Irsko - výlet do Corku a Dublinu
Pátek 8. července 2016
18:15 GMT
Dnešní ráno bylo i se snídaní, dal jsem si chleba s máslem a citronovou marmeládou, k tomu citronovo-zázvorový čaj. Sotva jsem to dojedl a dopil, uvědomil jsem si, že mi co nevidět pojede autobus (jezdí zde po půl hodině), tak jsem si rychle sbalil věci a utíkal na zastávku. Odtud jsem sjel autobusem do centra Dublinu, přičemž jak ráno, tak i cestou autobusem jsem sledoval, že navzdory předpovědi slunečného dne byla obloha zatažená a foukal slabý vítr.
Po příjezdu do centra jsem se vydal do zdejšího kampusu Trinity College, jak se jmenuje zdejší vysoká škola, která byla založena již v r. 1592. Koupil jsem si lístek na zdejší prohlídku, kterou zajišťují zdejší studenti. Mou skupinu prováděl Rob, student třetího ročníku geografie. Postupně nám představil jednotlivé budovy, přičemž k některým přidal i nějakou zajímavost. Kupříkladu o vysokoškolské koleji řekl, že není mezi studenta právě oblíbena. Ze čtyř zmíněných důvodů mi utkvěly dva: 1. Sprchy se nacházejí jen v přízemí a vchází se do nich pouze venku, takže už třeba na začátku akademického roku v září/říjnu rozhodně nikoho nebaví postávat venku ve frontě s ručníkem přes rameno. 2. Na kolejích se pohybuje duch jednoho z vyučujících, který kdysi (v 18. nebo 19. století, už nevím přesně) byl zabit v přestřelce se studenty (jednou v noci prý rozjaření studenti vracející se na kolej začali házet kamínky do okna profesora, který po nich z okna začal střílet; studenti si to nedali líbit, doběhli si pro vlastní zbraně a v přestřelce profesora postřelili a on na následky zranění zemřel). Zajímavý je i způsob motivace studentů ke studiu – studenti dosahující nejlepších výsledků mají např. možnost přijetí na doktorandské studium s výraznou slevou na školném, zdarma obědy v menze apod. Jak se nám Rob svěřil, on svými studijními výsledky na tyto benefity nedosáhne (prohodil to jako sebeironii). Prohlídka kampusu skončila u zdejší knihovny The Berkeley Library – chtěl jsem nakouknout dovnitř, ale měli tam turnikety, tak jsem si aspoň vyfotil zdejší otevírací dobu pro srovnání s naší knihovnou.
Po skončení prohlídky jsem zašel do zdejšího muzea Book of Kells, kde se nachází stejnojmený svazek evangelií. No nachází... jak se to vezme... buď jsem něco přehlédl, nebo v tom muzeu není nic jiného než popis historie a samotného vzniku knihy s kopiemi ukázek. Protože se zde nesmělo fotit, tak z této výstavy nic nemám. Naopak fotit (bez blesku) se mohlo v the Long Room, jak se nazývá velká stará knihovna, v níž jsou umístěny historické svazky. Knihovna byla postavena v první polovině 18. století, na délku měří cca 64 metrů a na šířku cca 15 metrů a je v ní uloženo cca 200 000 svazků.
Po prohlédnutí knihovny jsem zašel do univerzitního bistra koupit si něco k pití a jídlu a vydal se na procházku městem. Nejdříve jsem po Grafton Street došel k parku St. Stephen's Green, kde jsem si na chvíli sedl a sledoval okolní cvrkot. Odtud jsem po Cuffe Street zamířil do zdejší katedrály St. Patrick's Cathedral. Asi tu mám nějaké štěstí, protože i v této katedrále byl právě nějaký zpívající sbor, tak jsem si sedl a chvíli poslouchal.
Ze zkoušky v katedrále St. Patrick's Cathedral
Pak jsem si šel katedrálu prohlédnout. Stejně jako v Corku i tato katedrála (a vlastně více než v Corku) upomínala na účast irských vojáků v první světové válce. Podél vnitřních zdí kostela byla řada informačních panelů popisujících, jak se Irové války zúčastnili, a připomínajících, že se na tyto vojáky nemá zapomenout. V jedné části kostela byl dokonce kovový strom, na který se dalo napíchnout, nebo pod něj hodit lístek se vzkazem, který by se nějak zmíněné války týkal. Také jsem jeden lístek přihodil a to vzpomínku na mého pradědečka Stránského, který se první světové zúčastnil a na rozdíl od mnoha vojáků na obou stranách ji přežil.
V kostele byly také vystaveny The Door of Reconciliation (Dveře smíření) s otvorem uprostřed. U dveří byla informace, že v r. 1492 došlo ke krvavému sporu mezi dvěma významnými rody. Black James, zástupce jednoho z rodů našel útočiště v katedrální kapitule. I když jeho protivník Gearóid Mór FitzGerald měl navrch, požádal Blacka o smíření a dojednal s ním mír. Ten měl být stvrzen podáním ruky, a proto FitzGerald nechal do dveří kapituly vytesat díru, kterou si oba podali ruce a ukončili spor.
V neposlední řadě se v katedrále nachází i původní křeslo, ve kterém v r. 1690 seděl tehdejší anglický král Vilém III. Oranžský.
Když jsem vyšel z katedrály, udělalo se překvapivě hezky. Krátce jsem nakoukl do vedle ležícího parku a pak se již vydal k další katedrále – Christ Church Cathedral – a muzeu Dublinia. Tentokrát jsem nešel dovnitř, ale jen obě stavy omrkl venku; uvidím, kdyžtak se tam zítra vrátím. Od obou staveb jsem zamířil na hrad Dublin Castle, kde má mimochodem probíhat výstava o Karlu IV. I zde jsem to jen omrkl jen zvenku, protože už na mne začala padat únava a raději se sem zítra nebo v neděli vrátím čerstvý.
Od hradu jsem se pomalu vydal směrem do již včera prohlédnuté čtvrti plné hospod s tím, že si tam dám aspoň jednoho Guinessa. Než jsem tam ale došel, do kraje oka mi padla figurka Supermana, tak jsem se zarazil, podíval se pečlivěji a vida, náhodou jsem narazil na druhá zdejší obchod s komiksy. Vezmu to zkrátka – platební karta putovala do čtečky a jeden komiks putoval do batohu. Prostě moje Achillova pata, no...
Poté už jsem konečně dorazil do zdejší nejpopulárnější hospody Temple Bar, kde jsem si objednal Guiness a při ceně 5,95 EUR jej opravdu velmi pomalu vychutnával. :-D V baru bylo skutečně hlučno a dost lidí, přesto ale i dostatek volných míst. Když jsem přišel, tak ještě tu ještě naživo zpíval nějaký písničkář. V samotné hospodě panuje trošku přítmí a aby se lidi slyšeli, je třeba už skoro křičet, no prostě irský pub se vším všudy.:-)
Z hospody jsem si skočil na pizzu, pak k řece na vanilla macchito s kapkou karamelu nahoře a to už se blížila 17. hodina. Zašel jsem ještě synovcovi koupit jím žádané lego a pak už definitivě šel na autobus, abych se vrátil na pokoj.