Sobota 20. srpna

Dnešek byl plný spontánních rozhodnutí. Nejdříve podle plánu jsme se ráno po osmé vydali do Vojenského muzea amerického námořnictva. Oproti předpokládané cestě metrem a pak asi kilometr a půl pěšky jsem kvůli zdejšímu vedru a vysoké vlhkosti začal lavírovat s myšlenkou jet tam autobusem. Ten totiž měl stavět hned u vstupu. Do autobusu se mi prve nechtělo, protože s ním tu nemám zkušenosti, ale protože tentokrát mi na mobilu jede americká SIM karta včetně wifi a tedy Google mapy cestu jistily, vystoupili jsme z metra na Metro Centre a jeli linkou P6 k návštěvnickému centru muzea. Když jsme tam přijeli a vstoupili do areálu, z vrátnice vystoupil oficír a musím podotknout, že velmi přívětivě se nás zeptal na důvod přichodu a po naší odpovědi nám sdělil, že je centrum zavřeno a návštěva je umožněna jen těm, kteří se předem telefonicky ohlásili. Takže bohužel tato část dnešního programu padla.

Vrátili jsme se tedy na autobus a rozhodli se, že po plánované návštěvě Capitolu a Bílého domu zajdeme do Národního přírodovědného muzea. Podle Google map měly ke Capitolu jet obě linky autobusu, jehož zastávka stála naproti návštěvnickému centru námořního muzea. Vydali jsme se tedy na zastávku, kde mi Google mapy avizovaly příjezd linky 92 (nebo 96? to je fuk) za tři minuty. A opravdu za tři minuty přijel autobus, ale neměl číslo, jen mu na čele svítilo Union Station. Přesto jsme do něj nastoupili, protože i kdyby, Union Station mi je díky autobusovému nádraží známo a tedy autobus tak jako tak nás měl dopravit někam, kde to znám. Autobus jel přesně po trase té linky 92 nebo 96, jen namísto námi plánované zastávky zastavil až tak o půl kilometru dál. Tehdy mi došlo, že to přece jen byla nějaká jiná linka. Buď jak buď, tato zajížďka ničemu nevadila, protože jsme se aspoň prošli klidnou ulicí plnou rodinných domků nalepených jeden na druhý. Nic jsem si tam nefotil, byly to typické americké domky buď z cihel nebo prken. U dvou jsem si všiml vyvěšené ukrajinské vlajky, v jednom případrě u ní byl i nápis "Stojíme při Ukrajině".

Došli jsme zvolna na zastávku, kde jsme původně chtěli vystoupit. Asi za pět minut přijel autobus, který nás měl dovézt ke Capitolu. Když jsme u něj vystoupili, uvědomil jsem si, že hned vedle zastávky je Kongresová knihovna. Ačkoliv jsme ji neměli v plánu navštívit, měli jsme kvůli zrušené návštěvě námořnického muzea čas. Rychle jsem na mobilu zarezervoval vstupenky do knihovny. Volné lístky měli až na jedenáctou hodinu. Necelou hodinu jsme využili právě k návštěvě Capitolu, respektive jeho prohlídce zvenku. Pomalu jsme jej obešli a udělali pár fotek. Bohužel Capitol je aktuálně rekonstruován ze strany směrem k Washington Monument, tak jsme si jej vyfotili jen zezadu.

 

 

 

Do Kongresové knihovny jsem vstupoval se smíšenými pocity. Před deseti lety mne zklamalo, že nás zavedli jen na galerii, ze které jsme mohli bez možnosti fotit nakouknout do hlavní studovny a nic víc. Jaké tak bylo pro mne překvapení, že tentokrát byla návštěva nejen bez průvodce a tedy jsme mohli do vyhrazených prostor jít sami svým tempem, ale že se mohlo fotit bez blesku včetně zmíněné studovny. Takže tentokrát jsem byl z návštěvy nadšen. Také se mi líbilo, že v některých prostorách byly drobné expozice, např. dokumenty k Watergate či výstava fotografií z knihovních kolekcí nebo možnost vidět knihovnu amerického prezidenta Thomase Jeffersona. V knihovně jsme byli něco přes hodinu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z knihovny jsme zamířili zpět na autobusovou zastávku, kam nám asi za pět minut přijel autobus. Tím jsme již měli naplánováno jet do přírodovědného muzea, po jehož návštěvě jsme plánovali jít podívat se na Bílý dům a pak již na hotel. Autobus za chvíli skutečně přijel, ovšem oproti plánu vystoupit ulici nad přírodovědným muzeem jsme vystoupili o zastávku dříve. Když jsem sledoval cestu na Google mapách, přišlo mi, že o zastávku dřív by to nakonec mohlo být do muzea blíž. Tato spontánní změna vedla nakonec k tomu, že jsme vlastně vystoupili před památníkem amerického námořnictva. Všiml jsem si, že je u něj nějaké návštěvnické centrum. Nakoukli jsme tam a už od recepce nás vítal oficír a vybídl nás jít dál do suterénu. V něm byla malá výstava o americkém námořnictvu, zejména to byla pocta zasloužilým či významným vojákům. Byla tam kupříkladu zeď s plaketami různých osobností, které dostaly ocenění od námořnictva. Byly tam jak různí politici včetně přezidentů Kennedyho, Nixona, Cartera či Bushe staršího, tak i třeba různí herci, kteří sloužili zejména za druhé světové války, např. Bob Hope, Jeff Bridges aj.

Z námořnického centra jsme se konečně vydali do přírodovědného muzea. Po příchodu jsme zašli do tamější kafetérie na oběd. Dal jsem si hamburger a těstoviny se sýrem. Z těch jsem snědl jen část, zbytek šel do krabičky na večeři.

 

V muzeu jsem postupně prošel všechny jeho sekce. Nejdéle jsem se zdržel v těch o vývoji Země kvůli množství skeletů dinosaurů a lidstva. K mému překvapení se mi také líbila mineralogická sekce. Nevím proč, třeba ve Vídni mi to přijde nudné, kámen vedle kamenu, ale tady prostě to bylo jiné, neumím vysvětlit proč... Jinak v muzeu mne pobavilo, když v malém sále promítali film o evoluci lidstva a uprostřed míst k sezení byla socha lidoopa.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V pět odpoledne jsme muzeum opustili a zamířili na metro. Už mne od toho stání a popocházení notně bolela záda a těšil jsem se, jak se natáhnu. Naštěstí nám metro jelo za pár minut a při přestupu na Metro Centre jsme doběhli další. Takže jsme do dvaceti minut byli na hotelu. Až tady nám došlo, že jsme zapomněli na Bílý dům. No já ho viděl a Davida nakonec zas tak nezajímá, takže se nic hrozného nestalo, že jsme ho minuli.

Teď už jsem po večeři, ke které jsem si dal zbytek těch těstovin. Dnes bych se rád konečně zbavil jet lagu a vyspal se déle než jen do cca půlo třetí. Uvidíme.

Dnes ujito 9,74 km.