Čtvrtek 25. srpna

Dnes jsme si opět mohli přispat a vyjít z hotelu až krátce před devátou, protože jsme měli namířeno do Metropolitního muzea umění vzdáleného asi jen deset minut autobusem. Zdejší doprava mne stále nepřestává překvapovat. Ráno stojíme na zastávce, když kolem nás projede námi očekávaný autobus, aniž by zastavil. Z chování okolo čekajících jsem vyrozuměl, že stát na zastávce nestačí, chce to i naznačit zájem o autobus alespoň nakročením k okraji chodníku. Takže nyní raději už na autobusy mávám. No a odpoledne při cestě zpět naopak řidiče aut nijak nezajímá, že parkují na zastávce, prostě jsme museli vkročit mezi parkující auta do vozovky a upozornit na sebe řidiče autobusu. A to jsou zase takové ty malé detaily, kdy si říkám, jak to máme skvělé, že máme jasně vymezený prostor pro MHD, jejíž řidiči případná auta vytroubí, a že vyjma šaliny autobusy zastavují již kvůli stojící osobě (a pokud ne, pak je to řidičova chyba, protože současná pravidla brněnské MHD říkají, že mávat se musí jen na šalinu.

K muzeu jsme dorazili asi o půl hodiny dříve, tak akorát, abychom se stihli podívat na sochu Rockyho Balboy a vystoupat po schodech, které Sylvester Stallone coby tato postava proslavil, když po nich v rámci tréninku vyběhl a vítězně nahoře skákal - a že odpoledne tam tací byli, však níže na jedné z fotek mám i v růžovém cvalíka, který také vítěznou pouť úspěšně absolvoval.

 

 

Před vstupem do muzea jsem zejména k Davidovu smutku zjistil, že egyptská výstava již zde není. Ale vzhledem k tomu, že odpoledne při odchodu říkal, že do dnešního dne bylo dnešní muzeum pro něj nejlepší zážitek, evidentně to zbytek muzea vyvážil. Možná tomu i pomohlo, že se dnes již cítil lépe.

V deset hodiny muzeum otevřelo a po nezbytné kontrole batohů jsme vstoupili dovnitř. U vchodu jsme se rozdělili a zamířil jsem do sekce současného umění. Ta bohužel byla uzavřena kvůli přípravě nové expozice, a tak jsem zamířil do protější sekci věnované americkému umění z let cca 1850-1950. Z ní jsem pak zamířil do druhého a třetího patra, kde jsem postupně prošel expozice evropského renesančního umění, amerického umění do roku 1850 a expozici věnovaným evropskému středověku a asijskému umění. Zejména středověké a asijské umění skýtá nevšední zážitek nahlédnutí do historických míst, protože místnosti byly mnohdy koncipovány jako dobové pokoje či kuchyně, v případě středověku a Asie i dobové domy či fontány. V muzeu je nespočet obrazů či různých předmětů užitého umění, no je to prostě na celodenní návštěvu. V asijské části jsem si i na chvíli sedl, jednou u japonského domu, podruhé v jakési duchovní buddhistické místnosti s krásně vyřezávaným stropem. Z obrazů byli zastoupeni umělci jako Rubens, Monet, Manet, Cezanne, Picasso, Gauguine, van Gogh… No nevím, jak to více popisovat, co mne zaujalo, jsem vyfotil a snad aspoň trochu to zážitek přenese.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V poledne jsme si zašli na oběd, ke kterému jsem si dal vegetariánské pizzy, z nichž polovinu jsem si nechal na večer. Pak jsme se vydali na zbytek prohlídky, abychom se v půl třetí sešli a shodli se, že ještě další hodinu chceme prohlídce věnovat. Tak se nám tu líbilo.

 

V půl čtvrté jsme defnitivně muzeum opustili, přičemž jsem si z již zmíněného schoditě před ním udělal pár fotografií Filadelfie. Na jedné z nich je i ten růžový cvalík.

 

 

Z muzea jsme se vydali na nedalekou autobusovou zastávku. Měli jsme velké štěstí, že ve chvíli, kdy jsme na ni přišli, přijel autobus. Opět se ukázalo, jak je dobré mít zde wifi na mobilu, protože autobus kvůli nějakým pracem na silnici jel část své trasy oklikou. Každopádně se včas vrátil na svou vlastní trasu, abychom vystoupili na naší zastávce. Z ní jsme si šli nakopit něco na večer a našli stánek, kde si David za $8 objednal kuřecí s rýží, prý chutné.

Za dnešek ujisto 8,49 km.