Neděle 21. srpna

Kdyby mi dnes ráno někdo řekl, že to všechno tak krásně klapne, tak bych mu nevěřil. Totiž dnešní výlet byl tím pro mne nejnejistějším. Plánovali jsme jet do Národního muzea armády Spojených států amerických, který se již nachází mimo Washington ve Fort Belvoir, stát Virginia. Cesta tam znamenala několik přestupů a jízdu nějakou mimoměstskou linkou, asi jako kdybych jel z Brna do Znojma či tak. Do toho se ještě ukázalo, že žlutá linka metra dnes nejede kvůli přípravám na nějaké práce na její trati. Takže před pár měsící dokonale naplánovaná cesta padla a najednou jsem musel řešit spoje různými autobusy.

První zádrhel ve Washingtonu je, že v neděli jezdí metro až od zhruba půl osmé. Z hotelu jsme tak museli na autobus, kterým jsme se přiblížili k modré lince, která již směřovala na jih Washingtonu. Autobusem jsme dojeli na stanici modré linky, která ještě byla zavřená, ale včas ji otevřeli. Metrem jsme projeli kolem Pentagonu i hřbitova, kde je pochován JFK, a dojeli na stanici Braddock Road. Zde jsme přestoupili na autobus 10A, kterým jsme měli dojet někam před nějaký obchoďák, kde se mělo přestoupit na linku 171 jedoucí již k muzeu. Linka 10A přijela sice s předstihem, ale její řidiči se zrovna střídali, takže nabrala zpoždění. A to byl problém, protože na přestup na 171 mělo být pět minut a protože tady je zcela běžné, že autobus ne že přijede pozdě, ale že kolikrát přijede dřív. Takže jsem trnul, jestli takto dřív nepojede i linka 171, neboť jinak by to znamenalo půl hodiny čekání. No a dojedeme linkou 10A na přestupní stanici, když mi Google mapy ukazují, že linka 171 již odjela. Ptám se Davida, jestli ji viděl v protisměru jet a on ne. Což bylo divné. A pak se stal zázrak - linka 171 přijížděla. Takže cesta do muzea naprosto dokonale klapla.

Když jsme po dvou hodinách cestování dorazili k muzeu, překvapilo nás, že nikde nebyla ani noha. Přitom již bylo po deváté hodině a muzeum otevvírá v devět. Američané si evidentně dávali načas, protože už za hodinu se muzeum trochu zaplnilo, ale rozhodně to nebyly davy - přece jen je muzeum z ruky.

Samotné muzeum je v podstatě tvořeno jednou velkou vstupní halou, ve které kromě recepce v podstatě nic není a která má dvě boční křídla. V jedom jsou jednotlivé expozice popisující vývoj americké armády a její účast v nejvýznamnějších konfliktec jako občanská válka, obě světové války, války v Koreji a Vietnamu a konečně i v Iráku či Afghánistánu. Všechny ty konflikty jsou natolik známé, že nemá smysl je zde nějak podrobně popisovat. I proto jsem nepořizoval moc fotografií a spíš sem tam jsem si vyfotil nějakou zajímavost či velké objekty jako například tanky.

V poledne jsme zašli na oběd, ke kterému jsem si dal něco jako Philly cheesteak s chipsy, které jsem si dal do krabičky na večeři.

Po obědě jsem dokončil prohlídku výstavy věnované první světové válce. Ta mne zejména zajímala vzhledem k účasti mého pradědečka na její východní frontě. Bohužel výstava byla - zřejmě s ohledem na kratší účast USA v první světové - vcelku chudá, zcela nesrovnatelná s výstavou ve Vídni. To však nijak nemění nic na tom, že jinak to je zajímavé muzeum, ve kterém mne nakonec nejvíce zaujaly expozice o účasti americké armády na konfliktech po roce 1989.

Krátce před půl druhou jsme měli muzeum projito. Podívali jsme se na Google mapy, kdy jede autobus zpět, a tím začala opět cesta, kde všechno klaplo. Zjistili jsme, že autobus měl před chvíl jet, ale že má sedm minut zpoždění. Tak jsme se rychlým krokem vydali na zastávku, kam asi tak po třech minutách přijela zpožděná linka 171. Tentokrát jsme s ní jeli až na konečnou, abychom zkusili, jestli přece jen žlutá linka pár stanic nejede. A jela, zrovna stála na nástupišti. Posunuli jsme se jí na stanici Braddock, kde nám do dvou minut přijela modrá linka již mířící do centra. V podstatě ve chvíli, kdy jsme seděli v metru, jsem věděl, že nakonec všechno to cestování klaplo. A protože jsme navíc přijížděli do centra Washingtonu před třetí hodinou, vydali jsme se ještě k Bílému domu. U jeho přední části je po nějaké střelbě před časem posunutý prostor, ze kterého se lidé mohou na budovu podívat. Zatímco zezadu se člověk dostane až k plotu a může si Bílý dům hezky vyfotit, přední strana s oválnou pracovnou je již kvůli zatarasám vzdálena.

Po prohlédnutí si Bílého domu jsme již zamířili na hotel. Cestou jsme si nakoupili a nyní již odpočíváme. Zítra nás totiž čeká opět ranní vstávání, neboť už v 6.40 máme nastupovat do autobusu směr Baltimore, do tamějšího akvária.

Dnes ujito 6,97 km.


Předchozí strana strana        Úvodní strana strana        Následující strana