Úterý 23. srpna

Včera jsem odpadl krátce po deváté a spánkem spravedlivých spal až do téměř 5.45, kdy jsme měli budíček. Nijak jsme neotáleli, dobalili se, vyřešili jednu - diplomaticky řečeno - technickou komplikaci, o které se zde nebudu rozepisovat, ale mohu ji dávat mimo záznam jako historku k dobru, a vyrazili na metro. Tím jsme sjeli na Union Station, kde jsme si odbavili kufry a čekali na příjezd autobusu. Ten nakonec přijel asi se čtvrthodinovým zpožděním.

Před půl desátou jsme přijeli do Baltimore, kde jsme měli desetiminutovou přestávku. Zatímco David zůstal v autobuse, já si zaběhl na toaletu a koupil si arašidy v čokoládě. Na stanici byl stejný zřízenec jako včera, ale zatímco včera nás hnal do prostoru pro čekání, tentokrát mne při opouštění čekárny neřešil. Po půl desáté se autobus znovu rozjel. Kousek jsme jeli podél cesty, kterou jsme včera šlapali pěšky. Tak jsem si to hned vybavil a najednou mi to přišlo jako dávná vzpomínka, byť se to stalo včera. Prostě už je to minulost.

Když jsme najeli na dálnici, všiml jsem si, že z ní jeden sjezd je na Moravia Road. Marně jsem hledal na internetu informaci, má-li to nějaký vztah k Moravě či nikoli, každopádně koho z Moravy by to nezaujalo, že? Buď jak buď, pokračovali jsme v cestě, během které jsem si krátce zdříml, a probral jsem se právě včas na okraji Filadelfie. Již z dálky byly vidět její ikonické mrakodrapy, na jednom z nichž jsem před lety byl a ze kterého byl krásný pohled na město. Naneštěstí tato výhlídka je již uzavřena, netuším proč.

Do Filadelfie jsme přijeli kolem jedenácté hodiny. Ihned jsme zamířili na jednu ze stanic - mylně jsem se domníval, že metra - zakoupit si šalinkartu. Už jsem chtěl kartu koupit v automatu, když jsem znejistěl, na kolik zón ji zakoupit. Šel jsem se zeptat jednoho zřízence, ale došlo k nedorozumění, kdy jsem mu říkal, kdeže se chci ve městě pohybovat, a on mi pořád říkal, že to není ta správná karta. Nakonec mne zavedl k okénku, kde mi slečna vstříčně ukázala na jiné okýnko naproti přes uličku. A tehdy mi to došlo - oni mají zvlášť kartu pro filadelfskou MHD a já se ptal zřízenců od meziměstké dopravy. Zamířili jsme již ke správnému okýnku, tam vyřídili nákup šalinkart a zamířili na autobus. Z mně neznámého důvodu nás Google mapy navedly na zastávku, ze které jely zcela jiné linky. Už jsem si říkal, že po včerejším zmatku s linkou 73 se raději ničemu nedivit, ale když pořád nic nejelo, radši jsme zvolili jinou linku přes ulici naproti. Ta shodou okolností právě jela, takže jsme krátce na to již byli na hotelu.

Ačkoliv jsme dorazili na hotel v poledne a dle rezervace byl check-in ve tři, recepční nás mile a ochotně navedla k self-checku, kde jsem si sám vyřídil rezervaci a vyzvedl karty. Takže jsme mohli hned zamířit na pokoj. Ten je oproti washingtonskému tak o dvě třetiny menší, ale je čistý, dokonce je tu kávora, škoda jen chybějící ledničky.

 

Jakmile jsme se ubytovali, zamířili jsme do města na oběd. Z předchozí návštěvy jsem již měl tip na malé bistro Campo's Philly Cheesesteaks, kde jsem si tehdy pochutnal. Sedli jsme na autobus a zajeli tam. Naštěstí tam nebyla fronta, tak jsme se brzy dočkali výborného a zde vzniklého a již tradičního cheesteaku, což je sekané hovězí v bagetě se sýrem majícím chuť taveného sýra. Moc mi to chutnalo.

 

 

Po obědě jsme to vzali pomalu zpět na hotel, že se jen zastavíme u zdejší radnice a jinak to vezmeme skutečně relaxačně. Nakonec to ale bylo trochu jinak. Nejdříve jsme se různě brouzdali uličkami staré Filadelfie, kde jsou pěkné cihlové domy.

 

 

 

 

 

Přitom jsme došli k Independence Mall, jak je nazváno prostranství, kde se nachází původní budova pennsylvánské vlády, ve které byla podepsána Deklarace nezávislosti, a návštěvnické centrum se Zvonem svobody, jehož rozvučením bylo ohlášeno vyhlášení nezávislosti. Pro Američany je to zcela zásadní historické místo. Po zjištění, že vstup je jen za jeden dollar, zakoupili jsme vstupenky. Čekání na zahájení prohlídky vládní budovy jsme si zkrátili návštěvou Zvonu svobody. V centru, kde je zvon umístěn, jsou informační panely popisující jeho vznik i původní účel pro svolávání jednání pennsylvanské vlády. Po prohlídce zvonu jsme se vydali k vládní budově, kde nás průvodkyně vzala do přízemí, kde se nachází tehdejší soudní síň a jednací místnost, ve které byla deklarace podepsána. Zatímco soudní síň je - dle slov průvodkyně - z cca 70 % původní, v jednací místnosti pennsylvanské vlády zůstala původní již jediná věc - předsednická židle, na které sedával George Washington.

 

 

 

 

 

 

Po skončení této prohlídky jsme ještě zašli do vedlejší budovy, kde je výstaveny kopie Deklarace nezávislosti a Ústava USA. Mimo jiné zde byla vystavena i kopie Deklarace středoevropské unie, kterou země vyhlásily nezávislost na rakousko-uherském mocnářství. Iniciátorem bylo Československo, respektive T. G. Masaryk. Bylo pěkné to tam vidět...

 

 

Po prohlídce Independence Mall jsme se po Market Street vydali k hotelu. Cestou jsme nakoukli i do Primarku, je-li tam skutečně tak levně, že kvůli tomu byl při jeho otevření v Praze takový humbuk. No je fakt, že třeba oblek by se tam pořídil tak za dva tisíce, tenisky za pětistovku, pakl ponožek tak za sto dvacet, neboli ano, na americké poměry to je levné oblečení.

Z Primarku jsme zašli do jedné samoobsluhy, kde jsme si nakoupili něco na večeři. Z obchodu jsme prošli zdejší radnicí, před kterou je hezké prostranství s vodotrysky pro osvěžení jeho návštěvníků.

 

 

 

 

\

Z radnice jsme již konečně došli na hotel, kde je mimochode možnost vyprat si. Po těch několika dnech přepírání na hotelu příjemná změna, takže když nyní dopisuji tato slova, dobíhá první várka. Snad tam nikdo nebude a budu moci v klidu dát i druhou.