Pondělí 22. srpna

Jediným bodem dnešního programu byla návštěva Národního akvária v Baltimore. Vstávali jsme už v pět hodin, abychom s rezervou dorazili na Union Station a tam v sedm hodin nastoupili do autobusu. Tím to byla z Washingtonu do Baltimore asi hodina cesty. Po příjezdu do Baltimore jsme díky fungujícímu internetu na mobilu bez potíží dojeli městskou hromadnou přímo před akvárium. Přijeli jsme asi čtvrt hodiny před otevřením, takže to krásně vyšlo.

Oproti předchozím mým návštěvám jsme tentokrát byli ochuzeni o delfíni show a tropický prales. Delfíni show byla zrušena a tropický prales je přestavovän. I tak ale bylo na co se dívat - stále jsou tu expozice australského pralesa, řada akvárií s nejrůznějšími živočichy či v přízemí obrovské akvárium s obří kostrou velryby visící nad ním. No prostě je to tu na celodenní relax.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Asi hodinu a půl po příchodu jsme zašli na tři cca desetiminutová filmová představení ve formátu 4D. Jednalo se postupně o krátké filmy o žralocích, delfínech a chobotnicích. Během přestavení na nás foukalo, stříkla voda apod., aby to umocnilo zážitek.

Po představeních jsme šli na oběd. Chvíli jsme v budově bloudili, než jsme zdejší bistro našli. Na oběd jsem si dál cheesburger pizzu, třetinu jsem si nechal na večeři.

 

Po obědě jsme pokračovali v prohlídce, každý sám dle svého zájmu. Zamířil jsem k delfínům a medúzám. U delfínů jsem se zrovna nachomýtl ke krmení, při kterém ošetřovatelky pro nás diváky vyzvali delfíny alespoň k pár kouskům jako skok do výšky, vyskočení na panel za ošetřovatelkou či jakoby běh po hladině na ocase.

Když krmení skončilo, vrátil jsem se ještě jednou do přízemí k velkému bazénu a chvíli se tam díval na rej ryb. Je to příjemný relax. Pak jsem vyjel do čtvrtého patra, kde začíná postupně klesající chodník lemovaný velkými akvárií. Zrovna tam byli potápěči a čistili stěny akvárií.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

To už se ale blížila šestnáctá hodina a raději s časovou rezervou jsme se vydali na autobusové nádraží. A jak se ta rezerva hodila. Nejdříve s asi pětiminutovým zpožděním přijela linka Orange. Tou jsme jeli asi 5 stanic před nějaké centrum, kde byla zastávka linky 73 jedoucí k nádraží. Čekáme tam asi dvacet minut a furt nic. Když už bylo skoro deset minut po čase odjezdu podle jízdního řádu, zeptal jsem se jedné slečny, co tam s námi stála, jestli neví o nějaké aplikaci na aktuální čas odjezdů. Slečna mi sice rychle řekla nějakou webovou stránku, ale zároveň zmínila, že tato linka mívá pořád nějaké zpoždění. Mrkl jsem proto na mapu a vida, že na nádraží je to necelá 1,5 míle, rozhodli jsme se jít pěšky. Sotva jsme přišli k prvnímu přechodu, vidím z boční ulice jet autobus 73. Prostě jel jiným směrem, než měl jet. Fakt nechápu. Buď jak buď, už jsme byli na cestě pěšky. Naštěstí se šlo pořád podél hlavní silnice v podstatě tovární čtvrtí, takže nikde ani živáčka. Asi po dvaceti minutách svižné chůze jsem v dali uviděl zastávku, ze které jsme ráno po příjezdu do Baltimore jeli k akváriu. To už jsem věděl, že v pohodě vše zvládneme. Dorazili jsme na autobusové nádraží asi půl hodiny před odjezdem.

Když jsem zahlédl přijet autobus a jít k němu mladý pár s dítětem, hned jsme k němu vyrazili. Sice jsem za sebou slyšel nějaký hluboký hlas, ale až venku jsem zjistil, že to na nás volal zřízenec, že máme čekat v řadě. Totiž zde je to tak, že na autobusovém nádraží jsou páskami vytvořené linie, do kterých se člověk postaví a kterými dojde k autobusu. Zde byly taky, ale na panelu odjezdů nebylo písmeno linie uvedeno a vida ten pár, myslel jsem, že tady je to jedno. Nebylo. Tak jsme se holt vrátili a ještě asi deset minut čekali, než si pan řidič odskočí a koupí kávu. Ale byl příjemný, v autobuse se bavil s nějakou paní - jak jsem vyrozuměl, jmenuje se John, respektive Johann, protože jeho rodiče byli z Německa, a jezdí linku mezi Washingtonem a New Yorkem a jednou spí ve Washingtonu, jindy ve Philadelphii nebo v New Yorku… Holt, řidič těžký život má…

Pět minut po šesté s desetiminutovým zpožděním jsme vyrazili směr Washington. Během cesty se spustil silný déšť, který vydržel až do Washingtonu. Tam jsme přijeli přesně v sedm večer. Po výstupu jsme neotáleli a ihned se vydali na metro, které nám naštěstí za tři minuty jelo. Stanici metra jsme opustili s deštníky, protože stále pršelo, byť již ne tak vydatně. Na pokoj jsme dorazili krátce před půl osmou. No oba toho za dnešek máme dost, takže už jen odpočíváme. Zítra balíme a přesunujeme se do FIladelfie.

Za dnešek ujito 10,48 km.