Čtvrtek 24. srpna 2017

9.00
Jako obvykle spánek nic moc, v noci jsem se dvakrát probudil a někdy po čtvrté už pak nebyl schopen definitivně zabrat. Tak jsem zvolna vstal, sbalil si věci a před půl sedmou se vydal na metro. Přitom jsem se stavil na recepci vrátit klíč, kde mne překvapilo, že recepční na mne vůbec nepromluvil, ani pozdrav ze sebe nevyloudil. No co, jeho problém…
Metrem jsem dojel na stanici Handelskai, na které jsem přestoupil na linku 7 S-Bahnu jedoucí přímo na letiště.

Na letiště jsem dorazil krátce před osmou a šel se hned odbavit. Pro můj let bylo samoobslužné odbavení, ale automat je tak blbuvzdorný, že není těžkého ho použít. Jen se vyskytl nějaký technický problém, že celá řada automatů, ve které jsem stál, měla nějakou poruchu a personál nás vybídl jít do jiné řady přístrojů. Nijak zvlášť mne to ale nezdrželo, takže kolem půl deváté jsem byl odbaven a šel na pasovou a letištní kontrolu. I tam vše proběhlo v pořádku, jen na letištní kontrole mne požádali o opětovné projití bránou; netuším však proč, protože napoprvé jsem nepípal, ale kontrolor byl fajn, usmáli jsme se na sebe a šlo se dál.

Teď už sedím v jedné kavárně, kde jsem si dal na snídani kávinku (kapučíno), housku s dvěma leteckými párky a kolu, která jako prevence před únavou mne dnes bude provádět po celý den… Nezdá se to, ale čas tu rychle letí, je 9.18 a už za dvacet minut začíná nástup do letadla… takže tímto přerušuji deník a snad vše klapne a další zápis bude již v hotelu ve Washingtonu.

11.00

Ačkoliv čas odletu byl stanoven na 10.30, odlepili jsme se od země až v 11. Tomu všemu ale ještě předcházela důkladná prohlídka, protože na bráně mne poslali na podrobnější kontrolu. Musel jsem vybalit baťůžek, který jsem si bral do letadla, sundat boty, obrátit kapsy, no do trenek jsem ale nešel a kontroloři byli velmi slušní. Dělali i stěry z rukou a šatů, jestli jsem v posledních dnech nedělal něco s výbušninami. Byl jsem čistý, myslím, že už měli mne a další náhodně vytipované již dřív, protože ještě než jsem se nahlásil na kontrole, už mne vyvolávali (kupodivu Rakušané zvládli vcelku slušně výslovnost mého příjmení, konkrétně ch :-D).

V letadle jsem seděl v 12. řadě, vedle mne nějaký pán z Kosova, který naneštěstí měl svou manželku s dcerou ve stejné řadě, ale na protější straně. Už hodinu na ně pořád mává a pomrkává, což na jednu stranu chápu, na druhou to začíná rušit.
Jinak po startu letadlo zamířilo nad Česko a dokonce i nad Brno.

12.00

Přesně v poledne nám letušky přinesli oběd, konkrétně jsem dostal kuře na kari s rýží, zeleninový salát a jako zákusek švestkový koláč. Vzhledem k poctivé snídani mne tento oběd zasytil a včas se dostal do centrály, že jsem i odmítl bagetku. Nepohrdl jsem však kávinkou - chtěje vydržet pak v USA co nejdéle vzhůru, naléval jsem se celý den kolou a během dne si dal dvě kávy.

Během letu jsem shlédl celkem dva filmy - The Founder o zakladatelích Mekáče a Gifted o matematicky nadané holčičce a jejím strýci. Jinak jsem hrál šachy, pexeso nebo si zkoušel vyplňovat vědomostní kvízy. Děvět a půl hodiny dlouhý let utekl vcelku rychle a letadlo přistálo ve Washingtonu načas, dokonce o tři minuty dříve.
Od přistání jsem měl v podstatě pořád kliku. Na imigrační to bylo kousek a nebyla tam v podstatě žádná fronta. Úředník se mne zeptal na důvod návštěvy, na mé zaměstnání a datum odletu. Do deseti minut jsem byl odbaven, tak jsem zamířil k pásu s kufry, kde se již vozil můj batoh. Strhl jsem z něj igelitový obal, narval do něj malý baťůžek z letadla a vyrazil na autobusovou linku spojující letiště s městem. Koupil jsem si lístek a šel na zastávku. Washington mne uvítal teplým počasím (tipuji tak 28 C) a vyšší vlhkostí vzduchu, takže jsem vzal zavděk klimatizací v autobuse. Cesta na okraj města trvala asi čtvrt hodiny.

Autobus končil svou jízdu jen asi dvě stě metrů od metra, kde jsem si koupil zdejší šalinkartu na týden. Metro mi jelo asi za pět minut a jel jsem s ním na zastávku Metro Center, kde se kříží hned několik linek.

Přesedl jsem na Red Line a jel asi dvě zastávky na Dupont Circle, odkud to bylo asi tři sta metrů do hotelu The Baron Hotel. Pokoj mne velmi příjemně překvapil. Sice se jedná o starý dům, ale pokoj je prostorný, má vlastní sprchu a toaletu, televizi s fůrou kanálů a také klimatizaci. A také stylový výtah s klasickou mříží jako ve starých filmech. :-)

Po ubytování jsem se vrátil na ulici vedoucí k metru, abych se podíval do knihkupectví, kterého jsem si cestou všiml. Měli tam vytahané vozíky s knihami ve slevě, tak jsem tam jen mrkl, jestli třeba tam není nějaký komiks. Zjistiv, že tam nic není, vydal jsem se zpět. Cestou jsem se stavil v obchodě pro pití a pak v rámci podpory místní podnikatelské komunity jsem si zašel na Bacon Cheesburger a spláchl jej spritem.

19.40 EST (1:40 CET)

Je 19.40 východoamerického času a kupodivu se držím, evidentně pití koka koly pomohlo. Rád bych vydržel do desíti a budu doufat, že se tak rychle srovnám s časovým posunem. V letadle jsem si navíc asi tak na půl hodiny zdříml, tak snad…



Předchozí strana        Úvodní strana        Následující strana


Copyright © Jiří Kratochvíl 2017