Pondělí 29. srpna

Dnešní noc mne utvrdila v přesvědčení, že co člověk nenaspí do půlnoci, to mu nejvíce chybí, že koberec je lepší než parkety a že není nad festovní postel. Naši sousedé se totiž kolem desáté, kdy jsme se uložili ke spánku, popuzdili uzdu své milostné vášni, že ta vrzající postel a od ní vrazjící parkety byly přes tu sádrokartonovou stěnu slyšet až k nám. V duchu jsem se tomu musel smát a vybavila se mi scéna z filmu Kalamita, jak Polívka s vedoucím vlaku jedou zimní krajinou, v níž spatří podobně dovádějící dvojici, což Polívka komentuje slovy: "Oni tady normálně chróstaj." Ale což, je to lidské, ovšem usnout přitom nešlo a naopak jsem se znovu dostal do bdělého stavu, že jsem zabral až někdy po půlnoci.

Ráno jsem se probudil krátce před sedmou. Zatímco David ještě spal, oblékl jsem se a zašel na snídani. Dal jsem si totéž co včera s tou výjimkou, že místo slaniny byly tentokrát nějaké placičky z mletého masa, v podstatě něco jako hodně placaté maso do hamburgru. Před odchodem z hotelu to vedle ještě krátce zavrzalo, zrovna když jsem si přes Teamsy volal s kolegou Lukášem, možná to také slyšel. Buď jak buď, v půl desáté jsme opustili pokoj a vydali se na metro E, kterým jsme jeli na 14. ujici. Z ní jsme zamířili do Whitneyova muzea. Překvapilo mne, že od dubna změnili otevírací dobu z 10.00 na 10.30. Na internetu tehdy i nyní byli sice v prodeji vstupenky nejdříve na 10.30, ale v dubnu otevřeli už v 10 a půl hodinu jsem mohl počkat v tamější kavárně. Tentokrát jsme museli čekat venku v tom úmorném vedru a slunci.

V půl jedenácté jsme vstoupili dovnitř. Postupně jsem prošel všech 6 pater, ale zjistil jsem, že od dubnové návštěvy došlo ke změně jen v jednom patře, v jednom z dalších jen k nepatrným. Novou tak pro mne byla výstava obrazů amerických malířů z 1. pol? 20. století. Co mne zaujalo, to jsem si vyfotil včetně vyhlídky na Manhattan ze zdejší terasy.

Výstavu jsem tak měl projítou již v poledne a protože i David byl hotov, vydali jsme se zpět na metro, že jím pojedeme na Coney Island vykoupat se? Protože David shání jeden komiksy a cestou na metro jsme měli poblíž obchod s komiksy a jedno knihkupectví, zkusili jsme tam zajít, nebude-li mit štěstí. Neměl je, zato já zase odcházel s třemi přírůstky. Ach jo… :-)

Z knihkupectví jsme konečně došli na metro Q, které jede přímo na Coney Island. Cesta tam trvá z Manhattanu skoro hodinu, naštěstí ale část trasy je vedena nad zemí a lze se tak podívat do ulic Brooklynu.

Na Coney Island jsme dorazili krátce před druhou hodinou. Nejdříve jsme zašli na oběd k Nathanovi, dali jsme si zde slavný hot dog se sýrovou omáčkou a kostičkami slaniny, k tomu jejich výbornou citronovou limonádu.

Takto posilněni jsme zamířili na pláž. Jako všichni zdejší jsme si i my převlékli do plavek na toaletách u pláže. Postupně jsme se vystřídali ve vodě, aby jeden vždy hlídal věcí. Na pláži vanul příjemný teplý vánek a voda byla příjemně teplá, prostě akorát, aby osvěžila a člověk v ní mohl byl jakkoliv dlouho.

Do vody jsme takto vlezli každý dvakrát, drželi jsme se u břehu a nechávali se houpat ve vlnách. Na pláži jsme byli takto asi hodinu, než jsme se vrátili na toalety převlěct. Poté jsme šli na mé oblíbené molo, kde se mísejí rybáři s návštěvníky pláže. Asi na půl hodiny jsme se tam posadili na lavečku, odpočívali, koukali do oceánu a užívali si příjemný vánek.

Vůbec se mi od tam nechtělo, ale protože se blížila čtvrtá hodina a před námi byla téměř hodina a půl dlouhá cesta metrem na hotel, zvedli jsme se a vydali se zpět na metro. Tentokrát jsme nasedli do linky F a z ní na Church Avenue přestoupili na linku G jedoucí k našemu hotelu. Jinak bychom jeli zbytečně přes Manhattan, zatímco takto jsme zůstali na poloostrově, kde se nacházejí čtvrté Brooklyn s Coney Islandem a Queens s naším hotelem. Cestu metrem jsem si krátil zápisem dnešních dosavadních událostí. A taky že už za 4 stanice budeme vystupovat.

17.59

Jsem zpět na pokoji. Cestou z metra jsme se stavili koupit si něco na večeři, já si dal čtvrtku pečeného kuřete se zeleninovu rýží, ke které mi dali nějakou zelenou pálivou omáčku, kterou jsem ochutnal, ale přece jen nesnědl. Teď odpočíváme, v televizi dávají mnou oblíbené staré díly Práva a pořádku s Jerry Orbachem jako detektivem (ten, co v Hříšném tanci hrál otce Bejby).

Dnes ujito 7,97 km.


Předchozí strana strana        Úvodní strana strana        Následující strana