Středa 7. září

Tibetem návštěva New Yorku začala, Tibetem také končí. Dnešek jsme pojali odpočinkově a z pokoje vyšli až krátce před půl jedenáctou. Poté, co jsem včera až někdy do jedenácti čekal na uvolnění rezervace míst v letadle, jsem byl rád za to, že jsme ráno strávili po snídani na pokoji odpočinkem. Přece jen to teď byly tři dny až do večera.

Dnes jsme zamířili do Tibet House US, které jsme měli na programu již před pár dny, ale kvůli nějaké rekonstrukci byl do včerejška zavřen. Vlastně jsme netušili, co od toho očekávat, protože podle webových stránek se instituce jeví jako muzeum kombinované s centrem šířící osvětu o Tibetu. Nakonec se ukázalo, že tomu tak skutečně je. V podstatě muzeum je tvořeno dvěma místnostmi, ve kterých navíc sedí pracovníci centra. Na zdech byly k vidění různé vyšívané či malované obrazy bohů či mandal, v několika vitrinách pak různé sakrální předměty jako modlicí bubínky, sošky bohů apod. Vzhledem k přítomnosti zaměstnanců mi bylo hloupé si něco fotit. Muzeum bylo skutečně malé a měli jsme je za dvacet minut projité. Každopádně všichni tam byli na nás velmi milí, paní u vstupu ochotně rozsvítila, abychom lépe viděli, jinými slovy určitě to nebyl zcela promarněný čas, ale s Davidem jsme se shodli, že ačkoliv nejméně jsme očekávali od muzea na Staten Islandu, to bylo nakonec nejzajímavější.

Z muzea jsme se po 14. ulici vydali k asi kilometr a půl vzdálenému břehu řeky Hudson, kde se nachází Little Island, umělý ostrov. Již jsem zde byl v dubnu, ale měli jsme čas, tak jsme sem na chvíli zašli. Kvůli dnešnímu počasí pod mrakem ostrůvek nebyl tak živý jako na jaře a mnohé rostliny již uvadaly, ale zas na druhou stranu zde tentokrát nebylo moc lidí a bylo to příjemné zpestření dne.

 

 

 

 

 

Z ostrůvku jsme se rozhodli zajet na oběd a po všech předchozích návštěvách USA teprve dnes jsem se dostal do amerického KFC, respektive zde používají celý název Kentucky Fried Chicken. Ve srovnání s českými filiálkami americká pobočka nedaleko nádraží Penn Station působila ošuntěle a in ten kuřecí burger vypadal tak halabala spichnutý, ale asi je to jen zdání, protože po celou dobu naší návštěvy byla u pultu fronta. Dal jsem si Spicy Chicken Sandwich s bramborovou kaší a limonádou plukovníka Sanderse, zakladatele KFC. Ten sandwich byl, jak jsem již zmínil, kuřecí burger. Nemohu říci, že by byl špatný, ale taky žádná hitparáda, celé to odpovídalo ceně neclých 8 dollarů.

 

 

Z KFC jsme se rozhodli na chvíli zajet do Central Parku. Sjeli jsme na 96. ulici, kde se necházejí tenisové kurty. Po včerejším dešti a kvůli zataženému počasí bylo obsazeno jen pár kurtů. Ale jako při předchozích návštěvách, byl zde opět krásný klid, tak jsme si tam asi na čtvrt hodiny sedli. Je to moje oblíbené místo, kam jsem se ale při posledních dvou návštěvách New Yorku nestihl dostat. Byl jsem proto rád, že alespoň v poslední den na chvíli jsem se tam mohl podívat.

Po této krátké přestávce jsme se vydali na asi hodinovou procházku Central Parkem. V podstatě jsme obešli nádrž Jacqueline Kennedy Onassisové s tím, že jsme začali na 96. ulici a skončili na 86. ulici. Nešli jsme stále kolem nádrže, ale sem tam jsme se odklonili do některé z přilehlých cest. V parku nebylo moc lidí, přece jen spolu se zataženou oblohou se krapet ochladilo, takže zejména jsme potkávali běžce.

 

 

 

 

Kolem třetí hodiny jsme se rozhodli vrátit na hotel. Nejdříve se nám povedlo nastoupit do metra jedoucího opačným směrem, takže jsme se z 86. ulice vrátili na 96. ulici. Tam už jsme nastoupili do správného vlaku a jeli jím na 42. ulici, kde jsme přestoupili na linku E jedoucí přímo k hotelu. Cestou z metra jsem se stavil koupit si něco k jídlu a poté jsme již definitivně zapadli do hotelu. Přede jen je čas balit. Začal jsem s tím již včera odpoledne, abych měl představu o plnosti kufru, protože již nynjí opět tuším, že to bude zajímavé, až kufr postavím na váhu, jestli se do těch 23 kg vejdu. Uvidíme.

Dnes ujito 8,48 km.