Sobota 27. srpna

Ráno jsem se probudil před pátou hodinou, vcelku odpočat. David se probral někdy po půl šesté, takže jsme již rozsvítili, dobalili se a ve čtvrt na devět opustili hotel. Nevím, jestli to nějak souvisí s covidem, ale check-in i check-out v podstatě proběhl bez recepčního. V hotelu sice je recepce, ale celé odbavení proběhlo na self-checku, kde při příjezdu jsem zadal příjmení a již se zobrazila rezervace a automat mi vydal karty k otevření hotelu, zatímco při odjezdu jsem automat spolkl kartu od pokoje, čímž mne identifikoval a zpracoval ukončení pobytu. Ne že by mi to vadilo, je to jednoduché a rychlé řešení. Jestli to zapříčinilo propouštění zaměstnanců, nevím, protože i tak na recepci byli dva recepční, kteří případně pomohli s ovládáním self-checku. Fakt nevím.

V podstatě hned před hotelem jsme měli zastávku autobusu, který nás měl přiblížit k autobusovému nádraží. Protože měl ale autobus zpoždění (fakt díky za tu telefonní kartu a možnost wifi a Google map!), šli jsme o dvě ulice vedle na jiný autobus, který nás zavezl přímo k nádraží. Tam jsme dorazili krátce před devátou. Zatímco společnost Greyhound požaduje před nástupem kontrolu kufrů spočívající v připevnění visačky s číslem kufru na jeho madlo, Peter Pan, se kterým jsme jeli dnes, nic takového nepožaduje. Zřízenec společnosti mi jen řekl, že nyní v řadě stojí cestující do Washingtonu a že my se tam máme postavit až po jejich odjezdu. Proto jsme se posadili v autobusové hale na lavičky a čekali. Když jsem po odchodu cestujících do Washingtonu uviděl v řadě stát nějakou starší paní a dívku, řekl jsem Davidovi, že se jich jdu zeptat a že když mávnu, ať vezme i můj kufr a přijde za mnou. A dobře jsem udělal. Obě dámy mi potvrdily, že již jsou v řadě na autobus do New Yorku a sotva jsme se tam postavili, stálo za námi dalších dvacet lidí. Takže tím, že jsme nastupovali třetí, mohli jsme si aspoň trochu vybírat místo k sezení. No vybírat... Měli jsme kliku! Obě dámy před námi si šly sednout až tak do třetí, čtvrté řady, díky čemuž byla volná místa úplně vepředu takřka vedle řidiče. Celou cestu do New Yorku jsme tak mohli sledovat dění na dálnici.

Nepřestává mne fascinovat zdejší prostorné silnice, oběma směry tři pruhy po obou stranách s odstavnými pruhy. v jednu chvíli jedním směrem dokonce šest pruhů. Zřejmě z obav před jakýmikoliv náklady za nabourání mi přijde, že Američané jezdí nesmírně opatrně a ohleduplně. Snaží se stále dodržovat rozestupy, dají přednost před nimi jedoucímu autu, které se chce zařadit do jiného pruhu...

 

Do New Yorku to byly dvě hodiny cesta a dorazili jsme do něj ve čtvrt na dvanáct. Již asi dvacet minut předtím, když jsme minuli letiště v Newarku, se nám po pravici naskytl pohled na poloostrov, z něhož se tyčily mrakodrapy. Autobus přijížděl z boku New Yorku a ve chvíli, kdy se ponořil do hlubin podzemního Lincolnova tunelu vedoucího pod západním ramenem řeky Hudson, věděl jsem, že už je to jen pár minut, kdy zas budu v milovaném New Yorku. Jsou to jen čtyři měsíce, co jsem zde byl pracovně, a zase mne to město dostalo - vidět zmáméé chodby, ruch podzemí i ulic... prostě New York. Kdo nezažije, nemusí pochopit.

Vystoupili jsme z autobusu a zamířili k metru. Zakoupili jsme si týdenní šalinkarty a vydali se na linku G, která jede přímo z autobusového nádraží téměř k našemu hotelu. Jeli jsme jí na Court Square, odkud to bylo asi pět minut pěšky do hotelu. Cestou jsme minuli vstup do linek E a M, které jsou na dohled našeho hotelu a ze kterých pak E jede přímo na stanici, ze které lze jet letišním vláčkem na letiště JFK. Neboli až budeme odjíždět, nečeká nás žádné pachtění s kufry, prostě metro hned před hotelem. Jedině, že by mělo výluku, ale snad v pracovním dni tomu tak nebude.

Na hotel jsme dorazili někdy v poledne. Velmi milá recepční nás rychle odbavila, přitom - vidouc, že jsme z Česka - se společensky zeptala, zdali to máme daleko do Prahy. Zeptal jsem se jí, jestli tam někdy byla, ale že ne, ale že o Praze ví ze své cesty do Vídně. Tak jsem jí říkal, že tam to mám blíž než do Prahy, tak jsme se tomu zasmáli, byla moc milá.

Protože na pokoj jsme mohli až ve tři, recepční nám nabídla uložit si kufr do recepční místnosti, kde měli kufry i jiní hosté. Protože jsme měli do vstupu na pokoj tři hodiny čas, vydali jsme se zpět na metro a sjeli s ním na Times Square. Podle Davidových slov to byl pro něj zážitek a byl z centra nadšen. Chvíli jsme tam pobyli, vyfotili si Times Square a okolní ulice, abychom pak zamířili o tři ulice níž do Midtown Comicsu. David tam chtěl koupit něco pro kamaráda a já samozřejmě se tam chtěl také porozhlédnout a jak jinak, samozřejmě jsem odešel s pár úlovky. Prostě comics moje achillovka, kolikrát jsem to už v denících psal, že?

 

 

 

 

 

 

 

 

Z prodejny comicsu jsme se vydali na oběd do Jollibee, ale nedošli jsme tam. Cestou jsme minuli fast food Taco Bell, o kterém David snil již ve Washingtonu. A tak když se naskytla příležitost, zašli jsme tam a koupili si nějaký mix, byly tam nachos, tortila s masovou pění apod. No rozdělil jsem si to na půl a část snědl tam a část až odpoledne na pokoji. Z Taco Bell jsme se pak ještě vydali do ulic New Yorku, respektive jsme obešli asi dva bloky a pak již zamířili na metro, kterým jsme se vrátili na hotel.

Zde jsme již dostali karty od pokoje, který je čistý a prostorný, dokonce s ledničkou. Hotel je výjimečný i možností vstupu na jeho střešní terasu, ze které se nám nabízí pohled na Manhattan. Sice v něm trochu zavazí domy před námi, ale i tak se těším na pohled večer či ráno pří západu a východu slunce. Nyní na pokoji odpočíváme s tím, že kolem půl osme ještě zajedeme na Times Square, aby jej David viděl i po setmění.

 

 

 

Zpět na pokoji. Protože zítra vyrážíme ven až tak v devět, tak jsme ještě večer vyrazili na Times Square. Po sedmé jsme vyšli z pokoje a nejdříve zamířili na střechu našeho hotelu, kde je terasa s výhledem na Manhattan.

 

 

Zdrželi jsme se tam asi čtvrt hodiny a pak se již vydali na metro. Cestou jsem si hned kousek od hotelu vyfotil několik krásných graffiti.

 

 

 

 

 

Když jsme přišli na stanici metra, tak až tam jsem si uvědomil, že je vlastně sobota večer a že v centru bude šrumec. Totiž již na nástupišti bylo mnoho mladých lidí, evidentně vyrážející do města za zábavou. Ne že by metro bylo narvané, dokonce jsme chytli i místa k sezení, ale prostě jsem je čekal trochu prázdnější. Většina lidí z metra vystoupila na 5. avenue. My jeli o stanici dále na 41. ulici, ze které jsme zamířili na Times Square nacházející se mezi 42. a 45. ulicí. No co mám povídat, byl tam šrumec, museli jsme se různě mezi lidmi proplétat, ale sem tam se mi podařilo najít snad vcelku dobré místo pro focení. Bez stativu je to samozřejmě o ničem, ale snad i tak pár momentek trochu přiblíží tamější atmosféru. Mimochodem v jednom místě Times Square jsou dřevěné schůdky, ze kterých je trošku výhled z výšky. Překvapilo mne, že nikdo nesedi ani nestojí na nejvyšším schodu, tak jsem se tam drze vecpal a zkusil aspoň pár záběrů shora. Také jsme vyběhli na červené schody v čele Times Square, ze kterých je na ně výhled. Mimochodem, když jsme tam šli, míjeli jsme nejrůznější maskoty či jak nazvat lidi oblečené v oblecích různých superhrdinů, se kterými se za poplatek může člověk nechat vyfotit. Byl tam například Spider-Man, Batman, Transformer, Mickey Mouse apod. Také jsme stejně jako odpoledne nyní znovu minuly dvě dosti vnadné dívky, které měly na sobě jen tanga a na hlavně čelenku s velkými pery v americké trikoléře. Jinak jejich nahotu jen překrývala opět americká trikolóra.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na Times Square jsme se zdrželi asi tak hodinu a pak jsme jednou z ulic zamířili k 5. avenue na metro. To se nacházelo před Newyorskou veřejnou knihovnou. Když jsme šli k ní, vidím dvě dívky, jak míří do podzemí. To jsou asi pilné studentky jdoucí nějakým večerním vstupem, říkám si v duchu, ale on to byl vchod do metra. Takže jsme je následovali a došli na stanici, kam asi po minutě přijelo metro. Metrem jsme dojeli na hotel, kde jsme ještě zašli na střechu zkusit vyfotit noční panorama Manhattanu.

 

 

Pak už jsme šli na pokoj a nutno dodat, že za dnešek už jsem toho měl dost, uřícený jak vrata od stodoly, holt nějak na mne dolehl ten stres, aby vše klaplo - Washington, Baltimore, Philadelphia, různé ty cesty... Teď v New Yorku na hotelu si říkám, že už jsou to nyní hlavně známé věci. Jsme dnes sice v polovině cesty, ale prostě New York už mám nějak zažitý a už nemusím přemýšlet, jestli na příští štaci bude vše s hotelem v pořádku či nikoli a tak. Nyní už je to jen o užívání si New Yorku a pak tradá domů.

Za dnešek ujisto 10,03 km.