Středa 31. srpna

Ráno jsem se opět probudil před šestou a zašel si na střechu podívat se na ranní New York. Po včerejším dešti, který nás zastihl již jen při chůzi od metra k hotelu, se vzduch pročistil od včerejšího dusna. Ovšem na jak dlouho? Od začátku pobytu v USA je tu počasí, jako by nemělo zítra začít září, ale červenec. Po celý den praží slunce a kvůli vysoké vlhkosti má člověk pocit hrozného vedra. Ani včera u řeky Hudson při večerním focení to nebylo lepší. I proto jsem rád, že dnes máme na programu návštěvu newyorského akvária, po níž se půjdeme vykoupat a chvíli setrváme na pláži. Tam obvykle vane příjemný oceánský vánek.

Po východu slunce jsem sjel do přízemí na snídani. Dal jsem si dva lívance s trochou javorového sirupu, míchaná vejce a dva plátky tenkého hamburgeru, k tomu jablečný džus a čaj. V jídelně jsou dvě televize, tak se nedalo nedívat. Zrovna tam byl sportovní kanál ESPN a nějaký pořad, ve kterém moderátorka hovořila s Guyem Fierim, což podle informací na internetu má být nějaký restauratér a moderátor v jednom. Nezachytil jsem, jak je spojen i se sportovními zápasy, ale komentoval tam nějaký záběr z amerického fotbalu, kdy v hledišti nějaký subtilní chlapík vzal párek z hot dogu, slámkou do něj udělal díru a párek vložil do piva, aby jím ho pil místo slámkou. Ecce America!

Vypravili jsme se tam v 9 hodin. Teď přes týden jsou pozastaveny denní práce na linkách E a M, takže jsme mohli v podstatě na dohled hotelu nastoupit do metra a s přestupem na 4. ujici jet jinak přímo k akváriu. Protože je to cesta téměř na hodinu a půl, našli jsme si v metru rychle volná místa k sezení, nasadili sluchátka a poslechem hudby si krátili cestu.

K akváriu jsme přijeli krátce po půl jedenácté. Tedy tentokrát cesta trvala více jak hodinu a půl. Příčinou byla kratší trasa linky F, která jezdí jen na Kings Highway nebo až na Coney Island. My nastoupili do té první, takže jsme během cesty museli vystoupit a počkat na tu druhou. Další příčinou byla z mně neznámého důvodu pomalá jízda metra. Nevím, jestli byly nějaké práce na trati či co, ale poslední zastávky jelo metro mnohdy jen krokem.

Každopádně jsme se nakonec k akváriu dostali, dostatečně včas na to, abychom stihli v jedenáct lachtaní show. No show… Oproti té před čtyřmi lety byla tato výrazně chudší. Zatímco tehdy byli ve vodě dva lachtani, kteří různě skákali či hráli si s míčem, nyní tam byl jeden, párkrát zamával publiku, udělal snad jedno či dvě salta a to bylo vše. Kdyby to odpískali jako v Baltimore, udělají lépe.

Po této nepovedené taškařici jsme šli každý svým tempem. Postupně jsem prošel pavilonem s akvárií, pak kolem bazénů s lachtany, tuleni a tučňáky, abych došel do pavilonu žraloků. Nevím, asi to bylo dnešní únavou, ale neměl jsem na to pomyšlení. Průhledný tunel byl fajn, ale velká akvária se žraloky mne tentokrát nechala lhostejným. V podstatě jsem pavilonem volně prošel a zamířil k východu, kde jsem měl sraz s Davidem. Ten přišel a domluvili jsme se, že se ještě zdržíme, aby si prohlédl právěže pavilon se žraloky? Když jsme se znovu setkali, již jsme se rozhodli jít pryč.

Cestou jsme se stavili na jídlo, ale já si nakonec nic nedal. Neměl jsem prostě hlad a od rána jsem byl nějaký přešlý. Stejně se cítil i David a shodli jsme se, že se nějak projevila únava a že dnešek i zítřek pojmeme volněji (ostatně píši tyto řádky v metru cestou na hotel a David začíná klimbat). Zamířili jsme proto na pláž vykoupat se. Do vody jsem nakonec vlezl třikrát a neskutečně jsem si ten oceán užíval a doufám, že alespoň ještě jednou se sem do konce pobytu dostanu.

Na pláži jsme byli asi hodinu, když jsme se vydali opláchnout pod nedaleké sprchy a pak se vydali na molo sednout si a osušit se. Seděli jsme tam asi o hodinu. Chvíli jsem prostě jen tak hleděl na vlny oceánu, nebo sledoval opodál stojícího rybáře, kterému se neskutečně dařilo a každou chvíli tahal jednu rybu za druhou. Na vlasci měl rovnou tři háčky a nejednou na všech třech vytahoval z hlubin oceánu třepatající se rybky. No prostě masař. Krátce před třetí jsme se zvedli a vydali na metro. Ještě na molu jsem si znovu pořídil pár fotografií Coney Islandu, protože po včerejším dešti zůstaly na nebi úchvatné mraky.

Cestou na metro jsem si v Dunking Donuts koupil do metra horkou čokoládu. Jak říkává Bear Grylls, pozvedla morálku. Zatímco David v metru podřimoval, na mobilu jsem sepisoval dnešní zápis. Když jsme končeně přijeli na naši stanici, vzali jsme to nahotel ještě přes obchod. Zatímco David si zašel do samoobsluhy, já - protože jsem neobědval - jsem zkusil zajít na roh do nějakého bistra. Objednal jsem si tam kuře se žlutou rýší. Zjistiv, že zde mají již danou cenu včetně DPH a že David již na mne čeká před samoobsluhou, rychle jsem na něj zavolal, aby za mnou přiběhl a vyklopil všechny drobné, které má a kterými jsem částečně jídlo zaplatil. Totiž průběžně zde zápasíme s velkým množstvím drobáků, kterých se tu člověk těžko zbavuje, protože zde jsou ceny uváděny bez DPH, tak nejde se tak jednoduše předem nachystat, kolik se bude platit. Pouliční stánky či levnější bistra ale mívají ceny uvedené včetně DPH. Proto jsem Davidovi rychle dal papírové dollary za jeho drobné, kterými jsem zaplatil. No z těch šesti dollarů za jídlo jsem takto v drobných dal jen dva, přesto na to prodavač koukal trochu podezřívavě, ale nakonec to vzal. No budeme to muset takto dělat nějak průběžně než rovnou v drobných platit skoro polovinu nákupu. Příště by nám to nemuselo projít. o:-).

Buď jak buď, po nákupu jsme dorazili na pokoj, dali si sprchu a pro dnešek pohov. Původně jsme zvažovali večerní focení Manhattanu z druhé strany, ale kvůli únavě jsme to odpískali.

Dnes ujito 6,50 km.


Předchozí strana strana        Úvodní strana strana        Následující strana