se přidala i vlhkost a procházka kolem Nationalo Mallu mi bohužel nebyla nijak přítomná a těšil jsem se na klimatizované prostory. Prošli jsme postupně kolem Washington Monument a památníků válek druhé světové, vietnamské a korejské. Mezi tím vietnamským a korejským jsme zašli i do Lincolnova památníku. Udělali jsme tak kolečko, které jsme zakončili u Muzea holokaustu.

Na otevření muzea jsme čekali asi půl hodiny, ale rychle to uteklo. Ačkoliv jsem před lety v muzeu byl, nijak jeho další návštěvy nelituji, protože část expozice byla obměněna. Z pietních důvodů jsem žádné fotografie nedělal, takže nezbývá než jen takto popis: Hlavní expozice je koncipována jako dějiný vývoj od vzestupu Hitlera k moci přes jeho okupace území a postupnou likvidaci židů až k ukončení války a nastínění dalších osudů přeživších. Tento hlavní motiv expozice mi již byl znám, ale novým v něm pro mne byla část různých projevech odporu proti nacistům či jak se USA stavěly k tehdejší situaci.

Z muzea holokaustu jsme se vydali do Muzea amerických indiánů. Tam jsme zašli na oběd, ke kterému jsem si dal bizoní burger.

Poté jsme vyjeli výtahem do posledního patra a vydali se po expozici. V horním patře jsem si znovu prošel stálou část o různých kmenech indiánů a když jsem se dostal k nové expozici o zabírání životního prostoru indiánů Spojenými státy americkými, volá mi David, že už vše prošel. No vzal to skutečně svižným tempem, takže byla otázka, co dál.

Protože jsem v muzeu indiánů nebyl poprvé, tak jsem zbytek oželel a doprovodil ho do nedalékého muzea asijského umění. Zejména se jednalo o užité umění z Indie, islámských zemí, Číny, Koreje a Japonska. Pár věcí jsem si vyfotil, zejména kresby.

Když jsme měli muzeum projité, bylo již po půl paté. Protože jsme běhali od rána a bylo to děsné vlhko, vydali jsme se na pokoj. Cestou jsme si koupili něco k večeři a pití. Nyní je 19.15 a už ležíme a odpočíváme...

Za dnešek ujito 14,91 km.


Předchozí strana strana        Úvodní strana strana        Následující strana