Pátek 6. července

Ráno jsem se probudil krátce po půl šesté. Pomalu jsem se dobalil a po půl desáté se odhlásil na recepci a vydal se na metro. To mne přímo zavezlo na Union Station, kde jsem si nejdříve zašel na pozdní snídani, či spíše brzký oběd.

 

Když jsem doobědval, vydal jsem se na autobusové nádraží. Zde se každý cestující musí nechat odbavit, tj. v prodejně jízdenek ukázat jízdenku, proti které člověk dostane lístek a připevní jej na zavazadlo. Takto opentlován jsem si šel sednout do čekárny, ze které jsem zrovna uviděl, že začalo pršet. Na jednu stranu jsem měl kliku, že mne déšť nezastihl na cestě z hotelu, na druhou stranu mne napadlo, jestli se nebude opakovat situace z loňska. Tehdy také při odjezdu pršelo a vydrželo to až do Baltimoru, kde jsem pak řešil brání velkého a malého batohu a držení deštníku zároveň. No uvidíme.
Co jinak může být pro někoho zajímavé, že čas od času přijde do čekárny kontrola jízdenek. Zde mne překvapilo, že ačkoliv jsem měl na kufru lístek z odbavení a kontrolorka jej viděla, nestačilo jí to a trvala na ukázaní jízdenky. Tak jsem ji jízdenku ukázal a šla dál…

 

13.25
Po čekání, které jsem si zkrátil poslechem hudby, jsem konečně nastoupil do autobusu. Mají to zde organizovanou do několika řad, kdy konkrétně pro můj spoj byla řada C. Když najede autobus, tak proběhne poslední kontrola jízdenek, po které nás pošlou ke konkrétnímu autobusu.

 

Když autobus opouštěl město, všiml jsem si po straně hřbitova. Nestihl jsem jej vyfotit, ale tento se již blížil co do pomníků tomu našemu. V čem se hřbitov lišil od toho českého, že pomohly byly různě rozesety po louce, nikoli že až byly vedle sebe, jak bývá zvykem u nás.

16.00
Jsem na pokoji. A nakonec zajímavá cesta. Autobus přijel do Baltimoru načas, přičemž jsem měl vlastně štěstí neštěstí. Po příjezdu jsem si chtěl na autobusovém nádraží zajít na WC, které ale bylo mimo provoz, takže jsem přímo zamířil na autobusovou zastávku. A právě díky tomu jsem tam přišel přesně ve chvíli, kdy přijel autobus 73 jezdící jen jednou za 45 minut. Prostě klika. Takže jsem naskočil a jel do centra, abych tam přestoupil na autobusovou linku Blue. Přitom jsem si ale popletl zastávky a vystoupil už o jednu dřív. Měl jsem prostě zafixované, že je zastávka u nějakého oploceného parkoviště, a jak jsem nějaké viděl, stiskl jsem signalizaci pro zastavení. Jenže ouha, byla to špatná zastávka. Tak jsem pokračoval po směru linky 73 a zjistil jsem, že ta další zastávka je asi o 200 metrů dále, takže žádná tragédie.