Londýn podruhé aneb An Intensive Photographing


Prolog

Již před svou únorovou návštěvou Londýna jsem s panem Hlízou zvažoval zajet do Londýna ryze kvůli focení. Slovo dalo slovo, na jaře jsme s předstihem koupili letenky (a dobře jsme udělali, koncem června byla již cena čtyřnásobná) a zarezervovali si ubytování. A pak jsme už jen doufali, že nám vyjde počasí...



Čtvrtek 2. července 2015

Do Londýna jsme odlétali z brněnského letiště, přičemž let byl bezproblémový. Jen po přistání nastala krátká horká chvilka, když panu Hlízovi vstupní turniket nenačetl pas a jeho obličej. Naštěstí napodruhé už se to zadařilo a tak jsme oficiáloně vstoupili na půdu Velké Británie.



Odlet z brněnského letiště

Přílet na londýnské letiště

Z letiště do Londýna nám jel autobus během pár minut, takže jsme vcelku brzy dorazili na Liverpool Street. Tam jsme si zakoupili jízdenku na metro, kterým jsme dojeli do čtvrti Hammersmith, kde jsme měli zamluveno ubytování. Zde došlo k humornému zjištění, že jsem se při rezervaci spletl a namísto dvoulůžkového pokoje objednal pokoj s manželskou postelí. o:-) Holt, stane se, ale stejně jsme tam chodili jen přespat, takže jsme to za chvíli hodili za hlavu. Protože jsme letěli odpoledne, na pokoj jsme se dostali až k deváté večer a po cestě unavení, proto jsme se rozhodli již nikam nechodit a jen jsme zašli na dvě točená do nedaleké hospůdky a poté šli spát.



Pátek 3. července 2015

Poté, co jsme ráno vstali, vydali jsme se fotit metro na Baker Street, kde jsme však zjistili, že fotit v metru je zakázáno, respektive je to možné jen po předchozím písemném povolení a zaplacení poplatku. Vystoupili jsme tedy na Baker Street podívat se na tzv. dům Sherslocka Holmese. Protože jsem si ho vyfotil již v únoru a zas tak příliš mne neinteresoval, vyfotil si ho jen pan Hlíza. Prošli jsme se pak po okolí, koupili si něco ke snídani a hlavně pití, protože předpovědí avizovaných 30 °C se rychle blížilo. Neboli nás Londýn přivítal teplým a slunným dnem s jasnou oblohou, která nám příliš radost neudělala, protože holt nějaký ten mráček na nebi hned fotku ve výsledku vylepší.
Z Baker Street jsme zamířili k Toweru a Tower Bridge. Nejenže jsme si oba objekty chtěli vyfotit, ale také jsme chtěli obhlédnout místo, odkud jsme plánovali na jeden den večerní a noční focení. Kolem Toweru i Tower Bridge byl samozřejmě čilý ruch kvůli stovkám, ne-li tisícímů turistů zevlujících na kolonádě před Towerem, po Tower Bridge či plujících po Temži nejrůznějšími parníky a loďmi. Pomalu jsme tedy obešli Tower a cestou zaskočili do Pret A Manger na kávu (pan Hlíza) a horkou čokoládu s pomerančovou příchutí (já). Toto jsme ještě platili (a kdo dočte do konce, pochopí, proč to tu zmiňuji;-)).



Po tomto osvěžení jsme se vydali na druhý břeh přes Tower Bridge. Nafotili jsme si nejen most, ale i pohled na oba břehy z něj. Pan Hlíza kromě okolní mětské krajiny se věnoval i zachycení náhodných portrétů kolemjdoucích. Sám jsem se o to občas také pokusil, ale výsledek byl nevalný, přece jen můj objektiv na to není dělaný.



V poledne jsme dorazili do parčíku před City Hall a dalšími budovami tvořícími tzv. More London, novou výstavbu naproti Toweru. Slunce a horko nás přimělo dát si na chvíli pauzu, pročež jsme usedli ve stínu stromů a sledovali polední siestu Londýňanů. V parčíku a kolem něj byla jak řada lidí, která si vyloženě sem přišla udělat piknik, tak i řada zaměstnanců z okolních budov, kteří ve stánku něco zakoupili a v parku poobědvali. Ze všech číšila pohoda a klid, sluníčko prostě zvedlo náladu všem. Nám náladu zvedl hlavně "bezhlavý" pouliční komediant, jak vtipně vyřešil neviditelnost hlavy.:-)



Po krátké pauze jsme se vydali na témže břehu na druhou stranu obhlédnout místo, odkud by se dalo večer fotografovat. V danou chvíli se nám nepodařilo vstup na břeh najít, tak jsme se museli spokojit s plánem fotit z restauracemi lemované kolonády naproti St. Katharin Docks.
Po obhlédnutí místa jsme se vydali zpět přes Tower Bridge a kvůli úspoře času šli na metro, kterým jsme se svezli k St. Paul Cathedral. Pořídili jsme zde pár snímků, katedrálu obešli a přitom narazili na vedlejším náměstí na velkou obrazovku s televizním přenosem z Wimbledonu. Před obrazovkou byly desítky skládacích lehátek, ve kterých byli uvelebeni mnozí fanoušci tenisu, kterých bylo dost i v okolí ve stínu okolních budov.



Od St. Paul Cathedral jsme se vydali vyfotit si Big Ben a Westministerský palác a také obhlédnout místa, odkud by bylo dobré večer fotit obě tyto pamětihodnosti. Přitom jsme se prošli po břehu Temže kolem Londýnského oka (London Eye), jak je nazvaná vyhlídka připomínající ruské kolo, kolem Golden Jubilee Bridge apod. Všude byly přitom stovky turistů, ke vstupu do London Eye se táhla dlouhá řada, v okolních restauracích aby člověk místo pohledal, no prostě davy a davy lidí. Při cestě jsme se krátce zastavili i u několika pouličních umělců, mladého kouzelníka či dvojice cykloakrobatů. Na chvíli jsme se posadili i v tamějším malém parčíku, kde jsme se shodli, že už jsme z toho slunce, tepla a zejména vlhkosti tak unaveni, že bude lepší před večerním focením zajet na pokoj se osvěžit, dát si sprchu a chvíli vydechnout.



Po asi hodinovém odpočinku jsme se vydali na večerní focení Tower Bridge. Na místo jsme dorazili ještě za světla, tak jsme se ještě prošli po okolí a přitom si všimli, že jedním domem vede cestička přímo na břeh temže. To jsme pochopitelně uvítali, protože to skýtalo možnost lepšího záběru zespodu. Hned jsme tam zašli a pořídili pár snímků mostu za soumraku.
Protože jsme očekávali, že v noci bude most osvětlen, rozhodli jsme se počkat až do tmy. Čekání jsme si zkrátili procházkou po okolí a taky jsme na hodinku zašli do nedaleké hospůdky. Kolem půl jedenácté jsme se vrátili tentokrát na osvětlenými lampami lemovanou kolonádu zkusit pořídit záběr mostu i lamp. To už se ale začal zvedat vítr a spadlo i pár kapek. Nedali jsme na toto varování a šli znovu do parčíku před More London zkusit vyfotit noční Tower a město. Sotva jsme ale pořídili pár snímků, spustil se silný déšť, před kterým jsme se s ostatními kolemjdoucími schovali v průchodu pod Tower Bridge. Protože nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo jít o krátkou přeháňku, vytasili jsme se větrovkami, zatnuli zuby a rychlou chůzí zamířili přes Tower Bridge k zastávce metra Tower Hill.
Na metro jsme dorazili promoklí, naštěstí ale za pár minut přijelo metro jedoucí přímo k našemu ubytování. Sotva jsme dorazili na pokoj, hned jsme začali věci věšet na všechno možné, na ramínka ve skříni, na dveře skříně, na stěnu sprchového koutu, no nejhorší byla představa mokrých bot druhý den. Hned jsme do nich nacpali noviny, které bývají v metru zdarma k dispozici, a šli spát, doufajíce, že snad do rána aspoň trochu boty vyschnou...





Sobota 4. července 2015

Ráno jsme vstali s příjemným zjištěním, že noviny udělaly své a boty jsou téměř suché. Vydali jsme se proto s chutí do Hyde Parku, kde nás uvítalo opět teplé a slunné počasí, které si však po bouři z předešlého večera nechalo na nebi pár mraků.
Od zastávky Queensway jsme šli pěšky k centrálnímu jezeru, cestou se na chvíli zastavili u Princess Diana Memorial Fountain a pak došli do Serpentine Bar & Kitchen, kde jsme chvíli poseděli a dali si něco k pití.



Z Hyde Parku jsme se kolem Wellingtonova památníku vydali k Buckinghamskému paláci. Nemohu si pomoci, ale nepřijde mi nějak zvlášť atraktivní, jako je Tower, a proto se vždy divím tomu množství lidí stojících před jeho branami a čekajících - alespoň tak mi to přijde - na Godota.



Od paláce jsme se vydali na metro, kterým jsme sjeli na Picadilly Circus, odkud jsme šli do Chinatownu. Než jsme do něj vešli, unaveni vedrem jsme si na chvíli sedli na nějakou kládu, co tam položili stavaři renovující dům s masážním salonem. Byli jsme tam sotva pár vteřin, když se k nám přihnal asi padesátiletý muž, sice vcelku čistě oblečený, ale s chováním typickým pro somráka - začal vychvalovat 200 mm objektiv pana Hlízy, že jistě musel být drahý, že to je fakt super a tak dále a tak dále, pak do toho po zjištění, že jsme z Česka, začal motat - nevím proč - svůj původ, že jeho matka je Irka a otec Skoč (nebo obráceně, to je fuk), aby se konečně dostal k tomu hlavnímu - jestli bychom mu nedali nějaké drobné. Tak mu povídám: "Promiňte, ale nic vám nedám, protože moje země je chudší než vaše." Zřejmě konečně nalezena zázračná formulka na zbavení se somráků na Západě, protože chlapík sklopil zahanbeně oči, skrz zuby procedil něco jako "Sorry" a odešel.
Po tomto intermezzu jsme zašli do ulic Chinatownu, okukovali výlohy restaurací a zašli si do jednoho obchodu koupit něco k pití (koupil jsem si sladké a osvěžující kaki a výborný ledový hruškový čaj). To už ale bylo pozdní odpoledne, tak jsme se stejně jako den předtím rozhodli zase zajet odpočinout si před večerním focením na pokoj. Pro změnu jsme to vzali z Picadilly Circus dvoupatrovým autobusem, kde se nám poštěstilo sednout si v horním patře úplně dopředu, takže jsme měli efektiní výhled.



Po odpočinku jsme nasedli na metro a zajeli na Canary Wharf zkusit vyfotit na dlouhý čas tamějších šest hodin od Konstantina Grcice. Přitom se u nás zastavili dva policisté, aby se ujistili, že prostor nefotíme za komerčními účely (po zkušenosti z Baker Street to bylo druhé a překvapivě nikoli poslední setkání s nějakou restrikcí). Když jsme jim řekli, že jsme amatéři, přikývli a šli dál.



Jakmile jsme pořídili fotky, vydali jsme se zpět na metro, kterým jsme se přesunuli k Old Royla Naval College. Chtěli jsme si ji vyfotit jak za soumraku, tak i za noci. Čas mezítím jsme vyplnili zaskočením na dvě točená v nedaleké klidné zahrádce. No ruku na srdce, ty fotky se moc nepovedly...
Po vyfocení jsme se na místě dále nezdržovali a spěchali na metro s cílem jít ještě vyfotit noční Big Ben. Jaké nás ale čekalo nemilé překvapení, když jsme na ulici vstoupili z metra přesně ve chvíli, kdy Big Ben odbíjel půlnoc a jen dozněl zvon, osvětlení Big Benu i Westministerského paláce zhaslo. Nezbývalo než protáhnout obličeje, otočit se a jít zpět na metro a jet na pokoj...





Neděle 5. července 2015

Jak to bylo v Sedmi statečných? "To jsou holt vesničani. Když je horko, nadávají, že je horko, když je zima, nadávají, že je zima." (nebo tak nějak to bylo) S panem Hlízou jsme vesničani.:-) V neděli ráno nás totiž Anglie přivítala silným ochlazením, kdy teplota z cca třicítek spadla tak na 17-18 °C, což se neobešlo bez našeho brblání.:-) Vytasili jsme se proto větrovkami a vydali se k Abbey Road.
Stejně jako v únoru i nyní byl u slavné křižovatky, po které se prošli Beatles, čilý provoz jak na vozovce, tak i chodnících (nutno dodat, že angličtí řidiči jsou zde skutečně trpěliví, když tolerují, že se pěší na přechodu zastavují). Vyfotili jsme si přechod i studio a zašli ještě dál nakouknout, jak ulice vypadá dál (tam jsme našli hezký baptistický kostel).



Z Abbey Road jsme se vydali pěšky do Regent's Park. Cestou jsme se zastavili u "školy akrobatů", ve které si za poplatek mohli zájemci projít dvouhodinovým školením základních cviků na houpajících se hrazdách.



Poté jsme již vešli do parku, načež se najednou vyjasnilo počasí, čehož využili mnozí Londýňané, kteří se jali odpočívat na krásně měkkých trávnících. Cestou parkem jsme se zastavili v jedné restauraci, kde jsme si dali něco k pití a jídlu. V parku nás čekala spousta krásných záběrů na nejrůzněji upravené barevné květy, všechno bylo výborně upravené, není divu, že se park brzy zaplnil.



Z parku jsme zamířili k Tower Bridge, abychom si před večerním focením obhlédli St Katharine Docks, respektive tam umístěné sluneční hodiny. Ještě že jsme tam jeli! Totiž poté, co jsme si předtím vyfotili zmíněné hodiny odpoledne, zajeli jsme si na chvíli odpočinout na pokoj a pak se k nim znovu vrátili. To už jsme ale byli zastaveni nějakou hlídací službou, která nám sdělila, že ten prostor se nesmí fotit za použití stativu. Fotit za soumraku nebo večer bez stativu nemá ale žádný smysl, takže jsme to vzdali a šli si aspoň vyfotit Tower Bridge osvětlený zapadjícím sluncem.
Přitom jsme to pomalu vzali k metru kolem Toweru a také již do výše avizovaného Pret A Manger. Abychom noční focení vydrželi v pohodě, stavili jsme se tam na kávu a jaké bylo překvapení, když po objednávce slečna od pultu se zeptala, odkud jsme, a po odpovědi k nám promluvila česky. A jaké bylo ještě větší překvapení, když jsme zjistili, že je z Rousínova, takže jsme se zasmáli tomu, jak je ten svět fakt malý. Slečna se jmenuje Tereza, v Anglii byla už rok a půl, ale říkala, že zvažuje návrat. Mile nás překvapila, když po naší objednávce kávy, sendviče a koly nám řekla, že kafe je na ni a že ať zaplatíme jen to ostatní. Krátce jsme s ní pohovořili, vypili kávu a vydali se na metro, kterým jsme jeli k Big Benu.



Vypuštění večerního focení slunečních hodin nám značně zkrátilo program, takže o to více času jsme měli na Big Ben, Westministerský palác i London Eye, které jsme si vyfotili jak za soumraku, tak i za tmy. Tentokrát bylo vše krásně osvětleno, na Tower Bridge jsem si zkusil i fotku s dlouhým časem, když po mostě jede autobus, ne vždy se ale vše zadařilo, protože vál silný vítr a stativ nebyl vždy 100% stabilní.



Když jsme vše nafotili, seběhli jsme do metra a přejeli na Picadilly Circus, zkusit jeho noční fotku i noční Chinatown. Ten mne ale zklamal, protože vyjma dvou velkých lampionů a pár barů nebylo místo nijak více světelně atraktivní.
Nebylo proto třeba se v centru déle zdržovat a vzhledem k pokročilému času (půlnoc) a nutnosti ráno vstávat kvůli odletu, zkusili jsme si londýnský rozjezd. V neděli totiž metro přestalo jezdit těsně před půlnocí, takže jsme zpět museli jet autobusem. Naštěstí jsme se v trasách a zastávkách rychle zorientovali a na pokoj dorazili před jednou hodinou ranní. Raději hned jsme se sbalili tak, abychom ráno už jen vstali, oblékli se a vydali se na letiště.





Pondělí 6. července 2015

Ráno jsme vstali, dobalili se a vyrazili na letišti. Byť jsme byli v Londýně jen tři dny, bylo to tak intenzivní, že se nyní projevila únava a v autobusem jedoucím na letiště i pak v letadle jsme já i pan Hlíza začali podřimovat.




Odlet z londýnského letiště

Přílet na brněnské letiště

Let zpět byl bezproblémový, zato v Brně nás čekalo více jak třicetistupňové peklo. Hodina z letiště autobusem a pak tramvají byla opravdu tvrdou tečkou za jinak skvělým výletem.:-)



Zpět na předchozí stranu

This template downloaded form free website templates